Konečně zase doma. To si řeknou čeští biatlonisté, když přijdou na řadu závody v Novém Městě na Moravě. Ale to tak měla Eva Puskarčíková. Ta se do Vysočina areny teď o víkendu vrátí, ale už ne jako aktivní závodnice. Ve videu pro iSport.cz prozradila, jak si všichni biatlonisté užívají místní atmosféru i čeho se nejvíc bála.
Jsou areály, které mají biatlonisté rádi, i ty, které jim ani trochu nesedí a naskočí jim kopřivka, když je vidí v kalendáři. U Nového Města na Moravě platí nejen u těch českých první varianta.
„To je prostě srdcovka. Myslím, že pro každého českého závodníka je to něco nezapomenutelného. To pak hodí za hlavu takové ty strasti, jakože: těžká trať, nevyzpytatelná těžká střelnice. A co mám informace i od závodníků z jiných zemí, tak si to tam velmi užívají, protože fanoušci udělají neskutečnou atmosféru. A tribuny, jak obklopují celý stadion, v nás všech vždycky zanechaly nezapomenutelné vzpomínky,“ zasní se Eva Puskarčíková , která se na závody tady vždy těšila. Tedy až na jednu věc.
„Pro mě zde byla největším strašákem zatáčka Ondry Moravce . Její název napovídá, že byla pojmenovaná po jedné nešťastné události v závodě, kdy tam Ondra spadl, zlomil si myslím i bouchačku. No byl to šílený závod. A od té doby jsem se vždycky bála tam do těch tunelů dolů najet,“ vzpomíná teď už bývalá profesionální sportovkyně.
Jinak ale podle ní na trati žádné další úskalí není. „Myslím, že kromě této zatáčky, kde to potřebujete rozpíchat, abyste měli co největší rychlost a najeli tam dolů, trať není, teda pro mě, protože jsem neměla ráda sjezdy, až tolik stresující.“
Ovšem horší je to s příjezdem na střelnici, před kterým čeká na závodníky těžký a dlouhý kopec. „Stadion je strašně dlouhý a strašně náročný. Často se totiž stane, že musíte bojovat s protivětrem, což není nejjednodušší, když se pak máte snažit co nejvíc vydýchat před střelnicí, abyste byli schopní odstřílet,“ popisuje Puskarčíková.
A ani samotná střelnice nedá biatlonistům žádný sklopený terč zadarmo. „Bývá jedna z těch zrádnějších. Vítr se tam mění dost často stav od stavu, je potřeba koukat, kam si leháte, kam si stoupáte a dát tomu ten čas.“
