Poslední kolo jsem probrečela, přiznala po smolném závodě Soukalová
PŘÍMO Z ITÁLIE | Závod blbec. Totálně! „Něco takového jsem nezažila,“ přiznala česká biatlonistka Gabriela Soukalová po čtvrtečním sprintu SP v Anterselvě. Po závodě, jehož závěr obrečela. Kvůli upadlému závitu musela střílet s jinou zbraní, udělala čtyři chyby při střelbě a nakonec byla ještě diskvalifikována (podle trenéra Rybáře za to, že si zbraň sundala z ramen ještě před zastavením u stojanu s rezervní zbraní. Závodník během této manipulace totiž musí stát na místě). Soukalová tak přijde o sobotní stíhačku a asi i žlutý dres vedoucí závodnice SP.
Jak moc šílený závod to pro vás byl?
„Byla to velká smůla. Těšila jsem se, jelo se mi dobře. Nicméně jsem přijela na první střelbu, a když jsem otevřela závěr, rozletěl se na kousky. Nevěděla jsem, co mám dělat, zkusila jsem tam dát zásobník. Naštěstí to šlo zavřít, ale bohužel jsem pak musela otevírat a zavírat ručně, takže pomaleji. Pokaždé jsem navíc musela zvedat loket, což vás vyhodí z polohy a je těžké najít pak tu správnou, abych mohla dobře spustit ránu.“
Střelbu ve stoje jste proto absolvovala s jinou zbraní…
„To bylo nejhorší. Když jsem přijela na střelnici, musela jsem si půjčit naší hodně oldschoolovou zbraň, kterou máme jako rezervu. A vůbec jsem si neuvědomila, že když přijíždím na střelnici, automaticky si otevírám závěr. Místo toho jsem ale do ní hned dala zásobník, načež jsem však zjistila, že je to stále zavřený, protože jsem viděla černo. Otevřela jsem si tak závěr ve chvíli, kdy jsem měla zásobník v komoře. Vůbec mě nenapadlo, že je to nebezpečné.“ (V tu chvíli si Soukalová myslela, že byla právě kvůli tomu diskvalifikována, podle kouče Rybáře to však tak nebylo - pozn. red.)
Rozhodila vás hodně ta změna zbraně?
„Ano, vzhledem k tomu, že celé kolo jedete s tím, že budete střílet s rezervou, s níž jste v životě nestříleli… My máme každou zbraň udělanou na míru, každý centimetr je vymyšlený, aby vám to vyhovovalo. A já nemohla mířit ani spouštět. Na konci na spoušti mám totiž udělanou takovou kuličku, cítím tam ostrý hrot a tím se to spouští, ale tady vůbec nic nebylo. Myslela jsem, že tam chybí spoušť. Strašný.“
Slzy mi narušovaly dech
A přišly tedy tři chyby a tři trestná kola.
„Ty člověku taky moc nepřidají. Trochu jsem se i zalykala, bylo mi to tak líto, že mi začaly téct slzy a narušovalo mi to dech. Pak už jsem věděla, že to absolutně nestačí ani na stíhačku, a jen tak jsem to kolo dojela.“
Už jste se někdy s něčím takovým potýkala?
„Nepamatuju si, že by se mi při závodě něco podobného stalo. Ale i za to jsem ráda, je to cenná zkušenost. Možná je dobře, že se to stalo teď, než na olympiádě. Kdyby se to stalo na olympiádě, to by mě snad odvezli.“
Stalo se vám, že jste poslední kolo probrečela?
„To si nepamatuju. To je asi také premiéra.“
Co tedy převažovalo v cíli za pocity? Zlost?
„Spíše taková bezmoc. Jako když vás někdo hodí do vody a vy neumíte plavat. Vím, že pro ten závod jsem udělala, co jsem mohla, běželo se mi hezky, měla jsem dojem, že to odsýpá. Ale když člověk ví, že byl i fyzicky připraven a teď se proti vám spikne i technika, tak to je strašné zklamání. Mrzí mě to i teď, ale zase si říkám, že to tak mělo být a lepší teď než na olympiádě.“
Co bude dál se zbraní?
„Vzhledem k tomu, že je tady zástupce firmy, která obstarává materiál, půjdu s Ondrou Rybářem vybrat nějaký vhodný kus, který dostatečně nahradí ten můj starý. Doufám, že součástka, kterou tam mám na míru, zůstane neporušená a chyba bude jen uvnitř v nějaké součástce, co máme všichni stejné. Kdyby byla porušená součástka, co mám na míru, nevím, co bychom teď dělali. Když s tím střílíte odjakživa a najednou vám to někdo vezme, hodně to bude chybět.“
V sobotu tak letos poprvé vynecháte individuální závod.
"Doufám, že to nahradím výživným tréninkem. Ještě jsem ale s Ondrou Rybářem nemluvila, jsem zvědavá, jestli mi dá trošičku odpočinek, že jsem si mákla na trestných kolech anebo mi dá pořádnou ťafku. Uvidíme.“
Může vám tedy alespoň pomoci, že budete před OH trochu víc v ústraní? Pravděpodobně přijdete i o žlutý dres.
„Nevím, nepřemýšlela jsem nad tím. Asi to tak ale mělo být. Další část sezony je před námi a doufám, že v té další budu mít víc štěstí.“
