Neoficiálně byla českou hrdinkou dne. Příjemnou senzací. „Pořád mi to přijde až nereálné. Jsem šťastná a hodně spokojená,“ vyprávěla česká biatlonistka Jitka Landová po pátečním sprintu v SP v Ruhpoldingu, kde dojela na desátém místě. Na střelnici pálila bez chyb, měla čtrnáctý nejrychlejší běžecký čas a s vysokým číslem 83 získala největší individuální úspěch v kariéře.
Navíc jste si zajistila i účast v nedělním závodu s hromadným startem. To je super tečka, ne?
„To tedy jo. Na to se moc těším, vždyť to je takový závod snů. Já jsem ho už jela na Univerziádě a hrozně se mi to líbilo. Mám ráda ty kontaktní závody. Hlavně, aby i vyšlo počasí.“
Nastoupíte ale zaslouženě. Vždyť jste byla ve sprintu bezchybná a měla výborný běh.
„Však já si v tom posledním kole sáhla na dno. Vrávorala jsem tam z kopců a měla co dělat, abych se vůbec udržela na lyžích. Myslím, že ale byly dobře připravené, všem nám to hodně frčelo.“
Cítíte rovněž, že i po úspěších ve štafetách jste klidnější než kdy dřív?
„Určitě jsem trochu sebejistější než v minulosti. Začala jsem si více věřit. Ale zase to není to tak, že bych úplně věděla, že na to mám. Abych přijela, a kdo ví co. Ne, že bych byla negativistická, ale skeptická asi ještě trochu jo.“
Už vám došly nějaké gratulace?
„Došly, ale ono je to složité, neboť tu moc není signál. Po štafetě jsem z toho byla celkem zklamaná. Říkala jsem si: To snad není pravda, tak ani vlastní brácha mi nenapíše esemesku. A najednou jsem vyšla z penzionu a začalo to pípat.“
Takže se musí na signál až před penzion?
„No, on je asi co se týče signálu taková černá díra.“
Rozhovor s Veronikou Vítkovou čtěte v sobotním Sportu!
