Má spojitost s českým týmem, na střelnici však stojí jinde. Na sobě bundu s nápisem USA, co chvíli pronese ke svým svěřencům něco anglicky, na dotaz o rozhovor ovšem odpoví česky. „A jaké je to být soupeřem své ženy? Oba si fandíme,“ říká Matt Emmons, bývalý olympijský šampion ve střelbě a manžel reprezentační konzultantky Kateřiny Emmons. On sám v tom u Američanů jede pár let.
Jak se vám tedy líbí na závodech v Novém Městě na Moravě?
„Moc. Tady je ta atmosféra vždy dobrá, myslím, že je úplně nejlepší. Jsem rád, vždyť jsem tady doma.“
A jaké to i je být poprvé takhle naživo soupeřem své ženy, která je nově střeleckou konzultantkou české reprezentace?
(rozesměje se) „Není to rozdíl. Jsem naopak moc rád, že tu je. I náš americký tým přeje Čechům, aby byl úspěšný, takže to zůstává stejné.“
Bavíte se třeba ale teď doma o střelbě méně? Střežíte si své know how?
„Když jde o sportovní střelbu, tak se bavíme. A když jde o biatlon tak se bavíme možná ještě víc.“
Opravdu, takže třeba Kateřině poradíte?
„Jasně. Když bude ona úspěšná, tak já taky. Vždyť je to takhle lepší pro všechny.“
Jak jste tedy reagoval, když se rozhodla tu českou nabídku přijmout?
„Jsem rád, že má o to zájem a je tam u ní radost. Je to dobře, že si něco našla a biatlon má výbornou budoucnost. Naše srdce je sice ve sportovní střelbě, ale když přišla tahle šance, proč ji nevyužít?“
Na co si tedy podle vás musí dávat největší pozor?
„Musí se učit, jak ti lidé pracují a jaké jsou v biatlonu rozdíly. I já se pořád učím a ji čeká ještě řada let. Je to o těch rozdílech, a jak každý člověk funguje v hlavě. Taková ta technika střelby, polohy, to je jedna věc… druhá je ovšem mentalita. Jak daný člověk pracuje tak. Uvidíme časem.“
Sportovní střelba a střelba v biatlonu jsou asi dost odlišné, že?
„Jsou, ale hodně věcí i platí stejně. Základ je vždy stejný, pořád je to střelba. A též střílíme ve větru, když střílíme padesát metrů… jenže jsme schovaní, takže na nás nefouká a nenarušuje nám to polohu. Tady je to jinak.“
Hecujete se třeba pak i doma, kdo bude lepší?
„Ne, to ne.“
Komu ovšem fandí vaše děti? Američanům nebo Čechům?
„To je dobrá otázka. Když jsme se třeba minule dívali na nějaký závod, tak nejstarší dcera Julča fandila Švédovi. Nevím proč, ale asi protože tam jednou byla. Je u nás takové neutrální.“
Jak je se pak ale dá tahle práce skloubit s rodinou a výchovou dětí?
„To musí bohužel více Kačka, protože já měl v plánu být víc jak šest měsíců s týmem. Kačka má na starosti tým mužů, kdežto já mám oba týmy a to je skoro na celý den. Začínám dopoledne, končím večer, takže na děti moc čas nemám. Nelíbí se mi to, ale takhle to je.“
Na jaké Světové poháry tedy ještě pojedete?
„Budu asi několik dní v Ruhpoldingu a pak Anterselvě… to ale asi bude jen na začátku. A pak mám další akci na Slovensku a následně i soustředění před MS ve Švédsku. Uvidíme, jak to bude.“
A když se zeptáme z jiného prostředí? Co říkáte jako trenér střelby na rychlopalbu Dorothey Wiererové?
„To je něco krásného. Viděl jsem to už v televizi a je to úžasné, jak to funguje, jak to dělá… přesně jak to má být. Ona je dokonalá střelkyně. Dělá to už takhle několik let, ale má to v těle a umí to.“
Musí to mít i člověk v krvi, nebo je to hlavně věcí tréninku?
„To je trénink. Ano, od začátku, když byla mladá, tak už to v sobě má, ale ona v tom ještě pak pokračovala.“
Jestliže ji pak třeba porovnáte s jiným rychlostřelcem Simonem Ederem?
„Ten to dělá jinak. On umí dobře směrovat zbraň, kdežto Dora míří přirozeně… má to prostě jinak, jak je to tělo nastavené a tak. Eder však umí také tu zbraň směřovat krásně, jen používá více svalů.“
