Vyhlížel její ano/ne stejně jako fanoušci. A když šéf českého biatlonového svazu Jiří Hamza nakonec zjistil, že se Gabriela Koukalová rozhodla svou kariéru definitivně ukončit, řekl: „Musíme jí poděkovat za všechno, co pro český biatlon udělala. Pokud bude Gabča něco potřebovat, má u mě do budoucna vždy dveře otevřené. Chci ji popřát hodně štěstí v osobním životě a ať je i ta další kariéra podle jejích představ.“
Překvapilo vás, že dospěla k tomuto rozhodnutí a nezkusila se ještě vrátit?
„Nepřekvapilo. Přestože je Gabča mimořádný talent, biatlon je strašná dřina a ten návrat by nebyl jednoduchý. My v ní samozřejmě ztrácíme tu nejzářivější hvězdu z minulosti, ale věřím, že Markéta Davidová ji jednoho dne nahradí.“
A v těchto posledních dnech jste spolu nebyli v kontaktu?
„Ne. A myslím, že to už teď nemá smysl řešit. Je to už jiný příběh. Teď je třeba poděkovat a už se v tom nehrabat. Naopak věřím, že se třeba ty věci v budoucnu pohnou zase dopředu.“
Že s jejím novým životem poleví i ten tlak a napětí z dřívějška?
„Ano, věřím v to a přeji si, aby to tak bylo. Nemá smysl to rozebírat: co bylo, to je pryč. Je potřeba se na to podívat reálně. Ztrácíme tu hvězdu v ní, ale máme další závodníky, takže bych to neviděl tak špatně. Gabča si oddřela své a samozřejmě, kdyby tam byla třešnička v podobě olympiády, bylo by to ideální, ale i tak má za sebou výjimečnou kariéru.“
Když proto zavzpomínáte na společné okamžiky, který se vám z nich nejvíce vybaví?
„Nejvíce mi utkví asi olympiáda v Soči. To byla ještě ta nejlepší atmosféra, bez mediálního a toho všeobecného tlaku… Gabča tam jela jako favoritka, ale ta medaile dlouho nepadala, až do toho posledního individuálního závodu (stříbro ze závodu s hromadným startem). Ta radost byla tehdy asi nejspontánnější a bylo to ještě v tom vývoji směrem nahoru. Samozřejmě, že všechny její medaile byly hezké, ale tuhle si teď vybavím nejvíc.“
Dva roky na to pak i vyhrála coby druhá Češka v historii Světový pohár.
„Ano, takový závodník jako ona, se nerodí každý rok. Možná ani každých deset let. Je třeba Gabče za vše poděkovat a popřát ji co nejlepší.“
Co v sobě měla, že ale dovedla strhnout v Česku ten biatlonový boom?
„Myslím, že takový sportovně marketingový mix, který v sobě měla Gábina, se narodí jednou za dvacet let. Měl jsem tu čest s ní dlouhé roky pracovat a za sebe si nechávám v paměti jen to pozitivní. Výjimeční lidé mají výjimečné problémy a starosti, ale zároveň i výjimečné okamžiky. Rozumím tomu, že ten tlak na ní byl obrovský a rozumím i tomu, že se nyní rozhodla to ukončit.“
Před pár týdny navíc skončila kariéru i její dlouholetá rivalka Laura Dahlmeierová.
„Je to trochu symbolické, proslýchá se, že i Dorothea chce po dalším MS končit. Je jasné, že ty holky nevydrží u biatlonu tak dlouho jako kluci, také chtějí mít rodiny… Hlavně ať je tedy i Gabča šťastná ve svém osobním životě a ať se najde v tom, v co chce dělat.“
Může být tedy úspěšná i ve svých nových projektech, které nastartovala?
„Proč by ne? Je to chytrá holka. Myslím, že když člověk dělá v životě věci poctivě, tak se ty výsledky vždy na závěr dostaví.“
A český biatlon tedy vstupuje definitivně do éry po Gabriele Koukalové?
„Ano, ta poslední sezona sice nebyla ideální a nemá cenu si říkat, že ano, to bychom si lhali do kapsy… výsledky z juniorského mistrovství nás ale opravňují k opatrnému optimismu a pokud Markéta Davidová bude zdravá, tak z ní do budoucna vyroste velká hvězda. To, že dochází ke generační výměně, je jasné a jednoho dne musela přijít, nicméně máme tři roky do olympiády a myslím, že to zvládneme. Gabče je tudíž teď třeba poděkovat za vše, vzpomínat na to dobré, a to co nevypadá tak pozitivně, už bych neřešil. Udělala pro český biatlon hodně, český biatlon pro ni taky a měli bychom to takhle všechno brát.“
