Davidová o startu biatlonu i studiích: Jednička už mi neříkejte!
Zazářila jak jednorožec na její malorážce a zhmotnila naději, že i po odchodu Gabriely Koukalové může český biatlon brát světové medaile. Urvala svůj první triumf v SP, prala se o malý křišťálový globus. Naváže Markéta Davidová na svůj raketový vzlet i v této sezoně? „Nějaký tlak určitě bude, ale s tím se dá pracovat,“ má jasno. A kvůli biatlonu zatím odložila i studium veteriny.
Soudit podle testovacích závodů, mohla by být v dobré formě. Na lyžích stále rychlá, na střelnici zase o něco přesnější a v poslední přípravě v Sjusjoenu dokonce Markéta Davidová slavila šesté místo. „Dobrý test a do sezony se s tím půjde určitě líp, ale ještě to nic nedokazuje. Na svěťáku přibude ještě řada dalších jmen,“ míní dvaadvacetiletá naděje 10 dní před startem sezony.
Jak moc jiná sezona to bude oproti té minulé, debutové?
„Věřím, že vše bude v pohodě a nic nového už mě nepřekvapí. V té první sezoně to bylo jiné, ale postupně jsem odjela všechny svěťáky, takže teď se pro mě už nic nemění.“
Takže necítíte větší tlak na sebe, jako na aktuální českou jedničku?
(směje se) „No, já se hlavně ani jako česká ženská jednička necítím. A byla bych ráda, kdyby se to v Česku přestalo říkat, protože si myslím, že se takhle necítí nikdo z nás, ať se to říká o komkoliv. Určitý tlak na sebe asi mít budu, to je pravda, ale zase to není nic, s čím by se nedalo pracovat.“
S čím tedy jdete do sezony?
„Hlavně bych ráda dobře střílela. Když je dobrý střelecký závod i výsledky jsou lepší. V tom bych chtěla mít dobré pocity.“
Hodně elitních závodnic jako Laura Dahlmeierová, Anastasia Kuzminová nebo Darja Domračevová skončily. Vnímáte to třeba jako určitou šanci?
„To ne. Spousta mladých závodnic totiž zase přibude, takže je to jedno. Prašť, jak uhoď.“
Změnila jste přes léto i něco ve své střelbě?
„Ani ne. Jasně, snažíme se posouvat dál, takže když se mi podařilo střílet přesněji, zkoušela jsem zrychlovat. Ale jinak to nebylo nic speciálního.“
A povedlo se skutečně zrychlit?
„V trénincích jo, ale v testovacích závodech to ještě moc vidět nebylo. Uvidíme, až začne svěťák.“
Na kolik jste tedy střelecký čas stlačila?
„Upřímně ani nevím, nám to nikdo moc neměří. Ono je to ještě stresující, když vám někdo za zády hlásí čísla. Vím, že to bylo rychlejší a že jsem dokázala i střílet na jeden nádech, ale čas nevím.“
Cítíte se přesto o něco zkušenější a jistější než minulou sezonu?
„To ano. Platí, že s každým závodem jde nahoru i zkušenost a jistota. A o těch poznatcích to celé je. Vyzkoušet si všechny podmínky a pak je člověk zase zkušenější.“
Sedla si o něco víc i příprava s norským trenérem Egilem Gjellandem?
„Určitě, byť byla furt hodně norská. Možná ještě více než minulý rok. Přibylo hodně speciální síly, ale jinak tréninky byly podobně stavěné.“
Speciální síly? Co si pod tím představit? Vyšší intenzitu?
„Ne, to ne. Spíše je to o větším závaží, s nímž posilujeme. Jde o krátká cvičení zaměřená na váhu, kterou zvedáme.“
Sám Gjelland na tiskové konferenci říkal, že mu mentalitou hodně připomínáte norské závodnice.
„Popravdě jsem to od něj slyšela vůbec poprvé. A ani sama nevím, jak si to vykládat. Ani ne, že by Norky byly kdovíjak vítězné typy, jako spíše tréninkové. Tiril Eckhoffovou to ale ze mě nedělá.“
Jak jste reagovala na změny v týmu, především v servisu a přípravě lyží, kde by se podle Ondřeje Rybáře měla ještě více usnadnit vzájemná komunikace?
„Za sebe můžu říct, že jsem problémy s komunikací se servisem neměla, takže se pro mě nic nezměnilo. V přípravě nám ale jely lyže výborně, takže snad to tak bude pokračovat.“
Je pro vás i pozitivní předzvěstí, že se mistrovství světa uskuteční v Anterselvě? Právě tady jste letos v lednu získala své první vítězství v SP.
„Anterselva se mi líbí. Je to tam hezké a většinou bývá i pěkné počasí. Mám ráda, když se závodí za sluníčka a ne za mlhy jako v Oberhofu, kde je hnusně. A navíc mi nevadí ani místní nadmořská výška. S tímhle se prostě umím srovnat.“
Takže čeho byste si cenila víc, medaile na MS nebo pěkného umístění ve Světovém poháru?
„Na to nemůžu odpovědět, protože já ještě medaile ze SP a MS nerozlišuju. Pro mě je obojí pořád stejně velký úspěch. A to se týká i konečného umístění ve svěťáku.“
Ve chvíli, kdy Michala Šlesingra čeká poslední sezona a dalším závodníkům je přes třicet let, vnímáte se za určitý symbol obměny českého biatlonového týmu?
„Mně přijde, že stárnu. Nepřipadá mi, že by to byl můj první rok mezi dospěláky (uplynulou sezonu byla věkem ještě jako juniorka), ale spíš že jsem v tom týmu už sto let. Na druhou stranu si nemyslím, že bych si nějak víc dovolovala. Snad to i o mě nikdo neříká.“ (směje se)
Ani váš tradiční režim, táhání knih a učení během SP, se tedy měnit nebude?
„Určitě si je brát zase sebou budu. Každý čas se musí využít.“
Jak to vlastně dopadlo s přijímačkami na vytouženou veterinu?
„No, tak, že jsem dál na zemědělce. Veterinu jsem zkoušela, uspěla jsem, ale mám to zatím odložené a přerušené. Byla jsem se i ptát, ale odpověď byla přesně, jakou jsem čekala – a to taková, že by to s biatlonem skloubit nešlo. Nicméně mi alespoň nabídli tuto možnost.“
Odložit na neurčito.
„Na neurčito úplně ne, můžu to mít přerušené na tři roky.“
Což vychází na rok 2022 a s koncem olympiády v Pekingu.
„Ano, vychází to v podstatě krásně. Jako bych měla nalajnovaný život až do čtyřiceti.“ (směje se)
| OČIMA EXPERTA, Egil Gjelland (trenér ženské reprezetance) |
| „Co čekat tuto sezonu od Markéty? Musíme být stále realisté. Asi to bude ještě pořád trochu nahoru dolu, ale víc než výsledky bude důležité, jak si bude počínat v závodech, jak v nich bude reagovat a jak se bude zlepšovat. A když se vše sejde, tak má rozhodě šanci bojovat o nejvyšší příčky. O tom netřeba příliš diskutovat – Markéta je na vysoké úrovni, ale stále je to biatlon a v něm se vše rychle mění – jeden nesestřelený terč a hned jste vzadu. Víme, že střelba je pro ni klíčová, ale je i znát, že postupně zpřesňuje. Ok, stále je trochu pomalejší, ale to je o zkušenostech. Něco takového se nezmění hned, je třeba tomu dát čas a neustále na tom pracovat. A se závody získá další zkušenosti. Ona osobně ve střelbě nic velkého neměnila, možná trochu polohu, ale ten základ je o opakování. Je to naděje do budoucna a i když už vloni vylétla rychleji, než jsme čekali, musí na to teď navázat.“ |
