Umí se usmát jako panenka, z cukru však v žádném případě není. Byla promočená na kost, prsty ji zábly, síly došly, přesto biatlonistka Markéta Davidová zajela další parádní závod, když po bezchybné střelbě a třetím nejrychlejším běžeckém čase dojela bronzová i ve sprintu SP v Annecy. „Nijak jednoduchá medaile,“ přiznala sama. A další atak může uspořádat v sobotu ve stíhacím závodě.
Toto svého času nezvládla ani Gabriela Koukalová. Dvakrát v Annecy útočila na medaili, dvakrát skončila čtvrtá – Markéta Davidová však tuhle českou ženskou metu zase o něco posunula. „Že jsem první Češka, která zde brala medaili? To neřeším. Myslím, že po mně bude medailí ještě spousta,“ vyznala se. V průběžném pořadí SP poskočila už na sedmé místo.
Vypořádala jste se s deštěm, na trati jste měla třetí nejrychlejší čas a při střelbě jste byla bezchybná. Byla to nicméně kvůli počasí jedna z těžších medailí, kterou jste v životě získala?
„Sice mám na kontě asi ještě těžší závody, ale tenhle také nebyl rozhodně jednoduchý. Dobře si pamatuji třeba sprint nebo stíhačku na MS juniorů, ty byly snad nejtěžší na světě. Tehdy jsem byla hodně unavená a už to bylo hodně dlouhé. Nicméně i zde jsem se v cíli dost vydýchávala.“
Jak moc bylo těžké se přemluvit ke startu, když jste viděla ten nečas?
„Po psychické stránce to fakt není příjemné. Víte, že prostě budete mokrý a že se tomu nevyhnete. Ani z padajícího sněhu tak nepromoknete, jako když prší. Myslím, že vysušit věci do dalšího závodu bude asi pro nás všechny těžký úkol.“
Kolik vody jste v zázemí ždímala?
„Bylo jí dost – ty věci měly snad o dvě kila víc než obvykle. A na trati to také bylo znát. Nejelo to, byl to takový rybník, ale sama nevím, jestli se to pak po mně ještě víc zpomalovalo.“
V posledním kole na vás byla znát i únava, běžecky jste ztrácela. Oddychla jste si, že to pak na medaili stačilo?
„Ano, síly prostě docházely. Tratě tu sice vypadají v pohodě, ale v reálu nejsou vůbec snadné. Byla jsem ráda, že jsem dojela do cíle nebo že jsem se nahoře na mezičase u Egila vůbec otočila, sedla si do vajíčka jela dolů. Myslím, že jsem tam ještě dost ztratila, ale byla jsem ráda, že jsem to zvládla. Ani nevím, jak jsem v cíli reagovala. Spíš jsem se snažila neumřít.“ (směje se)
Na střelnici jste jako jedna z mála nechybovala, i když vás prý kvůli promočení zábly i prsty. Jak těžké to bylo tam?
„V tom asi rozdíl nebyl. Je sice nepříjemné, když na vás prší, ale zase vám to tím nedělá kdovíjak těžší. Střelnice v Annecy je jedna z těch lehčích, ale na druhou stranu si nedovolím tvrdit, že mi to tu sedí. Dva roky zpět jsem tady totiž pro změnu střílela dost tragicky.“
Vzhledem k tomu, že program v Annecy je těsně před Vánoci další trojdenkou, kde teď hned další den vzít síly na stíhací závod?
„Myslím, že to bude strašně těžké. Snad ale stihnu trochu zregenerovat a do závodu si odpočinout.“
Pomůže vám k tomu i plyšový dárek, který jste k medaili dostala?
„Jo, je to nějaká lasička. Určitě poputuje k jedné z mých sestřiček, až se vrátím na Vánoce domů.“ (směje se)
