Jak šel čas s Fourcadem: rekordy, bitvy se Svendsenem i boj proti dopingu
Pět olympijských zlatých medailí, třináct titulů mistra světa. K tomu rekordních sedm velkých křišťálových glóbů za celkový triumf ve Světovém poháru. K osmému chyběly Martinu Fourcadovi jen dva body. Legendární Francouz se v sobotu rozloučil s kariérou, symbolicky vítězstvím ve stíhačce, 83. individuálním v kariéře. Jak se v průběhu let jeho vládnutí biatlonu vyvíjelo?
2008/13 – Zrod šampiona
Když 13. března 2008 debutoval v SP, říkalo se… Martin Fourcade, bratr Simona Fourcada, velký talent. A hned první závod? Po čtyřech trestných kolech 61. místo ve sprintu v Oslu. Jenže co další rok v SP, to posun. 2009 – 24. místo. 2010 – 5. místo (plus stříbro ze ZOH). 2011 – 3. místo. A v roce 2012 – po třech zlatých medailích na MS v Ruhpoldingu i poprvé na absolutním trůnu v SP. „Nebyl jsem takový dříč jako brácha, ale šlo mi to,“ napsal ve své biografii. Zrodil se fenomén.
2013 – Bitvy se Svendsenem
On a Emil Hegle Svendsen. To byla rivalita. A vidělo to i Nové Město na Moravě, dějiště MS. Ti dva se řezali o každý závod a pamatujete stíhačku? Tehdy mezi nimi o zlatu ve finiši na krev rozhodla špička boty Svendsena a jen 2,4 centimetru. Fourcade ale bral titul ve vytrvalostním závodě plus tři stříbra. SP pak navíc ovládl s více než čtyřsetbodovým náskokem na Nora a bral i malé glóby ze všech disciplín. Dosáhl toho teprve jako druhý Francouz po Raphaëlu Poiréem.
2013/15 – Soči a vláda navzdory mononukleóze
Špatné začátky, skvělé konce. Sezonu 2013/14 otevřel zničenou palbou ve finiši mix štafety (i díky tomu tehdy vyhráli Češi), olympiádu v Soči ale ovládl. Když si jel pro první zlato ve stíhačce, máchl i po poslední střelbě rukou. „Ne arogancí, radostí,“ vysvětloval. S bilancí 2-1-0 se stal nejlepším mužem těchto Her a dokonal i triumf v SP. A ač špatný úvod měl i rok nato (81. ve vytrvalostním závodě) a prodělal před sezonou mononukleózu, bral sedm vítězství v SP, 1042 bodů a čtvrtý velký glóbus v řadě.
2015/16 – Ničitel v Oslu
Dominantní éra. Před sezonou se mu narodila dcerka Manon… a před jeho terorem musel smeknout i norský král. Fourcade nejprve čtyřmi zlaty a jedním stříbrem vykradl MS v Oslu a na závěr sezony bral po boku Gabriely Koukalové v Chanty Mansijsku pátý velký glóbus i další čtyři malé. „Je to nejlepší biatlonista všech dob. Když jsem já vyhrával, nebyla taková konkurence. Zato teď může vládnout jen nejlepší,“ smekl i Ole Einar Björndalen. Na mušce byl náhle i Norův rekord v počtu 95 výher. Měl jich již v té době k padesátce.
2016/17 – Další rekordy a boj proti dopingu
Jízda jako blázen. V sezoně bral 14 individuálních triumfů (17 celkem), sebral Björdnalenovi další rekord (měl 12) a při hattricku v Novém Městě na Moravě proslul nezapomenutelným gestem, kdy své medaile rozdal dětem. Znovu ovládl SP i všechny disciplíny, narodila se mu druhá dcerka Inés a stal se ústředním hlasem v boji proti dopingu. Na MS v Hochfilzenu se pak stala proslulou jeho rozepře s Rusy, kdy při předávce mix štafety pomohl k pádu Alexandru Loginovovi vracejícímu se po odpykání trestu za EPO.
2017 /18 – Posedmé SP a Pchjongčchang
Již druhým rokem pomáhal Norům Fourcadův bývalý trenér Siegfried Mazet a jeho klenot Johannes Thingnes Bö se už začal dobrušovat, přesto Francouz ještě tuto sezonu udržel fenomenální tempo. Po dalších devíti výhrách v SP, přidal rekordní sedmý celkový triumf (opět překonal šest titulů Björndalena) a rovněž všem malým glóbům z individuálních závodů přidal i tři zlaté medaile na OH v Pchjongčchangu. Už tehdy však začal naznačovat, že jde o jeho možná poslední olympiádu v kariéře.
2018/19 – Trápení a pád z trůnu
Před sezonou si posteskl na špatné zázemí a přípravu francouzského týmu – triumf v mix štafetě a vytrvalostním závodě v Pokljuce však ještě dával naději. Jenže pak… nastala křeč, které zcela využil Johannes Thingnes Bö. Jen dvě tři individuální pódia vedla k tomu, že Fourcade vzdal i zámořské podniky v Canmore a Soldier Hollow, aby se koncentroval jen na MS. Ale i tam propadl. Skončil bez jediné medaile a závěrečný podnik v Oslu sledoval jen jako divák. „Nevím, jestli budu mít sílu se vrátit,“ připustil.
2019/20 – Konec (takřka) na vrcholu
Našel ji však. „Vloni jsem byl úplně beze zbraní. Teď ale nějaké mám,“ vyprávěl. Ne, v běhu už na Böa (a další Francouze) neměl, ale v přesnosti střelby je válcoval. A když si pak Nor dal pauzu při lednových SP v Oberhofu a Ruhpoldingu, aby byl u narození svého synka, Fourcade prázdné místo dokonale zaplnil, vyhrál všechny čtyři individuální závody, vrátil se do žlutého dresu a na MS bral další dvě zlata. Kariéru zakončil vítězstvím ve stíhačce v Kontiolahti a od 8. triumfu v SP ho pak obraly škrty dvou nejméně povedených závodů a dva body na Böa.
Čeho Martin Fourcade dosáhl
Světový pohár:
7x celkový vítěz (2012–2018)
26x držitel malých křišťálových glóbů (5x vytrvalostní závod, 8x sprint, 8x stíhací závody, 5x závod s hromadným startem)
83 vítězství v SP (98 se štafetami)
149 pódií v SP (185 se štafetami)
Mistrovství světa:
10x účastník (2009–2020)
12x mistr světa (13 se štafetami)
18x medailista (28 se štafetami)
Olympijské hry:
3x účastník (2010, 2014, 2018)
4x zlatá medaile (5 se štafetami celkem)
2x stříbrná medaile
Nejvíce vyhraných závodů:
1. Ole Einar Björndalen (Nor.) - 95
2. Martin Fourcade (Fr.) - 83
3. Johannes Thingnes Bö (Nor.) - 48
4. Raphaël Poirée (Fr.) - 44
5. Emil Hegle Svendsen (Nor.) - 38