Říkají o sobě, že jsou rodina. U svého loga mají i nápis: The Biathlon family. Jenže v této sezoně to na žádné sezení u krbu nebude. Společné akce jsou omezeny, stravování taktéž. A do toho vše bez diváků, s rouškami, zvýšenou desinfekcí a každý čtvrtý den na test. „Jsme ale rádi, že se to pojede,“ říkají čeští biatlonisté před startem sezony, jakou ještě nezažili. Sezony v přísné době covidové…
Prázdné tribuny, komorní kulisa a mikrofony novinářů v cíli na selfie tyčích alespoň metr a půl od nich… Když tohle v březnu biatlonisté jako jedni z prvních sportovců na světě prožívali, věřili, že za čas bude zase lépe.
O osm měsíců později je ale vše stejné. A ještě přísnější.
Z nového Světového poháru se stal po škrtu některých destinací jen pohár evropských závodů a závodnická komunita, tak zvyklá se mezi sebou napříč národy vídat, je nyní varována: Držte se od druhého radši zpátky! „Ten rodinný duch je letos určitě omezený. Nemělo by docházet k prolínání závodníků, servisních týmů či lidí z mediálního prostoru. Opatření jsou co nejvíc izolovat sportovce v bublině a vyvarovat se kontaktů s dalšími lidmi,“ popisoval trenér Ondřej Rybář.
Jen pro příklad: část předsezonní přípravy proběhla mezi muži a ženami (COVID-19 prodělaly například Jessica Jislová či Tereza Vinklárková) odděleně. Tradiční tisková konference se před sezonou raději vůbec nekonala. A hned po příletu do Finska čekal na všechny v akreditačním centru v Joensuu první ze čtyř testů. „Mile mě překvapilo, že se dělaly odběry z krku. Pár odběrů z nosu mám za sebou a nebylo to moc příjemné. Krk byl oproti tomu procházka růžovou zahradou,“ řekla Eva Puskarčíková.
Na rozdíl od sester Fialkových, Dominika Windische, Jevgenije Garaničeva, Antona Babikova nebo členů francouzské výpravy všichni prošli. Jestli se ale chtějí dál držet ve hře o úspěchy, musí takhle procházet i v dalších čtyřech měsících.
A zvláštní doba si vyžaduje další zvláštní požadavky.
Na exhibici ve Wiesbadenu se místo švédských stolů servírovalo jídlo na požádání u pultíku, během poslední přípravy v Idre si závodníci nosili snídaně či večeři k sobě do chatky. A přestože si Češi nyní v Kontiolahti zabrali pro sebe celý motel, i zde platí: zvýšená desinfekce společných prostor a pouze dva lidi na pokoji. „Už jsme ale prošli prvním testováním a jsme hlídaní, tak se přece jen na jídle potkáváme. Parta a tým se také musí nějak tvořit,“ připomněl Michal Krčmář.
Za dva týdny v Hochfilzenu však může být všechno jinak. „Ubytování jde přes organizační výbor, který musí garantovat vládě a státu, že dodrží nařízení, které v dané zemi zrovna jsou. Takže i my musíme párkrát bydlet jinde, než jsme zvyklí, a chod týmu bude určitě jinačí,“ objasňoval Rybář.
Jednou věcí je, že se bude letos méně cestovat, zato více závodit na stejných místech – z programu SP vypadl Östersund, Le Grand Bornand, Ruhpolding či olympijská prověrka v Číně. „Z mého pohledu závodníka mi méně přesunů nevadí,“ smál se Krčmář. Jenže Rybář také podotkl: „Někdy byste ale klidně obětovali možnost regenerace za šanci závodit před fanoušky.“
Ti ve Finsku povolení stoprocentně nebudou. V Rakousku to zatím také nevypadá. A k zákazu vstupu jiných osob než trenérů na střelnici, povinnosti nošení roušek nebo zrušeným pozávodním tiskovým konferencím padá mezi aktéry i tradiční možnost popovídání si, třeba u jídla.
„Zavřené budou family cluby nebo i společné šatny. Někdy měli sportovci k dispozici místnost, kde se mohli převléct, to letos nebude. Jsem zvědavý, jak se to bude řešit, když bude nevlídné počasí a závodník se třeba bude chtít někam schovat. Dřív šlo jít třeba právě do Family clubu, dát si čaj a počkat na svůj start… Letos ne. Nevím, zda k tomu nevyužijeme prostor našeho kamionu, kde je rychlovarná konvice či mikrovlnka. Uvidíme,“ přemítal Rybář.
Ať ale vše nevypadá jako souhrn špatných zpráv a komplikací… jedno hlavní pozitivum přece jen vše přebíjí. Hlavně, že se pojede. „Tohle je hlavní a myslím, že je potřeba ocenit všechny organizátory, kteří pro to udělali maximum,“ pochválila Lucie Charvátová.
Pokud půjde vše podle plánu, měli by biatlonisté za čtyři měsíce na severu zase vše ukončit. Při velkém finále v Oslu, které bylo v minulém ročníku zrušené.
