Řadu let byla za otloukánka, v minulé sezoně však ukázala, jaká nezdolná síla v ní dřímá a získala pořádný respekt. Senzačním bronzem na mistrovství světa posílila Lucie Charvátová své jméno na světové scéně a i letos bude bojovat o další úspěšné zářezy. „Věřím, že se i letos na mě usměje štěstí,“ přiznala na prahu nové sezony sedmadvacetiletá biatlonistka.
Jak vyhlížíte tedy s touto zkušeností další sezonu. Cítíte se být silnější?
„Určitě ano – cítím se být o kus dál. Přeci jen, vše má svůj vývoj času a beru nyní věci s větším nadhledem. Věřím sama v sebe, a když se pro něco rozhodnu, tak si za svým názorem, i co se týče tréninku, stojím. Dokážu rozumět svému tělu, pocitům a nikdo se mi nesnaží něco rozmluvit, protože je to individuální sport a je to individuálním přístupu. Vím, že je potřeba být pozitivně naladěný, protože jakmile člověk něco dělá nerad, tak o to horší to pak je. Můj sportovní přístup je teď vyrovnaný a klidný, dělám to ráda a to je základ, který může vést k dobrým výsledkům.“
Dá se říct, že vám proto medaile na MS vlila novou krev?
„Ani ne novou krev, ale teď vím, že jsem to zase já. A přála bych si, kdybych takhle mohla být celý svůj sportovní život. Škoda, že jsem taková nebyla i předtím.“
Jak vypadala tedy vaše letní příprava? Těšila jste se, až se světový pohár zase rozběhne?
„Těšila i netěšila. Je to zvláštní, protože každý rok jsem vyhlížela, až napadne sníh a já zahodím kolečkové lyže, přestanu běhat a začnu lyžovat. Letos jsem ale tohle nutkání neměla. Letní trénink mě neomrzel a klidně bych mohla ještě chvíli po těch horách běhat. Pořád se mi zdá, že je brzo na to závodit a lyžovat. Navíc jsme na severu a ve Finsku je tma, šedivo, ošklivo… není to zrovna má oblíbená destinace. I možná proto má nálada bude teprve kumulovat.“
Když ale dáte dva podniky v Kontiolahti, přijde za odměnu v průběhu prosince Hochfilzen, kde se vám daří dělat pěkné výsledky.
„Ano, můj oblíbený Hochfilzen – už se tam skoro vidím. Aby tak svítilo sluníčko, byl přimrzlý prašan, už aby to bylo.“ (směje se)
Jak nicméně vidíte ten upravený program nadcházející sezony?
„První trimestr je asi vyrovnaný – Kontiolahti sice nemám sice ráda a to stoupání zde, ta stěna, ta je prudká jako blázen. Jen představa, že nás čeká dvojnásobně, je tvrdá. Na druhou stranu ty výsledky odsud nemám zase tak špatné, takže to ještě jde. Co mě ale dostává víc do kolen, je dvakrát Oberhof v lednu.“
V tom se asi shodnete s více českými závodníky.
„Ano, ten fakt nemám ráda. Mlha, ošklivo a navíc ještě ten profil tratí… tam mi vadí snad úplně všechno. Naopak je škoda, že přijdeme o Ruhpolding, který se mi líbí. No a dva týdny v Novém Městě… ani tam se mi nezávodí úplně nejlépe. Z hlediska volby lokalit je pro mě celá tato sezona takový průměr.“
Jak musíte i v těchto dnech postupovat v rámci speciálních opatření kvůli koronaviru?
„Veškerá doporučení nám stanovuje IBU, která přes léto pracovala na tom, aby nastavila pravidla, jež vydrží celou zimu. Prioritou pro ně bylo udržet Světový pohár, protože z toho plynou finance a i na úkor toho se zrušil IBU Cup. Pravidla jsou však přísná – mezilidská interakce mezi týmy půjde trochu stranou, musíme nosit roušky, každý čtvrtý den jsme podrobení testování, nebo jsou zrušeny všechny kontakty s veřejností. Do toho bychom měli bydlet separovaně, maximálně dva sportovci na pokojích a i ty hotely jsou informované, takže je tu zvýšená desinfekce společných prostorů… Je to nezbytné, ale bude to jak náročné po finanční stránce, tak i pro nás z hlediska psychiky protože ty kontakty budou hodně omezené.“
Na druhou stranu, alespoň se jede, že?
„Přesně tak. Na jaře jsem si třeba dost vytrpěla, když zrušila olympiáda, kdežto tady se vědělo, že to budou chtít udržet a za to jsem ráda. Věřím, že když nebudou nějaké velké problémy s pozitivitou, tak k tomu budou přistupovat i dál otevřeně.“
Máte tedy před sebou nějakou metu, s níž byste byla na konci spokojená?
„To se před sezonou těžko hodnotí. Vloni se mi povedly dva super výsledky, ale bylo to i o štěstí. Přesto věřím, že by se na mě mohlo usmát i letos. Nejde na to však spoléhat. Myslím, že umístění v celkovém SP do třicátého místa by pro mě bylo slušným výsledkem a slušnou sezonou.“
