V minulé sezoně úplně první závod, kterým byl ten vytrvalostní, neboli individuál, Markéta Davidová ovládla. Před začátkem nového ročníku tvrdila, že tentokrát by raději skončila hůř a vítězství, třeba i v hojnějším počtu, by si nechala do zbytku sezony. První část tohoto přání se jí splnila, ve středečním vytrvalostním závodu skončila sedmá. Jako už ve více závodech, i tentokrát ji o stupně vítězů připravila poslední rána. „Už jsem si říkala, jestli se na ně nevyprdneme,“ hodnotila česká biatlonová jednička.
Když odhlédneme od samotného výsledku, jaký byl z vašeho pohledu první start nové sezony?
„Myslím, že jako každý rok těžký a dlouhý. Podle mě by vám takto odpovědělo tak 90 procent startovního pole, protože individuál je dlouhý a takhle na první závod je to náročné, než si člověk zvykne, že to bude bolet.“
Takže byste vy závodníci uvítali spíš kratší sprint na rozjezd?
„Mně se líbilo, když se začínalo mixovými štafetami, to bylo docela fajn. Ale tohle rozhodnutí stejně není na nás, takže nemá moc cenu se v tom patlat.“ (usmívá se)
Z hlediska vašich pocitů na trati, šlo o závod, kde si říkáte: Teď se nějak rozjet a pak už to snad bude lepší?
„Za mě ano. Já se do toho na začátku potřebuju vždycky dostat. Je pravda, že co se týká vytrvalostního závodu, je na druhou stranu dobře, že člověk nemusí jet tak rychle, může si to otestovat. Protože je to dlouhý závod.“
Jak jste se cítila běžecky a jak jely lyže?
„Lyže byly super, měly jsme normální konkurenceschopné lyže. Cítila jsem se tak nějak normálně. Neřekla bych, že to byl skvělý běžecký výkon, ale ani ne hrozný. (Davidová měla sedmý nejrychlejší běžecký čas. – pozn. red.) Zažila jsem už i těžší starty do sezony.“
Jessica Jislová v televizním rozhovoru říkala, že neměla moc srovnání, protože tam jela sama. Vy jste v prudkém stoupáku s ostatními jela, tak jak jste to vnímala, v porovnání s nimi?
„Ve stoupáku jsem sice jela s dalšími holkami, ale zrovna tam to člověk úplně nepozná. A ve sjezdu jsem nejela s někým, s kým by se to dalo porovnávat. Ale pocitově to bylo dobré. Nestalo se mi, že by mi někdo z kopce ujížděl. Přišlo mi, že to byly dobré lyže.“
Měnily se u vás podmínky na střelnici? Ke konci už to totiž závodnice měly kvůli sněžení náročnější.
„Právě kvůli sněžení se hodně zpomalila trať. Samozřejmě to může mít i vliv na střelnici, když pak začnou klouzat podložky, je to určitě nepříjemné. Myslím, že Eliška Václavíková hodně dojela na to, že startovala hodně vzadu, ke konci už to měla těžké.“
Střelbu většinou hodnotíte tak, že u ran, které šly vedle, víte, kde byla chyba, což je dobré, že to můžete příště napravit. Bylo to tak i teď?
„Ano, u první stojky přesně vím, co jsem udělala špatně, tam jsem nezastavila a jen jsem to projela. U poslední vyloženě nevím, kde rána byla, ale trošku jsem se tam zasekla, což myslím, že tomu úplně nepomohlo. Prostě zase ta poslední rána. Už jsem si říkala, jestli se na ně nevyprdneme, já bych je radši zrušila.“
Jak velká zima teď v Kontiolahti panuje. Při trénincích jste měli mínus 10. To asi není nic moc, že?
„První trénink byl hodně těžký, byl to dost velký skok. V Trysilu na přípravě bylo plus a tady mínus deset, pocitově patnáct. Ale teď už to docela jde, není to tak hrozné. Je chladněji, ale není to tak strašná zima, že by se na to nedalo obléct nebo v tom vydržet závodit.“
Jak dlouho vám trvá aklimatizovat se na takové mrazy?
„Mně většinou chvíli ano. Ale pak se vracíme zase do Rakouska a Francie, kde taková zima nebývá. Takže nejtěžší je přežít první svěťák a pak už to, doufám, bude trošičku lepší.“
Jak to máte na začátku sezony s nervozitou? Projevuje se dost, nebo se naopak už nemůžete dočkat startu sezony?
„Nervozita je vždycky, jsou to první závody, nikdo moc neví, jak na tom je, do čeho jde. Ale už jsme byli rádi, že to začalo. Je fajn tréninkové dny rozbít závodními, protože je to zase úplně jiný režim. Takže nemá cenu to oddalovat.“
Co vy a závodění v Kontiolahti?
„Asi k němu nemám vyhraněný vztah. Je to tady těžké, ale není tady nic hrozného, kvůli čemu bych se sem netěšila. Spíš mi vadí tma, že je hrozně brzo. Ale to by teď bylo všude na severu.“
Co říkáte na výkon mladých závodnic Terezy Voborníkové a Elišky Václavíkové?
„Zajely super závod a je to pro ně dobrý vstup do sezony, mají se z čeho odrazit. Je vidět, jaký kus práce udělaly přes léto. Takže myslím, že můžou být spokojené.
Ve svém popisu závodiště v Kontiolahti pro iSport.cz zmiňovala Eva Puskarčíková, že ve sjezdu je tam měřič času, a že jste vždycky v tomto místě dělali závody, kdo je nejrychlejší. Proběhlo to i teď?
„Býval tam, ale letos tady už podle mě není, nevšimla jsem si ho. Ale oni tam spíš závodili servisáci, než my.“
Ve čtvrtek vás čeká štafeta. Jak se těšíte na týmový závod?
„Těším, mám štafety ráda docela dlouho. Uvidíme, jestli nebude sněžit, to by byla komplikace. Ale týmové závody jsou vždycky fajn. Když děláme individuální sport, je prima zazávodit si takto dohromady.“
