Davidová: Skončím, až nebudu šťastná. Po olympiádě jsem si řekla o pomoc
Na poslední olympiádě v Pekingu ji o kousek minula vysněná medaile. Při bezprostředním rozhovoru s novináři jí z očí stékaly slzy, vzlykala, byl to emotivní moment. I k němu se biatlonová královna Markéta Davidová, mistryně světa z roku 2021, vrací v obsáhlém interview před novou sezonu. V něm prozradila, že začala spolupracovat se sportovní psycholožkou a vypráví o dalším stresu. Tentokrát při jezdeckém parkuru. První závod čeká Markétu Davidovou dnes, jaký je program úvodního SP v Kontiolahti? >>>
Znovu to bude na ní. Na sympatické dámě, dvojnásobné inženýrce, pro niž není život jenom o sportu. Aby zas táhla biatlonovou reprezentaci... A jak to s ní bude dál? Už několikrát mluvila o tom, že uvažuje o konci. Do další sezony každopádně naskočí. S odhodláním.
A co pak? „Uvidím. Nechci si dávat nůž na krk. Protože vím, do jakých stavů se nechci dostat. Takže to beru postupně, jak se to vyvine,“ říká v rozhovoru pro Sport Magazín s tím, že skončí, až jí to nebude přinášet radost. Rozhovor probíhal na začátku listopadu, když byla s týmem na soustředění v Norsku.
Jak vypadá vaše rozpoložení před sezonou? Mění se během let?
„Přijde mi, že je to každý rok stejný. Že si ani pořádně neuvědomuju, že to začíná. Všechno strašně rychle uteklo, nic jsem nestihla a už zase mám závodit. (smích) Ale i to uteče, pak mám zase už začít trénovat... Většinou to, že to začíná, si uvědomím až na prvním svěťáku.“
Je něco, na co se speciálně těšíte? A na co ne?
„Mám místa, kam se těším, a kam naopak ne. Ale obecně se těším na všechny lidi okolo, na atmosféru. Je fajn, že už to zase přichází, je to po těch letech takový zvyk. Co ale zrovna nemusím, to je cestování. Docela mi vyhovovalo, když jsme během covidu byli čtrnáct dní na jednom místě. Takže na ta cestovní pondělí se moc netěším.“
V létě jste byla úspěšná na kolečkových lyžích. Je to dobré znamení?
„Je to o dost jiné, není to až tak velké měřítko. Spíš se člověk může srovnávat sám se sebou, jak se na nich cítil před rokem. Ale jinak je to úplně něco jiného, než aby se z toho daly dělat závěry.“
V čem je největší rozdíl?
„Kolečkové lyže jsou hodně silové, na nich se to dá urvat právě silou. I když nemáte až tak dobrou techniku. Na lyžích k tomu člověk musí mít i trochu cit.“
Konec? Vím, do jakých stavů se nechci dostávat
Jste velmi přemýšlivá dáma. Tak co říkáte na to, jak obecně ubývá sněhu, ledovce tají? Není to nějaký vzkaz shůry, že zimní sporty jsou v ohrožení?
„Přijde mi to jako hrozně smutný pohled. Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela. Když jsme dřív jezdili v přípravě na sníh, byly tam třicetikilometrové tratě. Teď se tady v Norsku plácáme na umělým sněhu a můžeme být rádi, že aspoň někde to jde... Do budoucna bude podle mě problém udržet zimní sporty
