V únoru to budou dva roky od jednoho z největších olympijských zázraků. Ester Ledecká, dnes 24letá dáma, ovládla v Koreji super-G na lyžích i paralelní obří slalom na snowboardu. Medaile má uložené vedle těch z dětských závodů. „Jsou ve skvělé společnosti,“ usmívá se zimní královna. V rozhovoru pro Sport Magazín Plus a iSport Premium popisuje, jak se chystá na novou sezonu, v níž opět chce kombinovat oba sporty. Jaký je její režim v přípravě i na závodech, jak vnímá zájem fanoušků i lyžařských hvězd, jak si stanovila v patnácti svůj plán i jak zvládla státnice.
Zůstává svá. Do ničeho si nenechá moc mluvit. I když kolem sebe roky slyší hlasy, že by se mohla vrhnout naplno do lyžování, s tím na ní nechoďte. Opět bude brázdit sjezdovky i na prkně. „Mám z toho radost, nemohla bych dělat jenom jeden sport,“ vysvětluje. Ano, to je pro ni to hlavní... Ona totiž sportuje pro radost. Nehoní se zběsile za výsledky, ale i ty přicházejí.
Ester Ledecká mluví rovněž o tom, kdy by mohla během sezony zavolat Jaromírovi Jágrovi, jenž se přihlásil do jejího týmu jako psycholog. A v čem sportovní všeumělkyni tak inspiruje? „V tom, že si stejně jako já dělá, co chce a nenechá si do toho od nikoho kecat. Navíc je vtipnej, krásnej, milej... A mám pokračovat?“ tvrdí dvojnásobná olympijská šampionka. Také následující interview se nese podobně: ve vážném i nevážném tónu.
Blíží se zima, co to s vámi dělá? Cítíte sama na sobě, že přichází adrenalin?
„Ano. Těším se na zimu jako malý děcko!“
Je něco, co vám bude chybět z léta?
„Moře, teplo, windsurfing, lítat celý den bosá jenom v plavkách...“
Pokud byste mohla, natáhnula byste zimu o pár měsíců? Aby byla delší?
„Já jsem s délkou zimy celkem spokojená. Co bych ale změnila? Aby se závodilo celých těch osm měsíců, které my profesionální lyžaři a snowboardisti trávíme na horách. Během čtyř závodních měsíců je můj kalendář světových pohárů narvaný k prasknutí. Některé závody se kryjí a nemůžu jet všechny lyžařský a ani snowboardový svěťáky, takže jsem ve velké nevýhodě oproti ostatním závodnicím. Letos mě čeká patnáct závodů ve sjezdu a v super-G a třináct snowboardových světových pohárů. Řeknu vám, pokukuju po boardercrossu, tam se jede šest závodů za celou zimu, to bych stihla lyžařských závodů daleko víc.“ (usměje se)
Kdy jste se naposledy s někým koulovala? Nebo si postavila sněhuláka?
„Děkuju! Krásná otázka... Kdykoliv je dobrej materiál ke koulování a připravenej soupeř, jdu na to. Sněhuláka si stavím při každý volný chvilce, kdykoliv, kdekoliv. Třeba před startem závodu, když se čeká na prohlídku trati. Nebo když rozmrazuju lednici. Sníh je totiž geniální materiál. Monumentální a křehkej. S bráchou už jsme postavili ze sněhu snad celou zoologickou zahradu.“
Jsou chvíle, kdy vám sníh leze na nervy?
„Ne. A víte proč? Nomen omen. Mě sníh a led přitahuje.“
Jak snášíte, když vám mrznou prsty na rukou?
„Nikdy mi není zima na prsty. Používám vyhřívaný rukavice. Mám vyhřívaný lyžáky, vyhřívaný ponožky, vyhřívanou vestu, vyhřívaný bederní pás. Dokonce mám i vyhřívanej batoh! Věřil byste tomu? Jsem chodící reklama na firmu Lenz. Takže teplo na horách se dá zařídit. Vřele doporučuju.“
Čím si zpříjemňujete pobyt na ledovcích?
„Lyžováním a snowboardováním.“
Máte nějaký speciální režim, nebo se musíme s ostatními tlačit ve frontě na první sedačku?
„Mám. Jednak se snažím bydlet na kopci vždycky co nejvýš, abych mohla lyžovat ještě dřív, než jede první kabina. Pak používám sněžný skútr. A poslední, co taky funguje, je to, že jsem prostě vyhrála pár mistrovství světa, olympiádu a několik křišťálovejch glóbů, tak mám prostě zaděláno na protekci u vlekařů. (usměje se) V Itálii dokonce jezdí kabiny s mým jménem, takže asi tak. To je milý, co?“
Jak reagují ostatní lyžaři a závodníci, když vás poznají? Chtějí si s vámi zalyžovat, třeba i zazávodit? Nebo jim stačí fotka?
„Všichni jsou ohromně fajn. Fanouškům se podepíšu na helmu nebo se vyfotíme a se závodníky si chci zazávodit především já, protože mě to prostě baví.“
Pod sopkou zrychlíte
Kdy chodíte spát, když musíte brzo vstávat?
„Chodím do postele v devět večer. Vždycky. I když můžu spát druhej den do oběda.“
Co říkáte na tání ledovců? Nemáte strach, že za chvíli lyžaři nebudou mít kde trénovat?
„Mám plán B.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
