Pro lyžařku Martinu Dubovskou už zima o moc líp začít nemohla. Ze svého oblíbeného střediska v Levi odlétala s životním šestým místem ve slalomu Světového poháru. A navíc se jí konečně povedlo zahlédnout Auroru Borealis, polární záři viděla po desetiletí marných pokusů. S krásnými vzpomínkami chce jezdit stále rychleji. „Budu bojovat o zelená čísla,“ hlásí.
Byl to perný den, na jehož konci mohla Martina Dubovská vychutnávat své zážitky v Levi během zaoceánského letu do New Yorku, odkud také poslala odpovědi na otázky webu iSport.cz.
Jaké pro vás bylo konečně vidět Auroru? Musela jste si ji vyčíhat, nebo jste tentokrát měla prostě štěstí ji vidět?
„Haha… Ráno, když na rozcvičce fyzioterapeutka řekla, že v noci viděli Auroru, strašně jsem se zlobila, že mě nevzbudili. Ale trenér mě hned uzemnil, že jsem tu na závodech, a ne abych po nocích pozorovala Auroru, a že je důležité dobře se vyspat. Ale potom mě velmi potěšilo, když jsem zjistila, že mám naději ji vidět i další den. Takže jsme ji v noci naháněli pár kilometrů nad hotelem a konečně jsem ji po deseti letech viděla! Moc jsem ji chtěla vidět a zažít a konečně se mi to splnilo. Bylo to úžasné!“
Pojďme se vrátit k vašemu nedělnímu nejlepšímu závodu kariéry. Po průjezdu cílem jste zavrtěla hlavou, co to znamenalo?
„Protože mi první den nevyšel až tak, jak jsem od sebe sama očekávala, věděla jsem, že v tréninku jezdím velmi rychle, byla jsem připravená to v neděli napravit, a bez očekávání a nervů jsem se do toho pustila. První kolo bylo krásně rytmické a vyšlo mi perfektně. Druhé kolo nebylo podle mého gusta, každá branka jinde, ale snažila jsem se, jak nejlíp jsem uměla. Když jsme projela cílem, hledala jsem zelená čísla (označují nejrychlejší čas – pozn. red.), protože zelená čísla znamenají rychlost, spokojenost a preciznost jízdy.“
Takže šlo o zklamání, když jste po druhé jízdě nebyla v průběžném pořadí ve vedení?
„Když jsem v prvním momentu uviděla červená čísla, automaticky jsem zakroutila hlavou. Ale sestra mi hned vysvětlila, že v cíli se hlavou nekroutí, že každý rychlý výsledek je perfektní a úsměv teda stačí. Myslím, že ji v tomhle poslechnu, ale i tak budu o ta zelená čísla bojovat.“
Jaké pro vás bylo být po prvním kole sedmá a vědět, že máte šanci dojet nejlíp v kariéře? Byly to nervy?
„Ani ne. Druhý den jsem, na rozdíl od soboty, šla do závodu už bez rozmýšlení. Věřila jsem si, že to umím, a že musím jet co nejrychleji s kopce dolů. Jediné, nad čím jsem před druhým kolem přemýšlela, bylo, kdo to asi stavěl, protože každá brána byla úplně jiná. Nakonec jsem to ani neřešila, protože jsem věděla, že kdybych šla pomalu na jistotu, ostatní děvčata mě předjedou zezadu. Takže taktika byla stejná jako v prvním kole: jet co to dá a v cíli se uvidí. A myslím, že mi to nakonec vyšlo celkem pěkně.“
Jela jste druhou jízdu na plné riziko, nebo tam byla rezerva?
„Šla jsem do toho naplno, ale v každé jízdě asi ještě vidím rezervy. Vždy je co zlepšovat, ale věřím, že to je ta lepší možnost, protože to znamená, že tam ten prostor na zlepšení je.“
Učíte si postupně zvykat na podobné situace, kdy bojujete o vysoká umístění v top ten?
„Když chci být nejlepší a nejrychlejší, tak si musím zvykat na víc věcí. Ale jak říkám, nemůžu přemýšlet o umístěních, musím přemýšlet o svých obloucích a jízdách a o tom, jak být na sněhu co nejrychlejší.“
Svůj zatím životní výsledek jste zajela s třináctkou, kterou jste zatím moc ráda neměla, vzala jste ji na milost?
„Třináctka asi není moc šťastné číslo, ale moc jsem už nad tím nepřemýšlela. Bylo to tak a moje úloha byla jet rychle dvě kola, ať mám osmičku, anebo patnáctku, anebo jakékoli jiné číslo.“
Mluvila jste o tom, že k dobré jízdě potřebujete relaxovaný rychlý pohyb, pomůže vám úspěšný první víkend k tomu, abyste na trati byla uvolněná?
„V lyžování je každý den a každý závod jiný. Teď to bude Amerika a dlouhá cesta na jeden závod, uvidíme… Ale samozřejmě se cítím líp, když mám za sebou šesté a třinácté místo.“
Z vašich vyjádření před sezonou i během víkendu v Levi bylo jasné, že máte vysoké ambice, nakolik jste se jim šestým místem přiblížila?
„Levi je můj nejoblíbenější Světový pohár. Ambice? Krok za krokem dopředu.“
Je pro vás cílem dostat se do první sedmičky slalomu Světového poháru, abyste mohla být na startu v první skupině a mít tak šanci na nejlepší čísla?
„Já mám moc ráda číslo jedna, takže bych se tam moc ráda propracovala. Ale konkurence je hodně velká, holky jsou mladé, rychlé a dravé, tak uvidíme, jestli se mi to podaří. Ale cílem to určitě je, vždyť proč ne?“
Po závodech na vašem nejoblíbenějším místě vás čeká Killington, kde se vaše výsledky zatím hemží nepříjemnými písmenky DNQ a DNF. Proč to tak je? A zlomíte to?
„Pravda, v Killingtonu se mi zatím nedařilo, takže uvidíme v neděli. Budu na tom pracovat a moc se snažit, abych to změnila. Základ je, že vím, že teď jezdím dobře a tím pádem bych běla být schopná jet na každém kopci rychle. Uvidíme, držte palce!“
DUBOVSKÁ V LEVI
SLALOM
2021 13. a 6.
2020 12. a 10.
2019 9.
2017 29.
2013 28.
DUBOVSKÁ V KILLINGTONU
SLALOM
2019 nedokončila 1. kolo
2018 40. (nepostoupila do 2. kola)
2017 34. (nepostoupila do 2. kola)
2016 nedokončila 1. kolo
OBŘÍ SLALOM
2017 nedokončila 1. kolo
2016 35. (nepostoupila do 2. kola)
SLALOM SP
(po 2 závodech)
1. Petra Vlhová (SR) 200
2. Mikaela Shiffrinová (USA) 160
3. Lena Dürrová (Něm.) 120
4. Wendy Holdenerová (Švýc.) 86
5. Michelle Gisinová (Švýc.) 77
6. Katharina Liensbergerová (Rak.) 72
7. Anna Swennová Larssonová (Švéd.) 69
8. Andreja Slokarová (Slov.) 66
9. MARTINA DUBOVSKÁ 60
Ana Buciková (Slov.) 60
PROGRAM SLALOMU V SP
28. listopadu Killington (USA)
29. prosince Lienz (Rak.)
4. ledna Záhřeb (Chorv.)
5. ledna Záhřeb (Chorv.)
9. ledna Maribor (Slov.)
11. ledna Flachau (Rak.)
12. března Aare (Švéd.)
19. března Courchevel (Fr.)
