Generálka na olympiádu v Bormiu se při víkendu Světového poháru proměnila v řadu drsných pádů a mezi zraněnými byly i hvězdy v čele s loňským vítězem Cyprienem Sarrazinem. „Směrem k olympiádě by měli přemýšlet, aby se horší závodníci nezabili,“ míní sportovní ředitel alpského úseku Jan Fiedler s odkazem na volnější parametry olympijské nominace.
Těsná hrana mezi rizikem a atraktivitou byla o víkendu v Bormiu zřejmě překročena. Na ledové sjezdovce Stelvio závodníci často doslova bojovali o život, jak řekl Marco Odermatt. Vedení ale FIS ani po kritice příliš sebekritiky neprojevilo. „Je hrozné, co se stalo Sarrazinovi, ale tím je sport zajímavý. Ne, že se mu něco stalo, ale že závodníci jezdí na hraně rizika,“ říká s realistickou hořkostí Fiedler.
Proč je sjezdovka v Bormiu tak nebezpečná?
„Je to o způsobu přípravy sněhové podložky. Trať sama o sobě není nijak extrémně obtížná. Oni ji dělají extrémně obtížnou přípravou podložky, která je ledovatá podobně, jako když se připravuje trať na obří slalom. Není to úplně typické. Ve Val Gardeně se nepreparuje, voda se nepřidává. Tady to dělají proto, že tím je Bormio těžké. Další aspekt je, že jsou místa, kde se jede ve stínu, není vidět pod nohy. Kamery vidí líp než závodníci ve stodvacetikilometrové rychlosti. Vy v televizi muldy vidíte, ale závodník je nevidí, to je strašně nepříjemné.“
Proč tedy pořadatelé sjezdovku prolévají vodou?
„Jeden důvod je, aby udrželi podmínky stejné pro všechny. Závodníci i trenéři říkají, že kdyby Bormio nebylo ledovaté, je to jednoduchý sjezd. Tímhle z toho udělají těžký sjezd. Je hrozné, když se stávají zranění, ale přitahuje to pozornost. Závodníci jedou na hraně rizika, chvílemi bojují o život. To táhne k tomu sportu, když to řeknu naplno…“
Co říkáte na slova závodního ředitele FIS Markuse Waldnera, který zmiňoval, že i týmy připravují na hraně rizika materiál?
„S tím bych nesouhlasil. Závodník a celý tým pracují, aby jel co nejrychleji. Jak materiál na riziko? Waldner se trošku zbavuje odpovědnosti. Ta je jeho a Hannese Trinkla, který staví sjezdovky. Když polijete sjezdovku vodou a je rozumná zima, je z toho hezký, příjemný led. Když na to zaprší a pak je minus osmnáct jako vloni v Jasné, kde se zranila Petra Vlhová, je to úplné kluziště. Těžko se to odhaduje.“
Během víkendu na olympijské sjezdovce v Bormiu se několik špičkových závodníků proti poměrům ostře ozvalo, může to něco změnit?
„Určitě je to signál. Pro olympijský závod se musí počítat s tím, že tam nepojede úplná top špička. Tam neplatí omezení na stopadesáté místo jako pro Světový pohár. K účasti stačí osmdesát FIS bodů, což je průměrný závodník. Směrem k olympiádě by měli přemýšlet, aby se jim tam výkonnostně horší závodníci nezabili. Reakci závodníků chápu. Ještě ji umocnilo, že se zranil kandidát číslo jedna na vítězství. Když se zraní někdo hodně známý, reakce je větší. Viděl jste to loni, když se zranil Kilde a předtím v Bormiu Schwarz. Vloni nebylo zraněných víc, ale byla to velká jména. Teď se zranil kandidát na vítězství, který vyhrál trénink. Má to daleko větší zvuk.“
Co můžou pořadatelé udělat, aby během olympiády byla sjezdovka Stelvio bezpečnější?
„Lepší by bylo, kdyby neudělali nic, kdyby to nechali na tom sněhu. Když jsme před Vánoci přijeli do Val Gardeny, tak tam lyžovali lidi. Teprve pak to stáhli a sjezdovka se stala tvrdší a kompaktnější. Nedokážu predikovat. Ale na další závody v sezoně to nebude mít vliv. Každý závod si to připravuje podle sebe. Jsou to sjezdy, které jsou třicet, čtyřicet let na stejných místech. Když se stalo tohle, není to tak, že by Kitzbühel připravili jinak než v minulosti.“
Dá se třeba v Kitzbühelu nebo ve Wengenu něco pro větší bezpečnost udělat?
„Wengen je těžký svojí délkou a tím, že obtížnější pasáž je dole před cílem po dvou a půl minutách jízdy. Kitzbühel jinak připravit nejde. Je dobré, že se o tom mluví, ale Waldner zrovna nepřipouští chyby. On řekne: Je to venkovní sport, jedeme na riziko, lidi chtějí vidět show. Trošku se to posunulo, že když nejsou dobré podmínky, už si nedovolí závod pustit.“