Martin Hašek
24. května 2020 • 20:40

Bauer vede Poláky: Párkrát bezmoc. Co ho překvapilo? Jeho týmu hrozí konec

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je perfekcionista a zatím ho jeho touha hnala přímo vpřed. Lukáš Bauer se svým profesionálním puntičkářstvím na běžkách vyhrál Světový pohár a získal tři olympijské medaile. Ještě koncem aktivní kariéry k tomu vykutal z holé země maratonský tým, který se staví elitní severské konkurenci. V prvním trenérském roce u polské reprezentace podobná závodnická ega stála na druhé straně. „Musím teď dost věcí skousnout,“ usmívá se Bauer v rozhovoru pro iSport Premium, kde mluví i o problémech zmíněného laufařského týmu. O finační trable souvisejicí s pandemií koronaviru přitom paradoxně nejde.



Měl ambice řídit rozvoj běžeckého lyžování v Česku, šanci ale nedostal. A tak se Lukáš Bauer nechal zlákat polským lasem, které zprostředkoval jeho bývalý dlouholetý kouč Miroslav Petrásek. A hned v první sezoně nechal slušnou stopu. Poláci dostali po letech na body hned tři závodníky, všichni se navíc během sezony objevili v top dvacítce. Sám Bauer samozřejmě hudrá, že chtěl ještě víc. To by ani nebyl on…

Jaká tedy byla vaše první polská sezona?
„Hlavně záleží, jak je spokojené vedení. Já jsem se stal trochu slavným díky tomu, že Polákům po čtrnácti letech bodovali tři závodníci. Takže výsledkově to bylo úspěšné. Co jsem měl zprávy, myslím, že i vedení bylo velmi spokojené. Ale samozřejmě se to ke mně dostává oklikou.“

Jak to?
„Nevím, jestli u vás v práci přijde šéf a rovnou vás chválí, nebo vás radši drží v tom, že to mohlo být ještě lepší. Pokračujeme ve spolupráci. Je to úspěch i z mé strany. Netajil jsem se tím, že to nebylo jednoduché. Co čtrnáct dní jsem si telefonoval s Mírou Petráskem a říkal jsem mu: Co jsem ti provedl, že jsi mě propojil s Poláky a já jsem si na sebe ušil takovýhle bič…“

S čím jste se hlavně potýkal?
„Vyhodnotil jsem si, že první rok bylo náročné srovnat se s týmem, přejít od závodníka a manažera, kterými jsem byl v maratonském týmu, do role trenéra, který se opravdu 365 dní v roce musí starat o závodníky, stále jim vymýšlet tréninky, vést je a zároveň furt bojovat s jejich egem, které každý závodník musí mít.“

Jak tenhle boj probíhal?
„Je tam velký rozdíl. Jako závodník jsem byl zvyklý, že se všechno točí kolem mě, aspoň v době, kdy jsem měl výsledky. Teď musím dost věcí skousnout a závodník, který by ve srovnání se mnou nedosahoval takových kvalit, mi dost často naznačuje, jak by se to mělo dělat jinak a líp. (úsměv) S tím jsem se hodně srovnával, ale myslím, že jsme našli společnou řeč.“

Bylo to složité i pro vaše ego?
„To asi nejvíc… Ty mi budeš říkat, co se má dělat? A podobně… (smích) Já si myslím, že v jakémkoli kolektivu musí skupina vnitřně začít fungovat a pak může dosahovat výsledků, bez ohledu na to, jestli tam máte hvězdy nebo ne. Asi bych to přirovnal k hokeji.“

V jakém smyslu?
 „Vždycky se říkalo, že složit tým jenom z hvězd není nejlepší. Že vždycky je lepší, když tam těch hvězd tolik není. Já jsem ještě udělal takový chabý pokus závodníky odradit. I když jsme se teď nemohli potkat, tak jsme udělali konferenční hovor. Já jsem se je snažil vystrašit, že jestli 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud