Nový rok pro skokana na lyžích Romana Koudelku znovu znamená novou naději. Na svém oblíbeném Olympijském můstku v Garmisch-Partenkirchenu v druhém závodě Turné čtyř můstků předvedl průlomový závod dosud protrápené sezony a skončil osmý, poprvé za zimu v nejlepší desítce SP. „Furt jsem věřil, že by zlomový moment mohl přijít,“ řekl Koudelka.
Jednu tradici přelomu roku Roman Koudelka porušil. Silvestrovský večer v Garmisch-Partenkirchenu českým skokanům zkrátila pauza v jejich oblíbeném bowlingovém klubu. Nehrálo se a oproti dávnému zvyku se ani sborově nezpívala bývalá česko-slovenská hymna. „Ani jsem se nedočkal půlnoci, v jedenáct hodin jsem usnul. Ale vyplatilo se to,“ usmíval se Koudelka. Druhá tradice pokračuje, můstek v Garmisch-Partenkirchenu ho znovu podržel.
Asi by vám nevadilo, kdyby se tady závodilo častěji, že?
(úsměv) „Určitě. Já se tím netajím, tenhle můstek mám rád. Vyhovuje mi jeho radius, profil a z devětadevadesáti procent tu bývají regulérní závody, což je taky důležité. Kdyby takových můstků bylo víc, nezlobil bych se...“
V čem je to vaše kouzlo?
„Je tady prudší nájezd, skokana to tam zmáčkne. Když na tom skokan není na nohách ideálně, tak ho to tady vytrestá. Nohy mám dobré vždycky, těžím z odrazu a tady mi to dodává rytmus. Pak mi to vychází do letové fáze. Povzbudila mě už kvalifikace. Skok se mi sice nepovedl, ale stačilo by to na druhé kolo, to mě uklidnilo. Ráno jsem se vzbudil a cítil jsem se dobře, říkal jsem si, že by to mohlo vyjít. Tréninkový skok se mi povedl a začal jsem si věřit. Tajně jsem doufal, že by to mohlo dopadnout. Říkal jsem si, že patnácté místo by mohlo vyjít, že bych byl do desítky, s tím jsem nepočítal…“
Co jste si říkal po povedeném prvním kole, po němž jste byl sedmý?
„Já jsem to moc neřešil. Chtěl jsem na Turné bodovat v každém závodě, věděl jsem, že jsem to po prvním kole splnil. Nechtěl jsem útočit na stupně, ale skočit volný skok, užit si ho a pak se kouknout, jak to dopadne. Že je to do desítky, jsem strašně rád, je to super.“
Jak vás ovlivnil první závod Turné v Oberstdorfu, který přinesl zlepšení, ale skončil jste až ve třetí desítce?
„Tam to bylo dobré už od prvního tréninkového skoku, skákal jsem kolem 130 metrů. První závodní skok nebyl špatný, ale do druhého jsme chtěli něco změnit, chtěli jsme útočit na lepší umístění. A je lepší začít s chybou, věřit si, než něco měnit. Ve druhém závodě jsme do techniky nezasahovali, je to správná cesta.“
Takže už víte, čeho se držet?
„Musím si sednout do nájezdu, abych se cítil dobře. A věřit si. V sobě to mám, nejhorší je chtít něco na poslední chvíli měnit. Musím si věřit a pak to vždycky vyjde.“
První měsíc sezony byl ale pro vás krušný, poprvé jste bodoval až těsně před Vánoci…
„Bylo to určitě strašně moc frustrující. Na druhou stranu, já jsem se necítil tak, jako když mi to dřív nešlo. Furt jsem věřil, že by ten zlomový závod mohl přijít. Hlavní bylo neházet flintu do žita, nebýt negativní, furt si věřit, že se to zlomí. Když je člověk trpělivý, tak se odměny dočká.“
Jak jste naladěný na další závod v Innsbrucku?
„Naladěný jsem dobře, na druhou stranu musíme zůstat nohama na zemi. Byl to jeden závod, nikdo nemůže počítat, že budu pravidelně v desítce. Kdybych v Innsbrucku bodoval, byl bych strašně rád. Cíle jsou větší, ale dvacítka je nabitá. Může předvést dva dobré skoky a můžu být šestadvacátý. Rád bych emoce krotil. Je třeba pracovat dál.“
Japonec Rjoju Kobajaši v Garmisch-Partenkirchenu poprvé po pěti závodech na Turné prohrál a Němec Geiger a Polák Kubacki na něj snížili ztrátu, jak vidíte další vývoj?
„Já si myslím, že Kobajašimu tenhle můstek nesedl. V Inssbrucku a Bischofshofenu bude silný, je to jednoznačný favorit. Geiger bude bojovat o druhé místo, ale stát se může cokoliv.“
