Koudelka jede na Turné jako jediný Čech: Ani rodina mě nevidí skákat
Všechno je to na něm. Po dlouhých generacích příběhu českých skoků na lyžích zbyl na startu letošního Turné čtyř můstků jediný kus. Roman Koudelka se při středeční kvalifikaci v Oberstdorfu znovu objeví ve Světovém poháru poté, co si po nevydařeném úvodu sezony dal pauzu na trénink. „Pevně věřím, že nejhorší je za námi,“ říká Koudelka.
Dobře ví, jaké to je, když to kolem Silvestra létá. Roman Koudelka má na Turné čtyř můstků za sebou dvě pátá místa v celkovém pořadí. Byly i roky, kdy byl brán jako favorit. Tentokrát útočí zezadu s vírou, že na největším skokanském fóru otočí zimu.
Pojďme se vrátit na úvod sezony, kde jste skončil poslední ve Wisle a následně třikrát ani nepostoupil z kvalifikace. Jak jste hledal cestu zpátky do formy?
„Nevyšel mi už začátek přípravy. Nebylo to ono, na můstku jsem se hledal. Dobrých skoků bylo pomálu, pak se to na začátku října na soustředění v Innsbrucku otočilo. Jenže jsem se vrátil domů, onemocněl a od té doby to bylo vyloženě trápení. Na svěťáku ve Wisle jsem předvedl aspoň jeden kvalifikační skok a postoupil do závodu. Jinak to byla slabota. Věřil jsem, že za tři týdny do dalších závodů v Kuusamu se to změní, ale tam trápení vyvrcholilo. Dohodli jsme se, že nemá cenu objíždět svěťáky. Teď jsme se rozhodli, že pojedeme na Turné. Pevně věřím, že pokrok bude vidět.“
Odkud vaše víra pochází?
„Byl jsem dvakrát v Planici, nebylo moc možností, kde jinde skákat. Byl jsem tam dvakrát na pět dní s reprezentačním asistentem Lukášem Hlavou. Vrátil se k nám fyzioterapeut Dan Švec, snažili jsme se v týmu udělat pohodu.“
Na co jste se zaměřili?
„V první řadě jsme si sedli a každý řekl své postřehy, co by pomohlo. Shodli jsme se, že musíme srovnat symetrii. Když skokan vylétne z jedné nohy, není to ideální. Za hranou jdu víc na stranu a trvá mi šedesát sedmdesát metrů, než se srovnám. Snažili jsme se to odstranit, aspoň se mi to povedlo omezit. Určitě jsme si říkali, že nemá cenu tlačit na pilu. Každý den jsme před skákáním hráli ping-pong, chtěli jsme udělat srandičku, jak to bylo dřív za
