Jeho vždy rozesmátá dětská tvář kdysi reprezentovala skoky na lyžích. Rakušan Andreas Goldberger býval superhvězdou v době, kdy mezi elitou ještě potkával spoustu českých závodníků. V rakouském Bad Mittendorfu během nedávného lyžařského semináře Forum Nordicum sázel historky a před blížícím se MS v letech na lyžích v Kulmu v exkluzivním rozhovoru pro Sport a MF DNES vysvětlil, proč právě tam kdysi získal svou přelomovou zlatou medaili. „Řekl jsem si: Pokal oder Spital,“ smál se Goldberger. Vítězství, nebo do nemocnice. Tak to v jeho časech bývalo poměrně často.
Stál na věži mamutího můstku v Kulmu a nešlo ho zastavit. Andreas Goldberger asi třicetičlenné skupince kolem několik desítek minut líčil své živé vzpomínky na to, jak kdysi létal. „Jednou sem do Kulmu přijel Sakala, mistr světa v letech, ale tenkrát skákal jako předskokan. Lavičku mu dali jako předskokanovi vysoko a on doufal, že i díky tomu skočí daleko. Najednou někdo křičí: Vždyť je to Sakala! Ale on skočil a doletěl na 205 metrů,“ líčil Goldberger slavnou historku z roku 2000.
Vzpomínáte na souboje s Jaroslavem Sakalou?
„Jasně. Saky, chlap, co se fakt nikdy nebál. (smích) Ale i na další Čechy rád vzpomínám. Zbyněk Krompolc, Pavel Ploc… Když jsem poprvé skákal na mamutím můstku v Planici, na řadu šel před mnou právě Pavel. Byl jsem nervózní a on se jen otočil a pokynul rukou: Zadrž, v klidu… Samozřejmě vzpomínám na Jakuba a Davida Jiroutky. David teď trénuje francouzský tým, tak se občas vídáme. Pak také na řadu mladších jako Jakub Janda nebo Roman Koudelka. Ten pořád skáče, že? Bohužel to má těžké a trochu bojuje.“
Celý český skok se v současné době trápí, ve Světovém poháru bojuje jen Koudelka a v zimě zatím nemá jediný bod. A mladí závodníci zatím sbírají zkušenosti v nižších soutěžích. Měl byste nějakou radu?
„Neznám úplné detaily a strukturu svazu, takže přesně odpovědět nedokážu. Co si ale pamatuju, tak jste vždycky na všech mládežnických akcí vídali spoustu českých skokanů. Teď ale chybí. Takže proto bych třeba začal u nich a vychoval si novou generaci.“
Právě o to se teď nové vedení úseku pokouší…
„Jde o běh na dlouhou trať. Nic lehkého. Z Rakouska vím, že mladí mají hodně jiných lákadel a možností. Hrají fotbal, florbal, právě týmové sporty jsou pro ně zpočátku možná lákavější. Pak jsou tu samozřejmě i počítače a esporty. Moc nechápu, jak se říká, že by jednou mohly být na olympijských hrách… Chceme, aby děti sportovaly, ale pak jim dáme jako vzor hraní na Playstationu? Špatná cesta…“
Vzpomínáte na závody v Harrachově?
„Určitě. Harrachov, Čerťák. Rychlý rozjezd, po odrazu jste vystoupali strašně vysoko. První den skvělé podmínky, další klidně vítr, zataženo a mlha. A pokaždé také skvělá atmosféra, Češi vždycky skoky milovali, navíc tam jezdila i spousta polských fanoušků.
