Holubec zajel životní výsledek: Biatlon mě baví hlavně kvůli střelbě, říká
ROZHOVOR: Chybí mu necelý měsíc do šestatřicátých narozenin, přesto si právě teď biatlonista Tomáš Holubec připsal nejlepší výsledek kariéry ve Světovém poháru. Ve čtvrtečním sprintu na 10 kilometrů byl v Hochfilzenu i díky bezchybné střelbě devátý, čímž si o místo polepšil oproti závodům v Ruhpoldingu v minulé sezoně.
„Vzhledem k tomu, jak se u mě odvíjel začátek sezony, jsem tohle vůbec nečekal. Doteď to nebylo běžecky ono. Nečekal jsem, že by se to tak rychle zlomilo. Říkal jsem si, že budu spokojený za nějaký bodík, tohle je úplně neskutečné,“ říkal s velkým úsměvem Holubec, který závodil, když pominulo husté sněžení. „Musím přiznat, že jsem měl lepší podmínky oproti prvním závodníkům, ale dokázal jsem je využít. Maximální spokojenost.“
Odstřílel jste bez chyby, což je základ úspěchu. Kde se ve vás vzal klid?
„Já už musím ve svých letech spoléhat hlavně na střelbu. I trenér Ondra Rybář mi to takhle do hlavy vštěpuje. Na tréninku střílím jako jeden z nejlepších, je potřeba, abych i při závodě střelbu dokázal prodat, dával nuly. Baví mě to hlavně kvůli střelbě, že biatlon dělám ještě v těchto letech je asi jen díky ní. Pocit, kdy terče všechny skolíte, je parádní.“
I během té krátké chvilky, kdy se třeba musíte na střelnici zvednout a pokračovat v běhu, si ten pocit dokážete vychutnat?
„Stihnu to. Když člověk odjíždí s nulou a ví, že nemusí na trestné kolo, jsou to tři vteřiny neskutečné euforie. Mně přidává i do běhu. U nejlepších vidíte, že to skoro není rozdíl. Ale když vím, že v běhu nejsem tak dobrý, dodá to hrozně moc sil.“
Jste milovník zbraní? Chodíte si zastřílet i mimo?
„Ne, zvířata mám rád, myslivec nebo nimrod nejsem. Tak bych nedokázal střílet. Ale když padají terče, je to krásný pocit. To je na biatlonu to nejzajímavější.“
A že byste si pořídil třeba pistoli a zašel si zastřílet jen na střelnici?
„Bavilo by mě to, ale nemám na to už vůbec čas. Když jsem začínal, trenér nás učil střílet z pistole, protože je to stejné spouštění, koordinace prstu je důležitá.“
Vedle střelby vám pomohlo i zlepšené podmínky. Zatímco na začátku závodu padaly husté a velké sněhové vločky, poté se počasí umoudřilo. Kolik vteřin v běhu vám to mohlo ubrat?
„To takhle z hlavy nejde říct. Stopa se zrychlovala, umydlovala, dělalo se takové zrcadlo, takže lyže na trati lépe klouzaly. Ale třeba když jsem tu jel minulý závod, měl jsem lyže horší, ovšem super lyže udělají hodně, s nimi se s nulou ze střelby dá zajet kolem desítky.“
Dělilo vás jedenáct vteřin od bronzové pozice. Hlodá pak v člověku červíček?
„Ne, jsem spokojený. Stává se mi, že v posledních kolech už hodně ztrácím. Deset vteřin je hodně, to už člověk nenajede. Dvě tři vteřiny třeba zamrzí, řeknete si, že se to někde dalo chytit, ale deset vteřin je moc.“
Prospělo vám i to, že se Hochfilzen ujal nynějších závodů místo původního dějišti ve francouzském Le Grand Bornand a vy jste dva týdny na jednom místě?
„Už jsem se za ty roky nacestoval tolik, že když nemusím nikam přejíždět, je to pro mě úleva. Nemusím balit a nikam se trmácet v autě. Určitě je to příjemnější i pro servis, že nemusejí zase balit a rozdělávat buňku. I lidi okolo si odpočinou. A odpadne jeden den cestování, regenerace je pro závodníky znát.“
