ROZHOVOR | Trvalo, než Lukáš Bauer vychladnul. Po třech letech závodil při Světovém poháru na oblíbených tratích v Novém Městě, nasával atmosféru od tisícovek fanoušků. Po většinu závodu na 30 kilometrů klasicky s hromadným startem se držel vpředu.
Ale v rozhodujícím okamžiku nezachytil nástup těch nejlepších, propadl se, skončil osmnáctý, zklamaný. Možná zítra nepojede štafetu.
Prohry nesnáší Lukáš Bauer lehce, o čemž by mohl tým kolem něj vyprávět. „Ale musím to překousnout a jít dál,“ říkal nejlepší český běžec na lyžích po 18. místě při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě. „Výsledek je špatný. S průběhem závodu jsem docela spokojený, ale nebyl jsem tam, kde jsem to potřeboval.“
Přitom většinu závodu jste se držel v popředí. Co se stalo v okamžiku, kdy odjeli pozdější vítěz Johan Olsson a Švýcar Dario Cologna?
„Průběh závodu do půlky pátého kola byl výborný takticky, ale pak se mi bohužel nepovedlo zachytit jejich nástup. Dojela mě skupina, propadl jsem se a v tu chvíli už nebyly síly dostat se před ni. Neměl jsem na to v ní bojovat. I v místech, kde by šíře trati vyhovovala, se nedalo moc přejíždět, bohužel tam bylo místo pro skútr.“
Nevyplýtval jste ve snaze dojet uprchlíky příliš mnoho sil, které vám pak chyběly při boji ve skupině?
„V tomhle typu závodu to ale nejde jinak, než se pokusit nástup zachytit. Kdybych zůstal, mohlo to dopadnout stejně. Takhle vím, že jsem se snažil. Nevyčítám si to, udělal bych to stejně. Ani Bauer nemá sil nazbyt.“
Co probíhá závodníkovi hlavou, když mu „dojde“?
„Závod končí v cíli, tak se snažím. Bojuju. Mám jim říkat: Počkejte, já mám být před vámi? To asi ne.“
Závodil jste doma, navíc u vás se často čeká, že dokážete i problémy přebojovat. Cítil jste při domácím závodě ještě větší očekávání než obvykle?
„Určitě jsem byl trochu nervóznější, když jsem po třech letech závodil v Novém Městě na Moravě. Většinou se mi tu dařilo, i když v jednom závodě jsem tu byl asi čtyřicátý. Opravdu jsem se těšil a doufal jsem, že sem fanoušci cestu najdou. Uvědomoval jsem si, že se ode mě neočekává nic jiného, než dobrý výsledek. Říká se, že mi to tady má vyhovovat. Ale ne vždycky mi profilové náročnější tratě musejí sedět. Dokážu být silný, ale taky mám slabiny, nejen ty sprintové.“
Před závody vás trápila bolavá pata. Měla na váš výkon vliv?
„Nechci se na ni vymlouvat a nechci, aby to tak v nějakém článku vyznělo. Neřešil bych ji, je strašně jednoduché to na ni shodit. V posledních dvou kolech jsem ji cítil hodně, ale to může být odvislé od toho, že mi došly síly a závod se nevyvíjel tak, jak jsem potřeboval. Pak takové věci vnímáte víc. Závodem se pata nevyléčí.“
Pojedete nedělní štafetu? I když jste špičkový klasik, trenér Miroslav Petrásek vás zapsal kvůli patě na třetí úsek volnou technikou.
„Nejsem si jistý, že štafetu pojedu, pata je rozdrážděná. Bude záležet na tom, jak to bude vypadat v neděli. Podle pravidel můžete změnit složení štafety jen ze zdravotních důvodů a nelze přesouvat závodníky po úsecích, jen kus za kus. Míra to rozhodl takhle. Pokud by se ráno ukázalo, že nemůžu startovat, způsobilo by to štafetě menší přítěž.“
Na závody v Novém Městě jste se těšil i kvůli fanouškům a atmosféře. Jak jste ji vnímal?
„Přestože nezakrývám, že z osmnáctého místa nejsem vůbec nadšený, závodit v Novém Městě po třech letech bylo super. Z téhle strany jsem si závod hodně užil, slyšel jsem podporu. Dokázali, že v Novém Městě sportem žijí. Fanouškům bych chtěl poděkovat, tohle byla jednička s hvězdičkou. Jako vždycky tu byli diváci famózní, ale bohužel, nepodařilo se.“
