Turné čtyř můstků skončilo a český obrat bídné sezony nepřišel. Měsíc před olympiádou v Pchjongčchangu, kde si bude tradiční národní disciplína připomínat půlstoletí od zlata Jiřího Rašky v Grenoblu, jsou čeští skokani na historickém dně. V první třetině sezony jen dvakrát pronikli do nejlepší třicítky, trápí se i lídr Roman Koudelka. Proč jako bájný Ikaros padají k zemi?
Bylo to ještě předtím, než začala velké éra Jakuba Jandy. Na startu roku 2004 stál trenér českých skokanů na lyžích Ján Tánczos v Innsbrucku pod Bergiselem a soukal ze sebe: „Nezmákli jsme to.“
Tehdy odjel celý český tým z Turné domů. Přes Jandův nástup, jeho medaile z MS, triumfy na Turné i ve Světovém poháru, přes zrození dalšího borce světové špičky Romana Koudelky, přes emotivní vítězství Jana Matury se české skoky po sinusoidě vrátily na dno. A možná ještě níž. Můžou za to aktuální potíže i dlouhodobé chyby v systému.
1. Rozpačité léto
Už první závodní sezona od července do září naznačila, že český tým může mít v olympijské zimě problémy. Roman Koudelka skákal skvěle, v Grand Prix na umělé hmotě byl nejhůř šestý a dvakrát se dostal také na stupně vítězů. To dalo naději.
Ale zbytek týmu, v němž většinu tvoří mladí závodníci na počátku kariéry, strádal. Letní sezonu skončilo družstvo pod tlakem ztráty kvót pro závody Světového poháru. Bídné výsledky většiny týmu naznačovaly, že závodníci nejsou na zimu připraveni na úrovni.
2. Katastrofa ve Wisle
Listopadový start zimy v polské Wisle byl pro tým těžkou ránou. Do závodu postoupili jen dva skokani a ani jeden se nedostal do druhého kola, včetně Romana Koudelky. Ten si stěžoval na vybavení, které český tým dostal jen týden před startem sezony a neměl čas si na ně zvyknout.
„Týden máme dvojitá skla, a když se setmí, tak nevidím, je potřeba to řešit,“ vyprávěl Koudelka. Češi se také divili netradičně velkým přilbám, jejichž tvar vzbudil ve skokanském světě údiv, až pobavení.
Ve Wisle se navíc loučil legendární Jakub Janda, svébytná a populární postava týmu. „Je to katastrofa, která má své pozadí, které se kupilo od Wisly,“ hodnotí sportovní ředitel úseku Rostislav Jozífek.
3. Finanční nejistota
Český tým dlouhodobě svým rozpočtem nemůže soupeřit se špičkovými národy. V současném olympijském cyklu se ale situace ještě zhoršila. Úsek přišel o dlouhodobého sponzora OMV a od té doby žijí skokané ve skromných poměrech.
Před olympijskou sezonou měla situaci zlepšit smlouva se společností BWT, se kterou vedení úseku plánuje dlouhodobou spolupráci. Podle reglementu FIS ale reklama výrobce lyží, jimž BWT je, nemůže figurovat na těle závodníka.
Skokani tak žili dlouhé měsíce v nejistotě. Češi nakonec dostali výjimku, ale není jisté, co bude po sezoně. Zabezpečení týmu se ale stále s konkurencí nedá porovnávat.
4. Válka barev
Sponzor BWT přinesl na české kombinézy také růžovou barvu. V úvodu sezony si Češi vybírali materiál na kombinézy jen ze tří barev sponzorské firmy a měli pocit, že skáčou v horších kombinézách než ostatní. „Materiál je pro nás hlavní,“ zdůrazňoval Koudelka.
Zvlášť podstatný je tento problém v olympijské sezoně, v níž se špičkové týmy soustředí na to, aby měli materiál vyšpikovaný. Šéftrenér Richard Schallert tomu říká dělání domácích úkolů. V průběhu sezony se už kombinézy šily i z dalších dostupných barev.
„Zkoušíme všechno, ale stížnosti na barvy kombinéz jsou jen zkazky,“ tvrdí Jozífek. „Materiál máme skoro všichni stejný. Jsou jen dvě fabriky, které nám dělají látky.“
5. Technické problémy
Problematické kombinézy nebo helmy samozřejmě nemůžou za všechno. Češi dělají na můstcích zásadní technické chyby. „Jsou problémy technického typu na odraze, které jsou spojené s letní přípravou. Chyba musela být někde v létě,“ tvrdil trenér českého béčka Jakub Jiroutek v nedávném streamu na Eurosportu.
„Pro mě začíná skok po odrazu, nejdřív se dívám na odrazovou hranu. Až bude skok dobrý, pak můžu říkat něco o materiálu. Ale my máme technické problémy v odrazu.“ Koudelka, který měl vždycky potíže skákat uvolněný, je viditelně křečovitý, za hranou je příliš agresivní, nevystoupá a neletí.
6. Velké hlavy
Nejde jen o komicky velké přilby, čeští skokani teď mají plné hlavy problémů a s těmi se létá těžko. „Za vším je psychika,“ tvrdí Jozífek. „Koudelka šel do sezony s velkými nadějemi, ve Wisle se to zhatilo a od té doby se to s námi táhne. Řešení to skoro nemá, je to jen o hlavě.“
V takové situaci pak závodníci o to víc řeší problémy s materiálem. „Samozřejmě, problémy tam můžou být. Ale když jsem v šestnácti letech vstoupil do áčka, Jirka Parma mi říkal: Kubo, hlavně začít u sebe,“ uvedl Jiroutek.
7. Kauza Schallert
Český tým sice v posledních letech zasáhly odchody opor typu Jana Matury, Antonína Hájka či Jakuba Jandy, pro další léta ale má solidní předpoklady. „Potenciál je tam velký,“ říká Michal Doležal, asistent trenéra úspěšného polského týmu.
V téhle sezoně jsou ale mladí letci Polášek, Vančura, Štursa či Kožíšek mimo. Na jejich rozvoj už třetí sezonu zblízka dohlíží šéftrenér Richard Schallert, jehož tréninková koncepce se zásadně liší od tradičních pouček české metodiky.
Zatím s mladými závodníky dosahoval postupných úspěchů a je mezi nimi populární. V současné krizi se ale začínají ozývat hlasy, že by jeho éra měla skončit. „Já s tím víceméně počítám. Je potřeba to postavit znova,“ hromuje Michal Georgiev, šéftrenér lyžařské Dukly Liberec.
„Richie má smlouvu do konce sezony,“ ukončuje pro teď diskuzi Jozífek. „Dnes máme jiný problém, ten je v týmu. Kluci se musí z toho dostat sami z hlediska psychického stavu.“
8. Osiřelé můstky
Základním a dlouhodobým problémem českých skoků je kritická situace v infrastruktuře a jejím využívání. Po celé zemi můstky chátrají a reprezentanti v podstatě nemají kde skákat. Občas bývá upravován jen střední můstek v Harrachově. Velký můstek na libereckém Ještědu nebyl upraven už tři sezony.
Na Ještědu byly sice můstky zrekonstruovány pro MS 2009, od té doby se ale téměř nevyužívají, protože na jejich provoz scházejí peníze. Elitní skokani tak musí jezdit za tréninkem do Oberstdorfu, Seefeldu, Wisly či Sczyrku.
Během nabité zimní sezony tak ztrácejí síly na cestách. Do budoucna se jeví jako klíčová rekonstrukce areálu v Harrachově, který se pomalu rozpadá. Naposledy se tam skákalo na MS v letech na lyžích v roce 2014.
9. Prázdné dědictví
Skoky doplatily na minusové výsledky dvou velkých akcí na českém území v posledním desetiletí. Liberecké MS 2009 skončilo v dluhu 112 milionů korun. Letecký šampionát 2014 v Harrachově byl pak v pětimilionovém minusu. MS v Harrachově doplatilo především na špatné počasí, které před čtyřmi lety dovolilo odskákat jen jeden ze tří plánovaných závodních dní.
Svůj podíl na vysokých nákladech měly také bombastické doprovodné akce včetně ohňostrojů, a to nejen během šampionátu, ale také při generálce v roce 2013. Kvůli nepřízni počasí se pak nepodařilo rozpočet naplnit. Úsek přitom plánoval, že v Harrachově vydělá prostředky na další rozvoj disciplíny.
10. Odchody expertů
S existenčními podmínkami uprostřed českého týmu souvisí odchod klíčových mužů doprovodného týmu. Už na jaře před dvěma lety odešel do Polska bývalý trenér Michal Doležal, který si získal jméno po celém světě jako expert na létající kombinézy.
Před olympijskou sezonou ho pak následoval trenér Radek Žídek, který převzal přípravu polského béčka. Zatímco český tým se trápí, oni dva v těchto dnech slaví další triumf Kamila Stocha na Turné čtyř můstků.
