Lyžařka Křížová o konci kariéry: odešel sponzor, musí na úřad práce
Se světovou špičkou soupeřila víc než jedno desetiletí. Během té doby byla Klára Křížová většinou sama sobě manažerkou, tudíž si sama musela shánět sponzory. Nejednou byla nucena každou korunu třikrát obrátit, než ji použila, a někdy došla úsporná opatření až tak daleko, že soustředění absolvovala bez servismana. „Občas se stalo, že jsem musela vzít pilník a nabrousit si a namazat lyže sama,“ prozradila deníku Sport. V rozhovoru se rozpovídala i o těžké finanční situaci, podpoře rodíčů, obtížích při hledání sponzorů, zdravotních problémech a řadě dalších témat.
Nutná operace nosu jí předčasně ukončila minulou sezonu. Díky tomu ušetřila sjezdařka Klára Křížová nějaké peníze a mohla absolvovat přípravu na tu další. Jenže začátkem roku se vyskytla zásadní komplikace. Hlavní sponzor jí oznámil, že odchází. Co teď? řešila osmadvacetiletá lyžařka. A pak, po dvanácti letech kočování s cirkusem zvaný Světový pohár, oznámila dcera olympijské medailistky ze Sarajeva Olgy Křížové Charvátové: „Končím.“
Kariéru jste ukončila už v půlce ledna. Jak se vám sledoval zbytek sezony, kterou jste začala, ale už nedokončila?
„Ze začátku docela těžce. To jsem se na závody ani nechtěla dívat, protože to bylo ještě hodně citlivé. I začátek olympiády byl pro mě hodně emočně nepříjemný, když to řeknu až takto. Ale naplánovala jsem si s kamarádkou výlet, udělaly jsme si dámskou jízdu do Říma na tři dny a ohromně mi to pomohlo, protože jsem přepnula, nastal tam zlom. Přijela jsem zpátky, a od té doby už jsem se na to dívala jako pozorovatel, takže jsem začala fandit. Neříkám, že jsem předtím nefandila, ale měla jsem k tomu odstup. Ale od doby, kdy jsem se vrátila z Říma, jsem se dívala na závody a fandila holkám i klukům o sto šest.“
Jako divačku vás teď baví všechny lyžařské disciplíny, nebo máte pořád blíž k rychlostním, které jste sama jezdila?
„Asi budu mít vždycky nejblíž k těm rychlostním, protože jednak znám tratě, znám ty pocity, vím, co holky cítí, když jedou, když se něco nepovede. Samozřejmě ve slalomu chyby taky vidím, ale ne tak přesně jako ve sjezdu nebo super-G. Ale zase na slalom a obřák je úžasné se dívat, kam se technika posunula.“
Přijeli jsme za vámi do Špindlerova Mlýna. Co tady teď děláte?
„V podstatě jsem se sem přestěhovala, i když pořád mám část rodiny ve Zlíně. Zlín vždycky zůstane mým rodným městem a bude v mém srdci. Moji rodiče se sourozenci už tady žijí přes deset let. Ale dá se říct, že mě sem dostal přítel, taky Zlíňák, protože má rád přírodu a naskytla se nám tady možnost práce. Přestěhovali jsme se sem loni v květnu, já s tím, že budu ještě sportovat, a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ale jsem ráda, že jsem tady, protože jsem letošní zimu mohla pracovat na horách.“
Když jste ukončila kariéru, měla jste předem zajištěnu práci, nebo jste to řešila až později?
„Bylo to rozhodnutí ani ne ze dne na den, ale z hodiny na hodinu. Pamatuju si to moc dobře. Letěli jsme zpátky z Kanady a měli jsme dlouhé zpoždění, protože bylo v Evropě nějaké špatné počasí. Asi čtyři hodiny jsme trávili na letišti. A úplně si pamatuju, jak jsem tam v tu chvíli seděla a přemýšlela, co bude dál. Měli jsme jet na další závody do Svatého Mořice, a já jsem už v tu chvíli věděla, že na to nemám peníze. Během letu jsem si spojila všechna pro a proti. Dá se tedy říct, že to rozhodnutí přišlo ve vzduchu (úsměv). Žádnou jistotu práce jsem neměla.“
To asi nebyl úplně dobrý pocit...
„Bylo to pro mě dost nepříjemné, protože jsem nevěděla, co bude další den. Musím poděkovat ministerstvu vnitra, že za mnou stáli a podrželi mě v té situaci. Ale teď nastává moment, kdy se normálně přihlásím na pracovní úřad a už mám rozmyšlené, že si udělám nějaké rekvalifikační kurzy na instruktora jógy, na kondičního trenéra. Už se posouvám dál.“
Takže to byl náhlý impulz. Nepřemýšlela jste o konci už někdy předtím?
„Vždycky jsem věděla, že finanční situace je taková, jaká je, ale bohužel během pobytu v Kanadě přišla nepříjemná zpráva od jednoho sponzora, že mě nemůže podpořit tak, jak jsme se domluvili. A to byl poslední impulz v této situaci. Jenom už se čekalo na to, kdy já udělám to rozhodnutí sama v sobě a vyslovím ho nahlas.“
Už minulou sezonu jste to měla složité, neodjela jste ji celou, protože jste měla zdravotní problémy. Napadlo vás už během rekonvalescence, že byste do další sezony už nemusela nastoupit?
„Minulou sezonu jsem měla problémy s nosní přepážkou a dutinami. Řešila jsem to od předešlého léta a už tehdy mi doporučovali, že nejlepší čas na operaci této věci je zima kvůli rekonvalescenci. To ale vůbec nepřipadalo v úvahu, protože bylo mistrovství světa. A tak jsme se s panem primářem domluvili, že to zkusíme zvládnout ještě na jaře, že bych třeba sezonu ukončila trošičku dřív. Nakonec to dopadlo tak, že zdravotní problémy začaly být mnohem vážnější, než jsme si mysleli, a peněz bylo už tak málo. Tak jsem řekla, že zdraví je na prvním místě, rozhodla jsem se ušetřit aspoň tu trošku peněz, abych měla do další sezony. A díky tomu, co jsem loni ušetřila, jsem mohla aspoň odjet letní přípravu.“
Takže jste obětovala mistrovství světa ve prospěch olympijské sezony?
„V tu chvíli to pro mě nebylo lehké rozhodnutí, protože Svatý Mořic miluju a nebyla vůbec příjemná představa, že tam nebudu stát na startu. Hodně jsem to obrečela, hodně jsem z toho byla nešťastná, ale potom jsem byla ráda, že jsem to rozhodnutí udělala, protože operace opravdu byla nutná a dá se říct, že to nebylo ani za pět minut dvanáct, ale ve dvanáct.“
Během kariéry jste nedostatek financí řešila mnohokrát, třeba i na Facebooku jste vyhlašovala sbírky a podobně. Měla jste to tak po celou dobu, nebo až v posledních letech?
