Liberecké MS pořád v dluzích. Co dělají poškození věřitelé pět let poté?
Někteří to vzdali a smířili se s tím, že své peníze už nikdy neuvidí. Další věřitelé se rozhodli o své peníze soudit. Celkem o 37 milionů korun. Před Vánoci je čeká další bitva. Deník Sport přináší sedm příběhů. Pohled sedmi věřitelů, kterým organizátoři mistrovství v čele s Kateřinou Neumannovou stále peníze za provedenou práci dluží. Pět let poté. Dohromady po sobě pořadatelé zanechali pohledávky za 112 milionů korun.
DOPRAVNÍ PODNIK OSTROUHAL 21 milionů
V průběhu šampionátu vozil Dopravní podnik města Liberce fanoušky po městě zdarma, přitom téměř dvojnásobně posiloval spoje. Své služby ohodnotil na 21 milionů korun. Ty však firma vlastněná městem Liberec nedostala. Po pořadatelích ji ani nevymáhá. „DPMLJ přihlásil řádně svou pohledávku do insolvenčního řízení, je to jediný a dostatečný úkon. Žaloba není směřována na dlužníka, ale na členy organizačního výboru. Navíc platí, že jeden z členů je spoluvlastníkem DPMLJ,“ objasňuje tisková mluvčí podniku Martina Poršová.
Jaké potíže nezaplacená pohledávka ztrátové firmě s půlmiliardovým obratem způsobila? „Na pohledávku byla vytvořena stoprocentní opravná položka. Vzhledem k časovému posunu již nemá tento dotaz žádnou vypovídací hodnotu,“ dodává Poršová. Podnik však na začátku roku 2012 zdražil cenu jízdenky z 16 na 18 korun a o rok později ji zaokrouhlil na „dvacku“, čímž se Liberec zařadil mezi jedno z měst s nejdražším jízdným v republice.
ÚHRADĚ UŽ NEVĚŘÍ 4,24 milionu
Domov Bílých Tygrů se během šampionátu proměnil v jakési nervové centrum celé akce. Pracovali zde delegáti FIS, novináři či organizátoři. Pořadatelé však za pronájem stále dluží přes 4 miliony korun. „Část sjednané ceny zaplatili před akcí, větší ale dluží,“ prozrazuje jednatel provozovatelské společnosti Lukáš Přinda. Už nedoufá, že peníze za pronájem haly, ale i zajištění její ostrahy či úklidu by mohla společnost inkasovat. „Je to smutné, ale už tomu nevěříme. Majetek, který zůstal po organizačním výboru, je mizivý a neuspokojí téměř nikoho,“ říká pět let poté.
„Nejsme společnost, která by generovala milionové zisky. Museli jsme okamžitě sjednat úvěr a postupně se s dluhem vypořádat. Což trvá dodnes,“ připouští.
Soudní cestou se však zástupci Tipsport arény nevydali. „Domníváme se, že žaloba nebude úspěšná. Navíc tím, že jsme nepřevedli pohledávku na Sdružení věřitelů, můžeme si ji uplatnit jako daňově uznatelný základ. To nám alespoň trochu pomůže minimalizovat ztráty,“ vysvětluje Přinda.
DLUHY I V RESTAURACI 120 000
V restauraci Žito na kolejích to během šampionátu žilo. Stravovali se tam dobrovolníci, kteří měli na starosti vysokoškolský areál, kde během šampionátu bydleli jeho účastníci. Organizační výbor za to nikdy nezaplatil ani korunu. „A nevěřím, že bych ty peníze ještě někdy viděl. Jsou nenávratně pryč. Mám na to i svůj názor. Zorganizovali mistrovství za neplánovaného sponzoringu malých firem,“ zlobí se provozovatel Žita Róbert Žitňan. Jeho pohledávka činí 120 tisíc korun.
„Není to velká částka, ale zase nejsem žádný velkopodnikatel. Je to i s daní, kterou jsem musel paradoxně státu stejně zaplatit,“ říká. U soudu se svých peněz nedomáhá. „Co bych tak vysoudil? Akorát bych musel platit soudní poplatky. Dneska už to nikdo nezaplatí,“ myslí si pět let poté. Přesto by další šampionát pod Ještědem uvítal. „Proti mistrovství nemám jedinou výtku, klidně ať je znovu, vždyť pro město je to dobrý. Ale musí to dělat lidi, kteří tomu rozumí, a ne diletanti, kteří si akorát chtějí namastit kapsy,“ uzavírá.
SMŮLU MÁ I UNIVERZITA 8,75 milionu
Technická univerzita v Liberci pronajala pořadatelům vysokoškolské zrekonstruované koleje, menzu či sportoviště. Výsledek? Škola přišla o téměř devět milionů korun. „Určitě bychom je uměli smysluplně proinvestovat,“ povzdychuje si Jaroslava Kočárková, tisková mluvčí Technické univerzity. Vysoká škola se k žalobě nepřipojila.
„TUL podala žalobu v červenci 2009. Soud ji shledal důvodnou a vydal platební rozkaz. Proti němu ale podala v červenci 2010 žalovaná strana odpor. A než soud stačil nařídit jednání, byla prohlášena insolvence a do tohoto řízení jsme naši pohledávku přihlásili,“ vysvětluje Kočárková. Univerzita však pět let po největší sportovní akci v dějinách Česka již nevěří, že by byl dluh uhrazen. „Přihlášených pohledávek je za několik desítek milionů korun a majetek společnosti je proti tomu nulový,“ uzavírá.
ZTRÁTA ČASU A NERVŮ 120 000
Pořadatelé si zvukaře Marka Jirmana najali, aby zvučil tiskové konference a porady. Práce za 120 tisíc korun. „Je to dost peněz, ale teď už je to naštěstí za mnou. Ale dva roky poté jsem sháněl peníze, kde se dalo, abych mohl zaplatit, co jsem investoval. Musel jsem nakoupit nějakou techniku, kterou požadovali. A složenky se neptají,“ vypráví zvukař, který se s penězi již rozloučil.
„Nepřipojil jsem se k žalobě, protože to nemá cenu. Od koho bych peníze asi dostal? Od státu těžko, od organizačního výboru také těžko. Je to jen ztráta času a nervů,“ myslí si. A prozrazuje zajímavou informaci. „Byl jsem také na poradách managementu a tam se normálně mluvilo už v průběhu šampionátu, že nemají peníze a jen čekají, až jim někdo něco pošle. Slyšel jsem to na vlastní uši.“ A co by říkal dalšímu mistrovství? „Ať klidně o další město usiluje, ale musí se k tomu přistupovat profesionálně. Tam byl problém v tom, že už neměli peníze a neustále si objednávali. To už je jako klasický podvod. Ale nikdo za to asi odpovědnost nenese,“ uzavírá.
ŽALOBA! 9,4 milionu
Cateringová společnost Vyšehrad 2000 zajišťovala při mistrovství kompletní stravovací servis v ještědském areálu. Organizátoři jí dluží téměř deset milionů korun. „Když se vám z cash fl ow ztratí takové peníze, se kterými počítáte, způsobí vám to hodně velké potíže. Museli jsme to řešit půjčkami a podobně. Pokud se podnikatel nemůže víceméně spolehnout ani na takovou akci zaštítěnou a částečně financovanou státem, je to těžké,“ přiznává po pěti letech Martin Pánek, spolumajitel firmy.
A spravedlnost hledá před soudem. Je předsedou občanského sdružení s názvem Oprávnění věřitelé MS v klasickém lyžování v Liberci 2009, které založilo sedmnáct věřitelů. Požadují 37 milionů a 173 tisíc korun. V srpnu 2011 podali žalobu na Svaz lyžařů a město Liberec.
„Žalujeme je, protože v podstatě byly zakladateli a členy organizačního výboru, do kterého vyslali své zástupce a de facto ho řídili,“ vysvětluje Martin Pánek. 20. prosince tohoto roku by se mělo uskutečnit u Obvodního soudu pro Prahu 6 první stání.
NEVZDÁVAJÍ SE 350 000
Patří k těm, kteří se připojili k žalobě věřitelů. Firma Taxus Petra Bláhy dodávala pro šampionát dřevěné ohradníky. Dohromady pohledává 350 tisíc korun. „Jsme malá firma, a když to řeknu jednoduše, tyto peníze nám stále chybí. Pořád se to táhne,“ přiznává jednatel firmy z Rychnova u Jablonce nad Nisou, který je členem občanského sdružení, které se o své peníze soudí. „Stále věřím. Kdyby ne, do žaloby nejdu,“ vysvětluje.
„V naší věci byla chyba už v projektu. Rozřazovací plůtky měly být jako součást stadionu už v projektové dokumentaci. Objednal si to však organizační výbor až pár týdnů před šampionátem. Dělali jsme to přes Vánoce a docela šturmovali, aby se to stihlo. Organizátoři asi někomu vytrhli trn z paty, což neříkám jako jejich obhajobu,“ podotýká Bláha. A jak vidí roli Kateřiny Neumannové po pěti letech? „Ona byla prezidentkou a všechno podepisovala. Stejně jako já jsem jednatelem firmičky a jsem za všechno, co podepisuji, zodpovědný, nese i ona zodpovědnost,“ uzavírá.
