Je to zábava pro miliardáře, nebo pro zapálené maniaky do uvolnění v panenském prašanu. Tzv. heliskiing na Aljašce, při němž o víkendu zahynulo pět lidí včetně Petra Kellnera, je každopádně výjimečným zážitkem. Bližší zkušenosti s místním střediskem i tímto nevšedním sportem má i freerider Robin Kaleta: „Za padesát let plus, co heliskiing existuje, vím o jediné nehodě vrtulníku před třiceti lety.“
Kellner a spol. vyrazili za dobrodružstvím ze střediska Tordrillo Mountain Lodge, které patří k nejluxusnějším na světě.
„Řekl bych, že je to nejlepší destinace, je poměrně exkluzivní v tom, že se tam nedá dostat jinak než vrtulníkem,“ vysvětluje freerider Robin Kaleta. „Postavili tam takové chaty, sruby, v nichž se ubytovávají klienti, pak se lítá na okolní kopce. Do Tordrilla se nedá dojet autem, jediná možnost je přiletět malinkým letadýlkem, přistává se na zasněženém jezeře.“
Podstata heliskiingu spočívá v tom, že vrtulník vyveze lyžaře či snowboardisty do obyčejně těžko přístupných míst, cestou dolů pak dobrodruhy čeká adrenalinová jízda po panenském prachovém sněhu.
„Za padesát let plus, co heliskiing existuje, vím o jediné nehodě vrtulníku, před třiceti lety v Jižní Americe,“ líčí Kaleta. „Spousta lidí si myslí, že lyžař vyskočí z vrtulníku a pak jede extrémním svahem dolů skopce. Za to můžou adrenalinové filmy, možná James Bond. Ve skutečnosti vrtulník přiletí nahoru, tam sedne, lidi vystoupí, a když jsou všichni venku, pilot zamává a odlétá. Vrtulník je prostředek, abychom pokryli větší prostor a našli kvalitnější sníh. Pochybuju, že by tam pan Kellner se svými kamarády dělali něco jiného.“
Příčina víkendového neštěstí je zatím neznámá. Možností jsou chyba pilota, závada stroje, svůj vliv mohlo mít špatné počasí. Jediný, kdo nehodu přežil, byl snowboardový guru David Horváth.
„Scénářů je hodně. Vůbec nechápu, co se stalo špatně. Všichni, kdo se toho účastnili, tam nebyli poprvé, nebyli to amatéři. Ale riziko tam je, Aljaška je drsná,“ říká snowboardista Martin Černík. „Je mi to hlavně líto vůči rodinám, kterých se to týká. Přeju si, aby se z toho David Horváth dostal. Když se výprava nevrátila, začali je hledat, musel tam několik hodin ležet.“
Lyžování na Aljašce je každopádně zážitek, který může uhranout i zkušené šampiony. Skikrosař Tomáš Kraus to poznal před jedenácti lety spolu s Kaletou, Černíkem a dalším snowboardistou Michalem Novotným.
„Je pravda, že prašan na Aljašce je i mezi prašany ve světě dost unikátní,“ říká Kraus. „Můžete se dopravovat na místa, na která chcete. Každý si najde terén, který mu vyhovuje. Na Aljašce je škála neomezená.“
Tehdejší výprava českých mistrů sněhu se spokojila s přespáváním v karavanech na parkovišti.
„Někdo spal v obytku, někdo ve stanu, někdo v iglú, byli jsme tenhle typ pankáčů,“ vzpomíná Kaleta, který sám pořádá freestylové kempy ve Švédsku, které nabízí za řádově desítky tisíc v korunách. „Je to víc, než zaplatíte ve středisku v Alpách. Ale kdo má rád lyžování mimo sjezdovky a může si čas od času dovolit dovolenou, tak si na to chce našetřit. Je to o prioritách. Jsou lidi, kteří mají lyžování na dlouhém místě a pak dlouho nic. I na Aljašku přijedou lidi, kteří tam spí ve stanu a čekají v řadě, až se na ně dostane místo ve vrtulníku.“
