V brzkém nedělním ránu mířila Martina Sáblíková na rychlobruslařský ovál pouze jako divačka. „Těším se, jak jen budu stát za mantinelem a koukat se, jak ostatní makají,“ říkala se smíchem. Má za sebou úspěšně větší část sezony Světového poháru, před sebou už jen pauzu a mistrovství Evropy. Pak přijde olympijský hon na medaile.
Jak často už se vám vkrádají do hlavy myšlenky na Hry ve Vancouveru?
„Teď už častěji než kdy jindy. Když jsem v sobotu usínala, říkala jsem si: No jo, už tě čeká akorát Evropa a pak nejdůležitější závod tvého života. To je docela blbé. Povídala jsem si takhle sama se sebou. Vím, že se olympiáda blíží a nejde to zastavit.“
Co jste si odpověděla? Že je to blbé?
„Že musím hodně trénovat, co mi Petr řekne, a plnit všechno. Tahle šance mockrát nepřichází, nerada bych ji propásla. Nevím, jak to bude vypadat za čtyři rok. Chtěla bych tomu dát všechno.“
Když se ale podíváte na to, co máte za sebou, jak jste spokojená s průběhem Světového poháru?
„Bylo to docela dobré. Byla jsem druhá, první. A na patnáctistovce se nám podařilo stát i na stupních vítězů. Letošní bilance je docela slušná. Uvidíme, jak trenér naplánuje přípravu na olympiádu.“
Sáblíková má medalilové ambice. • Foto Jaroslav Legner SPORT
„Je pravda, že jsem pětku vyhrála. Ale samozřejmě na olympiádě může být všechno jinak, protože se všichni připravují. A závodnice, které nebyly daleko, budou hodně nebezpečné. Na ty si budeme muset dávat pozor. Olympiáda je závod úplně jiný než všechny ostatní, musím se nechat překvapit, jak to všechno nakonec dopadne.“
Na trati 3000 metrů jste sváděla souboje s Němkou Stephanií Beckertovou, která vás dokázala i dvakrát porazit. Když se podíváte s odstupem, je dobře, že se objevila?
„Určitě je to dobře pro sport a samozřejmě i pro mě. Ukazuje se, že zabírat a trénovat se musí.
Zmínila jste druhé místo na patnáctistovce při úvodním Světovém poháru v Berlíně. Překvapilo vás, jak vysoko můžete být i v této disciplíně?
„Sice to trenér říkal – a on se většinou nemýlí, ale já si vždycky počkám, než závod skončí. Na patnáctistovce je to vždycky strašně nadupané, někdo to vyjde, jindy ne.“
Na dalších tratích vám však vyrostla soupeřka i ve vlastním týmu, Karolína Erbanová vám sebrala některé české rekordy. I to je pro vás motivace?
„Určitě. Ale ona není soupeřka. My závodíme se světem a ne mezi sebou, takže jsem velmi ráda, že jezdí takové výkony. Je to dobré pro rychlobruslení u nás i pro náš tým, že to nejsem jen já.“
Trenér Petr Novák říkal, že si bude chtít s vámi oběma promluvit, jak zvládnout tuhle situaci. Došlo na to?
„Něco nám říkal, ale my jsme se spolu bavili předtím. Všichni máme mezi sebou jasno, problém tady nebude. Ale jsem ráda, že Petr tohle s předstihem začal řešit, protože kdybychom nebyly takové kamarádky, tohle by nás mohlo rozházet. Takhle je to v pohodě.“
Jsou v pohodě i vaše záda, která vás bolela v posledních závodech?
„Pořád bolí. Proběhla nějaká masáž, akupunktura, teď mám hřejivou náplast. Petr říká, že jsem asi na staďáku prochladla. V tom případě by to mělo za chvíli být dobré.“
Od začátku října jste na cestách. Na co se nejvíc těšíte domů?
„Na rodinu. Na to, že budu chvilku bez ledu, protože shonu kolem závodů teď bylo docela dost. Taky se docela těším na trénink. A na pračku. Ta mi po dvou měsících ručního praní docela chybí.“
