Hušák útočí na protivníky: Já nejsem Lokaj!

Český sport ještě z velké šachové hry o Sazku může vyváznou s majetkovým podílem v sázkové společnosti. Myslí si to její šéf Aleš Hušák a tvrdí, že za potížemi jeho firmy nestojí dluhy za O2 arenou, ale obchodní válka byznysmanů. Hušák prostřednictvím Sportu zájemce o převzetí Sazky vyzval k veřejné televizní diskusi. „Já jsem k diskusi připraven, oni se schovávají, oni se bojí,“ říká Hušák.

Začněme trochu lidsky, několik měsíců jste pod tlakem, strávil jste několik dní v nemocnici. Máte ještě pořád sílu myslet pozitivně, jak jste o tom psal na vaší desce určené návštěvníkům vysočanské areny?
„Pochopitelně.“

Kde tu sílu berete?
„Asi ji máme v rodině. Já jsem typ člověka, který, když je zle, tak se koncentruje. A protože vím, že bojuju za pravdu a bojuju za zájmy určité skupiny lidí, tím myslím své akcionáře, to mi dodává sílu. Nemocnice, to byla bronchitida a i vyčerpání. Žiju v tom od sedmého prosince. Ale jsem plný sil a jsem plný optimismu. (úsměv)“

Do jaké míry se derete o zájmy českého sportu, a do jaké míry je to váš osobní boj?
„A proč bych to jinak dělal? Proč bych měl jinak bojovat? Z jakého důvodu? Já jsem se rozhodl, že se postavím tam, kde jsou zájmy našich vlastníků, a že pokud budu moci, boj povedu s nimi, aby jejich majetek nebyl ohrožen. Co se stane pak, to je mi dnes úplně jedno.“

Ptáme se v souvislosti, že jeden osobní boj jste už absolvoval v souvislosti se stavbou Sazka areny a důsledky jsou takové, že i kvůli stavbě haly je Sazka je v současné situaci...
„Nezlobte se, to není správný argument. My přece nejsme v této situaci kvůli areně. My jsme v této situaci proto, že jsme předmětem nepřátelského převzetí.“

Tak jste pojmenoval už situaci na začátku roku, kdy byla vaším hlavním nepřítelem společnost Penta, která se zajímala o Sazku...
„A vidíte, dneska je přítelem.“

Ano, dokonce jste chtěl zachraňovat Sazku pomocí smluv se společností Gladiolus, která patří i Pentě. Je takový obrat běžný?
„Myslíte, že se vymění strany?“

Ano.
„V normálních lidských vztazích se stává, že můžete mít rád nějakou ženu, pak se s ní pohádáte. najdete si jinou a pak se vrátíte zpátky k té původní. Stejně se to stává v byznysu. Lidé se potkávají a rozcházejí. V určitém okamžiku se k sobě mohou vrátit a já to hodnotím spíš pozitivně.“

Takže je možné, že vaši současní obchodní nepřátelé, kteří se snaží o převzetí společnosti, budou v budoucnu vašimi přáteli?
„Víte, to není osobní. Já jsem použil pojem nepřátelské převzetí, ale já nechápu ty lidi jako své nepřátele. Já jsem pozitivní člověk a myslím pozitivně. Tohle je obchodní zápas a ten nemá s pojmem nepřátelství nic společného. Nepřítel je ten, který mě osobně ublíží, kdo ublíží mé rodině, nebo kdo ublíží zemi, ve které žiji. Toto není ten případ. Toto je normální obchodní válka, vedená všemi možnými i nemožnými prostředky. Ale slovo nepřátelství bych nerad používal.“

Vy jste říkal, že tento boj vedete za své akcionáře, nicméně někteří z nich už vás v čele Sazky vidět nechtějí. Jak snášíte tuhle situaci?
„Když jich je patnáct procent, tak jich je patnáct procent. Do sta zbývá osmdesát pět, jestliže dobře počítám.“

Vy počítáte s  osmašedesáti procenty majoritního vlastníka ČSTV, i když v poslední době ve vztahu k vám není jednotný?
„Ale to je samozřejmé! Vždyť je to největší akcionář. Každý člověk neustále prožívá nějaký zápas, nikdy nežijeme v ideální sitauci. Prozatím je na mé straně většina. Nejenom majoritní akcionář i další minoritní akcionáři. Vždycky máte v životě přátele a máte nepřátele. Anglický literární kritik William Hazlitt řekl v roce 1775 ve svém poměrně stěžejním díle, že kdo si neumí udělat nepřátele, nebude mít nikdy ani pravé přátele.“

Nicméně i v rámci majoritního akcionáře už se ozývají hlasy, že by se směr měl změnit. Na mě to působilo, že se vás lidé v ČSTV bojí...
„Proboha, jak by se mě mohli bát? Já snad rozhoduji o jejich životech? Ale tak paní redaktorko... Nezlobte se, tohle je skutečně podpásovka...“

Já mluvím o svém osobním dojmu.
„Já s těmi lidmi žiju pětadvacet let. Na té valné hromadě ČSTV se za tu dobu ti lidé vyměnili dvakrát. Každý rok se vymění třetina předsedů svazů. Stejně tak je to na straně regionů. Jak oni se mě můžou bát, kvůli čemu? Já rozhoduji o jejich životech? Já rozhoduji o jejich majetcích? Ale vůbec ne.“

Ale jste silná osobnost, mocný muž...
„Kdo má moc, má také zodpovědnost. Já mám jedinou moc řídit tuhle společnost. Nemůžu ovlivňovat život mého kamaráda Honzy Urbana z Bruntálu, protože na něj žádnou moc nemám. Stejně tak jako nemám pražádnou moc nad šéfem nějakého svazu. Já mám zodpovědnost jenom v rámci této budovy. Za zdmi této budovy už mám jen zodpovědnost vůči své rodině. Ano, to, co rozhoduje, jsou volby. Tam bych to nazval jinak. Pravděpodobně mám na své straně víc sympatií.“

Místopředseda představenstva Sazky Roman Ječmínek tvrdí, že má omezený volný pohyb po Sazce, je to tak?
„To pan Ječmínek řekl? Každý z nás v této budově máme kartu, ta karta nás opravňuje ke vstupu. Pan doktor Ječmínek je nejdéle sloužícím členem představenstva, dokonce je tady déle než já a šestnáct let je druhým mužem Sazky. Má jako každý člen představenstva právo přijít kamkoli s výjimkou prostor, které jsou mu zapovězeny stejně jako mně. Například já nemám přístup do místnosti losování. Pan Ječmínek má v této budově přístup kamkoli chce. Jediný přístup, který jsem mu skutečně odebral, je do své kanceláře.“

O panu Ječmínkovi už dnes mluvíte jako o bývalém příteli, ubývá vám teď hodně přátel?
„Přátel máte v životě hodně málo. Každý bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Ti, kdo jsou mi blízcí, mi zůstali. To ostatní mě nezajímá. To víte, že v tuto chvíli vás někteří opouštějí, ale řekl bych, že mě opustil možná jediný.“

Aleš Hušák po valné hromadě akcionářů Sazky skončil v nemocnici • Archiv SportNemáte dojem, že tím, že Sazka nemůže plnit své závazky vůči sportovnímu prostředí, že jste zklamal své přátele ve sportovním prostředí?
„Musím říct, že jsem jako každý, kdo se kolem toho motá, vhledem k tomu, že jsem šéfem té společnosti, za to spoluzodpovědný. Já se nikdy spoluzodpovědnosti nezříkám. Pokud jsem někoho zklamal, to je vyjádření jeho vlastní osobnosti. Myslím, že ti, kteří se kolem toho pohybují, vědí přesně, jak ta situace je, kdo za co může.“

Kde vaši spoluzodpovědnost přiznáváte?
„Když jsem šéf společnosti, tak nesu samozřejmě spoluzodpovědnost za všechno. Vždyť jsem předseda představenstva a generální ředitel. Spoluzodpovědnost mám s dalšími kolegy.“

Vyčítáte si nějaké konkrétní rozhodnutí?
„Rozhodnutí je v životě mnoho. Z deseti rozhodnutí musíte udělat šest správných. Když jich je méně, tak jste neúspěšní. Každý děláme chyby. Musíte mít jednoznačné přesvědčení, že těch dobrých rozhodnutí je více.“

Co jedno konkrétní rozhodnutí, věnovat tolik energie výstavbě areny, bylo správné?
„Jsem jednoznačně hrdý, jako spousta lidí tady. My jsme postavili v poměrně chudém státě za soukromé peníze arénu, která tady stojí, v které se uskutečnilo nevím kolik stovek akcí, kterou navštívilo kolem pěti milionů lidí, která odvedla do státního rozpočtu prokazatelně pět a půl miliardy korun. Kdyby tady nebyla, tak chodíme na zápasy NHL nebo na Madonnu na parkoviště. Za třicet let tady mnozí z nás fyzicky nebudou, ale ten dům tady bude. A na ty slzy a pot všichni zapomenou. Když se stavělo Národní divadlo, Národní divadlo, Obecní dům, bylo kolem toho spousta řečí. Je to čin, který přečká svoji dobu a to v době, která po sobě jinak nic nenechá. Vždyť jsme ani ty dálnice nepostavili. Jsem na to hrdý. Nestydím se na to. Kdykoli tam přijdu.“

Jenže akcionáři rozhodli o stavbě bez písemných záruk politických elit a dnes nemají na splácení dluhů, i na to jste hrdý?
„Stokrát jsem řekl, že kdybych věděl, kolik slibů nebude dodrženo, samozřejmě bych i našim akcionářům doporučil, aby se do toho nepouštěli. Já jsem člověk, který věří na podanou ruku. To už jsem říkal stokrát.“

Spousta zástupců svazů vám ale vyčítá, že kdybyste se choval uctivěji...
„(skáče do řeči) Já nejsem lokaj! A nikdy lokajem nebudu. Udělal jsem jednou v životě chybu, v osmdesdátých letech, a už jsem se rozhodl, že ji nikdy nezopakuju. Jednou v životě jsem byl slabý, jednou v životě jsem udělal něco, co jsem neměl nikdy udělat. Já jsem si řekl, že už nikdy nebudu ničím lokajem. A mně je úplně jedno, co kdo říká. Jestli někdo klečí na kolenou a líbá nohy ministrům, aby jim dal peníze. Já rozhodně nikdy takový nebudu a považuju takový lidi za lokaje. Já se nechci nikoho doprošovat.“

Přiznáváte, že vaše problematické vztahy s politiky věci nepomohly?
„Já mám svůj život, bojuju za svůj život. A myslím, že každý člověk má mít osobní hrdost. Já jsem až do Špidlova nepozvání nikoho neurazil (Hušák v roce 2004 nepozval tehdejšího premiéra Vladimíra Špidlu na slavnostní otevření areny, protože odmítl dát Sazce vládní záruky – pozn. red.). Na to si dávám velký pozor. A Špidlu jsem nepozval z jediného důvodu. Protože řekl, že kdyby půjčili našim akcionářům peníze, že by nebylo na důchody. To byla lež jak věž. A mám právo na takové vyjádření, protože žiju ve svobodné společnosti. A že si někteří zástupci svazů myslí... Kdo konkrétně? Klaďte mi konkrétní otázky. Říkejte mi, kdo to je.“

Pan Kejval, šéf veslařů a místopředseda olympioniků určitě.
„Pan Kejval je největší zločinec českého sportu.“

Proč si to myslíte?
„Protože chtěl připravit akcionáře společnosti o jejich majetek. Kdyby prošel jeho návrh stanov, tak akcionáři dnes nejsou v komfortní situaci při vyjednávání s věřiteli. Pan Kejval, dokud bral stovky milionů z výstavby Sazka areny, tak byl pomalu mým největším kamarádem. Když potřeboval hlasy, aby byl zvolen do Českého olympijského výboru a vypadalo to, že o jeden hlas neprojde, tak si pamatuju na jeho pomalu klečení přede mnou, abych mu pomohl sehnat hlasy.“

Nicméně pan Jansta, šéf basketbalistů, říká...
„Pan Jansta zastupuje pana Vítka jako advokát. Dál, další osoby... Vždyť je to přece jasné! Je tam několik osob, které jsou na jedné straně, a pak je spousta osob na druhé straně. Každý máme svůj dres a já hraju v jednom dresu. V tom dresu hraju stále.“

Pan Jansta ale tvrdí, že před pár týdny sport mohl mít ze Sazky pár miliard a v tuhle chvíli nemá nic.
„Pokud jde o Sazku, zrovna názory pana Jansty mě zajímají jako loňský sníh. Pan Jansta tomu vůbec nerozumí, pan Jansta se od začátku postavil na stranu, která chtěla Sazku ukrást z rukou sportovních svazů ve prospěch někoho soukromého. Zájem pana Jansty je jediný, aby pokud možno zadarmo dostal Nymburk (sportovní středisko – pozn. red.), ve kterém jeho soukromý klub hraje basketbal.“

Je možné, aby český sport dostával v budoucnosti znovu příspěvěk ze Sazky?
„Teď si myslím, že je k tomu velká šance. Přestaly se platit bondy, zesplatnily se. Pokud budou akcionáři moudří, tak si myslím, že v dalších vyjednáváních jsme udělali všechno proto, aby jejich vyjednávací pozice byla velmi silná. Velmi silná.“

Tím míníte váš pověstný tah překvapivým pěšcem, tedy snahu, aby společnost Penta jako partner ČSTV měla významný vliv ve věřitelském výboru díky tomu, že se ČSTV přihlásí k pohledávce 800 milionů korun za příspěvek na veřejně prospěšné účely?
„Není to můj tah pěšcem. V okamžiku, kdy jsou zesplatněné bondy, tak platí, že výsledek rozdělovaný na valné hromadě ČSTV, musí být věnován na veřejně prospěšné prostředky. To je pravda, to není žádný Hušákův výmysl. To je jasné znění zákonů, já jsem je nepsal. Partií je několik a hrát se budou. Kdo hraje šachy, tak je musí umět hrát, musí umět předvídat pohyby na šachovnici.“

Kolik kroků dopředu máte promyšlených vy?
„Já jsem poměrně hloupý člověk, já nemyslím moc dopředu.“

Je možné, aby Sazka zůstala v nějaké formě českému sportu? Až se hra dohraje, zbude mu nějaký majetkový podíl?
„Pokud tu hru budou akcionáři hrát moudře a chytře, tak ano.“

Jak velký by ten podíl mohl být?
„To se dá těžko odhadnout, situace se mění z minuty na minutu. Pokud budou akcionáři moudří, a já jsem přesvědčen, že moudří jsou, tak to dopadne dobře. A je tam několik jednotlivců, kteří hrají pro někoho jiného. I to je logicky jasné, mají na to právo. Půjde jen o to, jestli vyhraje ta moudrá většina, nebo proradná menšina.“

Moudrá je podle vás spolupráce s Pentou?
„Nic takového jsem neřekl. Moudré je to, aby co nejvíce moci zůstalo v rukou akcionářů. Všichni si můžou sednout za jeden stůl a bavit se. Ať jdou se mnou pan Vítek, pan Kellner, pan Komárek, pan Valenta, pan Dospiva (zájemci o Sazku – pozn. red.) do televize. Ať se na to lidi dívají jako v parlamentě. Máte to exkluzivně, já je k tomu veřejně vyzývám. Já jsem řekl, že jsem nabízel svoji rezignaci za jedinou podmínku, aby nebyla insolvence. Oni to nechtěli, chtěli do insolvence. Protože chtějí akcionáře připravit o jejich majetek. Tak to je. Já jsem diskusi připraven. Oni se schovávají, oni se bojí.“

Jde ve hře i o další majetky ČSTV, jako o strahovský areál nebo lyžařské areály?
„Celý ten boj je jen a pouze o majetcích ČSTV. Jestliže jsem pana Kejvala označil za jednoho z nejzločinnějších lidí v českém sportu, on byl architektem celé věci, která směřovala k tomu, aby bylo rozbito ČSTV a předem vybraní jedinci se dostali k majetkům ČSTV.“

Máte na mysli rozdělení 270 milionů korun mimo ČSTV?
„Pochopitelně, že ano. On to celé zosnoval, vymyslel, prosazoval. On je ostudou českého sportu. Myslím, že za dva roky, až budou volby, že to všichni budou vědět.“

Klíčovou aktivitou Sazky je loterie Sportka, mohou mít lidé teď v sázení důvěru?
„Když někdo udělá run na banku, tak do té banky už nikdo nenese peníze. Sázení je věcí důvěry. Proto jsem chodil za panem Vítkem, panem Komárkem. Ať jsem mluvil jako anděl, jako ďábel, říkal jsem jim: Hlavně to, pánové, neveďte do insolvence. Tato hra je o důvěře lidí. Pokud lidé důvěru ztratí, tak už se nikdy nevrátí. Oni říkali: Na to my ti kašleme, protože když to bude stát rok nebo dva, my to zase uvedme do provozu. Můj odborný názor je jiný.“

Sází lidé?
„Pravdou je, že v tuto chvíli lidi sází. Sází méně, samozřejmě, ale sází. My normálně losujeme. Vklady z hlediska našich historických tržeb nejsou nijak potěšující, ale lidí sází a jde to dokonce mírně nahoru. Ale je to o důvěře. Pokud ten stav bude trvat dlouho, moje odborné stanovisko je takové, že ti pánové, kteří do toho dali čtyři miliardy korun, tak je nenávratně ztratí.“

Takže Sportka může skončit?
„My jsme v úpadku a jsou před námi jenom dvě cesty. Buď reorganizace, nebo konkurz. To je úplně jasná právní situace.“

Vyplácí se výhry?
„Vyplácí se výhry.“

I ta rekordní?
„I ta rekordní.“

I ta se vyplácí?
„Já jsem vám odpověděl. Já mám taky ze zákona nějaké povinnosti. Když vám řeknu, že vyplácí, tak vyplácí. Vyplácejí se všechny výhry, na to se dáváme pozor. Nechci být ředitelem, který by odcházel s tím, že tady dluží něco za výhry.“

Plánujete odchod z pozice ředitele?
„Já už jsem vám odpověděl, že dokud budu mít důvěru akcionářů, tak budu bojovat za jejich zájmy. Až mi většina akcionářů řekne: My si myslíme, že nebojuješ za nás důrazně, tak Ježišmarja! Ano.“

Může se to stát v dubnu na valné hromadě ČSTV?
„Ta je ještě čtrnáct dní před námi. Já bych nechal valnou hromadu ČSTV, ať moudře rozhoduje, tak jak rozhoduje vždycky. To uvidíte...“