Věra Čáslavská o volbách: Promarnili jsme šanci na lepší společnost
ROZHOVOR | Volební pád Karla Schwarzenberga ji zasáhl. Sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská svého prezidentského kandidáta podporovala s vervou v kampani a dokonce se v televizním duelu střetla s jeho soupeřem Milošem Zemanem. Výsledky voleb ji zklamaly, depresi si ale zakázala. „Není možné, abychom rezignovali, nechali se otrávit, to by byla cesta do pekel,“ říká.
Čím vás výsledky voleb zklamaly?
„Už jsme se začali kultivovat, zatoužili být lepšími a opět bychom se měli brodit marasmem? Lidi to nesmí odradit. Tady se vygenerovalo neuvěřitelné množství pozitivní energie, která jen tak lehce nevyšumí, tím jsem si jistá. Celý svět nás obdivoval kvůli tomu, že jsme udělali sametovou revoluci. Že při převratu nepadl jediný výstřel, nebyla rozbitá jediná okenní tabulka. A dnes? Místo slušnosti jsme si zvolili aroganci.“
Co konkrétně máte na mysli?
„Slova současného prezidenta Václava Klause, kterými při hodnocení voleb ironicky parafrázoval výrok Václava Havla: Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Dovolil si vložit do úst výrok pro něj jinak nestravitelného Václava Havla. Když se chytí za ruce ti dva pánové, Zeman a Klaus, je to pro mne vrchol arogance.“
Jak jste prožívala sčítání hlasů?
„V sobotu jsem měla v Berouně předávat hlavní cenu na Cenách Trilobit, paradoxně režisérce Olze Sommerové, která o mých životních peripetiích natočila dokumentární film Věra 68. Říkala jsem si, je to jasné, ve volebním štábu pana Schwarzenberga v Lucerně se stejně bude jenom slavit, tam už potřeba nebudu, a klidně jsem odjela do Berouna. Když jsem ale viděla první výsledky sčítání, z Trilobita jsem se omluvila a okamžitě jsem pádila do Lucerny. Japanolog Robin Heřman mě tam přivítal slovy: Tak jsme prošvihli jedinečnou šanci mít prezidenta, jakého si nezasloužíme... Bohužel v té chvíli už to tak bylo.“
Řešíte zklamání z prohry se svými přáteli?
„Esemesek jsem dostala bezpočet, lidi jsou smutní. Ale, jak se říká, naděje umírá poslední a ta pozitivní energie, o které jsem se zmínila, se zúročí - když už ne my, naše generace, našim dětem se to rozhodně podaří. Hezky to řekla Veronika Žilková, že po těch čtyřiceti letech komunismu se nemůžeme proměnit ze dne na den. Bude to ještě chvíli trvat, ale věřím, že jsme na dobré cestě. Čtyřicet pět procent – to přece není málo.“
Vy jste se jako podporovatelka Karla Schwarzenberga utkala s Milošem Zemanem v závěrečné volební debatě, kde jste mu i položila dvě otázky…
„A odpovědi jsem se nedočkala. Uvědoměme si závažnost věci. Takový člověk nás má reprezentovat do světa, určovat styl, obraz naší země. Když to vezmeme do důsledku: Já mu položím před televizními diváky i před diváky v sále otázku, jak se srovnal se svým svědomím, že požádal KSČM o podporu, když tato strana se dodnes nedistancovala od zločinů KSČ. A on to zamluví!“
Vy jste se ale ozvala znovu, že?
„Chtěla jsem odpověď. Ptám se, jestli ví, kolik lidí komunisti popravili. Přestože znal to číslo téměř přesně, nedokázal reflektovat a objasnit svůj příklon k organizaci, která má na svědomí 241 popravených. A ještě mi dává lekci: Nejenom popravy, paní Čáslavská, byly to perzekuce, emigrace, miliony zničených životů… Najednou horoucně vypráví něco, co mi je důvěrně známé, co jsem poznala na vlastní kůži! Nechápu, jak je možné, když do posledního detailu ví, jak velké zlo komunisté páchali, že k nim jde škemrat pro podporu… Jak si můžeme takového prezidenta vážit? V pondělí zemřel grafik Oldřich Kulhánek, který je mimo jiné autorem krásných poštovních známek s našimi velikány. Připadá mi to jako znamení, jako by jej chtěl osud ušetřit povinnosti navrhovat známky s tímto prezidentem. Ještě že máme tolik pěkných známek s motivy památek nebo obrázky Josefa Lady!“
Co jste si slibovala od vítězství Karla Schwarzenberga?
„Těšila jsem se, že se budeme vzájemně víc respektovat a inklinovat ke slušnosti ve schwarzenberském stylu. Je to jako ve sportu. Gymnastky se snaží přiblížit první závodnici, vévodkyni. Je to pro ně vzor. Já jsem se těšila, že naším vzorem bude pan Schwarzenberg. On má skutečně chování šlechtice. Slibovala jsem si, že se budeme chtít jeho noblese připodobňovat i my. Bohužel, tuhle šanci jsme promarnili.“
Společnost je teď výrazně rozdělená, co se bude dít?
„Důležité je, abychom neskočili zpátky do netečnosti a apatie. Abychom si hodnoty, ke kterým jsme pracně dospěli, zachovali i tehdy, když budeme mít dennodenně před očima negativní vzor. Za poslední dva, tři roky hodně intenzivně pociťuju, že lidi zase začali cítit sounáležitost se svou zemí. Film Věra 68 má vlastenecký podtext. Byla jsem nejen na premiéře v Lucerně, ale i na několika projekcích mimo Prahu, na promítáních pro školy. Mnozí si myslí, že mladí lidé jsou cynici, ničeho si neváží, ale to není pravda. Je to velice citlivá generace. Tihle, v uvozovkách „puberťáci“ po skončení filmu patnáct minut aplaudovali vstoje. Po besedě říkali, že je to pro ně lepší než dějepis. Myslím, že to není jen otázka vědomostí, ale že si začínají uvědomovat i svou odpovědnost. Chtěla bych věřit, že ani sebearogantnější prezident je nedokáže tohohle pocitu zbavit.“
