Na rok se ztratila. Medailistka Sýkorová se zamilovala v Německu
O bronzové střelkyni z olympiády v Londýně Adéle Sýkorové nebylo rok slyšet. Vůbec jí to nevadí. Je strašně zamilovaná a za přítelem se odstěhovala do Německa.
Kariéra bronzové olympioničky by měla vrcholit na olympiádě v Rio de Janeiru za tři roky. Olympijský cyklus ale nemá pevně nalajnovaný jako před Londýnem. Předsevzala si, že celé čtyři roky pod tlakem žít nebude. „Nic neplánuju. A když něco přijde, tak to přijde,“ směje se tajuplně. Že by si dopřála mateřskou pauzu jako Kateřina Emmons? „To nevylučuju. Kdybych čekala miminko, jsem tomu ochotná obětovat i olympiádu,“ tvrdí.
Šestadvacetiletá závodnice, která vyválčila na OH v Londýně překvapivou bronzovou medaili ve sportovní malorážce, z Česka zmizela kousek za hranice do německého Hofu. Odstěhovala se tam za svou novou láskou. „Mám tam dobré podmínky k tréninku, ale občas přejíždím za trenérem do Plzně,“ popisuje.
S přítelem se do sebe zakoukali při bundeslize, kde si Sýkorová začala vylepšovat rozpočet už po olympiádě v Pekingu. Lásku tam našla až po té londýnské. Dvojice střílí za klub z Coburgu. „Přítel má střelbu jen jako koníčka, já jako zaměstnání,“ nezapomene vysvětlit.
V jejím životě se toho po olympiádě víc změnilo k lepšímu. Díky medaili jí její zaměstnavatel, sportovní klub ministerstvo vnitra, zvedl plat. Začala ji zastupovat agentura a přibylo pár sponzorů. Nedávno od škodovky dostala auto. A za zimní přípravou může opět odcestovat do tepla, už potřetí poletí do Austrálie.
„Střelbu z malorážky je potřeba trénovat venku. Sice existují i haly, ale tam nám chybí povětrnostní podmínky, kterým jsme při závodě vystaveny,“ vysvětluje. „Peněz je málo, a tak jedeme jen dvě. Ještě juniorka Nikola Mazurová, se kterou jsme v družstvech vyhrály mistrovství Evropy.“
I když poolympijskou sezonu pojala volněji, úspěchy se dostavily. Další vítězství dosáhla na Světovém poháru v Mnichově. „Pojala jsem to tak, že to nebudu nijak hrotit, a ono se to vyplatilo. Na mistrovství Evropy to byl historický titul ve družstvech a vítězství ve Světovém poháru, to se taky nestává každý den,“ pochvaluje si střelkyně z malorážky, která ani vzduchovku neodsouvá na vedlejší kolej.
Závodnice netají, že pro ni střelba teď není prioritou, že se v jejím životě odehrávají důležitější věci. Pohoda v osobním životě se ale přenáší i na střelnici. „Dřív jsem podřizovala všechno střílení. Dávala jsem do toho úplně všechno a bývala hodně nervózní. Teď si říkám, že můj život na střelbě nestojí a stres se vytratil.“
Symbolem velkého stresu zůstala pro zamilovanou mladou dámu olympiáda. „Bojím se toho, že by tam na mě zase byly tlaky kvůli výsledku. Protože už jednu medaili mám, všichni ode mě budou chtít další. Jet tam s tím je hodně náročné.“
