Krpálek nabíral sílu, ztratil kila: Je to optimální. Rád by ještě jednoho syna
Nouzový stav zůstává čím dál vzdálenější vzpomínkou a sportovní hvězdy jdou znovu do práce. Judista Lukáš Krpálek už se v tréninku vrátil na tatami a v úterý kvůli němu do nitra pražské botanické zahrady vyrazil početný chumel novinářů, fotografů a kameramanů. „Bylo to možná horší než po olympiádě,“ oddechl si Krpálek, když se přidal k osobnostem, jež na místě zasadily strom. U něj to byla stylově kryptomerie japonská. Olympijské Tokio stále čeká.
Syna už zplodil. Postavil dům a nedávno ho za pozornosti sociálních sítí vylepšil o fešný dřevěný přístřešek s houpačkou. A strom už je taky zasazen, pomáhala při tom dvouletá dcera Mariana. Co dál? „Ještě jednoho zplodit,“ rozesmál se Krpálek. „Hlavně to nepouštějte manželce…“
V Japonsku jste často, vloni jste tam vyhrál mistrovství světa a za rok vás tam čeká olympiáda, má pro vás zasazení japonského stromu citový význam?
„Japonsko mám hrozně rád, ta země je vlastně mým druhým domovem. Hrozně si toho vážím, jsem rád, že jsem mohl být se všemi osobnostmi, které si tady strom zasadily. Pro mě je samozřejmě velká čest být mezi nimi.“
Jak často sázíte stromy doma na zahradě?
„Stromů jsem samozřejmě zasadil už hodně, už není místo, kde je sázet. Mám tam jabloň, hrušku, meruňku, nějaké okrasné stromky, sekvoj, japonský javor, pěknou zaštipovanou borovici. Nově jsme tam sázeli ginkgo bilobu. Takže stromů je tam spousta. I japonských jsem tam dával dost, trošičku jsem to dělal do japonského stylu.“
Během nedávné krize jste také oprášil své truhlářské dovednosti…
„Samozřejmě jsem rád, že jsem se k tomu mohl vrátit. Švagrové jsem dodělával plot, pořád v tom pokračuju. Ale už není místo, kde co stavět. Doufám, že teď na to ani nebude čas, že nám začnou závody a zase budeme jezdit a soutěžit. Bylo by to fajn. Doufám, že se vrátím zpátky k judu. Myslím, že mi jde možná o trošičku víc. Ale hrozně mě to bavilo, karanténu jsem si užil tím, že jsem dělal tyhle věci.“
K čemu jste čas během nedávných omezení využil po sportovní stránce?
„Doufám, že k tomu, abych trošičku zesílil. Na to bylo času dost. Přes karanténu jsem měl navezené věci z posilovny a snažil jsem se posilovat doma. Doufám, že síla trošičku nahoru šla. Teď to protavit, aby to bylo znát na žíněnce, aby přicházely medaile, a bude to super.“
Vypadáte ale trošku pohublejší…
„Kila šla trošičku dolů, jsem někde sto dvanácti, sto třinácti, ale myslím, že to je optimální.“
Jak jste prožíval návrat ke kontaktnímu tréninku na tatami?
„To jsem si hodně užil. Když jsem přišel na žíněnku a mohl jsem se začít prát, plný síly, plný chuti se jít poprat, bylo to super. Užívám si to doteď, týden jsme byli na soustředění na kolech, bylo to zase něco jiného.“
Jaký vztah máte ke kolu?
„Tahle soustředění děláme každoročně, ale já jsem byl vždycky někde v zahraničí. Jsem rád, že jsem se po několika letech na kolo zase dostal, protože to byl hrozně dlouho můj obrovský koníček. Pak jsem ho trošičku musel dát do pozadí, protože jsem musel dělat spoustu jiných věcí. Co se týče juda, už se hrozně těším, až zase vyjedeme do zahraničí a budu se připravovat. Hlavně na Evropu, která by měla být v listopadu. Doufám, že i bude. Těším se určitě.“
Zatím nemůžete na kempy do zahraničí, máte v Česku s kým trénovat?
„Jo, musím říct, že je tady docela dost kluků. Samozřejmě není to úplně na přípravu směrem k olympiádě. Ale na udržování je to dostačující. Mám tady osm, devět, možná deset kluků, kteří jsou schopní se se mnou prát. Když se s nimi peru tak, že si nedávám pauzu, tak síly jsou docela vyrovnané. Trénink se tady určitě dá udělat dobrý.“
Věříte, že očekávané mistrovství Evropy v Praze, které bylo už dvakrát posunuté kvůli dopadům epidemie koronaviru, se napotřetí v naplánovaném listopadovém termínu uskuteční?
„Je to pro mě jediná motivace v tomhle roce. Doufám, že Evropa proběhne, že nepřijde druhá vlna. Hrozně jsem si vždycky přál mít Evropu tady u nás. Samozřejmě by mě hodně mrzelo, kdyby neproběhla. Na druhou stranu, člověk to musí chápat.“
