Od kluzáků přes motorovou akrobacii až po nadzvukovou stíhačku a naposledy ke krocení speciálu v Red Bull Air Race. Martin Šonka byl jako jeden z mála armádním stíhacím letcem s gripenem. Baví ho vlastně krocení všeho, co má motor, i na souši a na vodě. Většina sportovních fanoušků si ho ale vybaví především jako mistra světa v letecké formuli 1.
V armádě jsou striktně dané postupy, „drilly“. Nicméně piloti jsou cvičeni, aby mimo jiné obstáli v boji, kde jsou podmínky velmi proměnlivé, tudíž se nabízí, že musí improvizovat, reagovat na vzniklou situaci a velice rychle se rozhodnout.
Uvážíme-li, že mají pod zadkem stroj za miliardu, výcvik pilotů je také velice nákladný a každá větší chyba může stát lidské životy a ztrátu na majetku, lze předpokládat, že rozhodovacím procesům se ve výcviku věnuje veliká pozornost.
Jak tyto procesy trénují a následně vyhodnocují? Přece jen je rozdíl, pokud udělá fatální chybu hokejový obránce, nebo stíhací/závodní pilot. Martin Šonka, šampion seriálu Red Bull Air Race 2018, mistr republiky a Evropy v akrobatickém létání, vám to poví.
Provozujete činnost, která se na první pohled jeví jako záležitost na hraně života a smrti. Je to tak?
„Jak to vnímám já, tak určitě není. Možná naopak. Je to šťastný život. Naprosto mě naplňuje. Jsem odmalička soutěživý a je to pro mě to, co člověk potřebuje. Rozhodně to nevnímám jako ohrožení. Uvědomuji si, a každý z nás, kdo něco takového dělá, že je to velice nebezpečné. Ale pokud je člověk dostatečně připravený a najde svoji hranu, je to velice bezpečná věc. Přestože se lítá velmi rychle nízko nad zemí a v akrobacii hlavou dolů, jsou to akce, které dělám denně. Člověku, který to vidí jednou za čas, se to může zdát šílené. Ale pro mě je to denní chleba a nic nenormálního na tom nevidím.“
Musíte procházet psychologickým školením nebo speciální psychologickou přípravou?
„Záleží, o čem se bavíme. V Red Bull Air Race ano. Tam výběr, kromě toho, jak člověk létá, probíhal i přes psychologa. A neustále, i při závodu, ale vlastně během celé kariéry, je tam psycholog, který vyhodnocuje, jak člověk létá a jak se chová. Dbá se na bezpečnost, která je důležitá, a od toho je tam odborník, který nás tiše pozoruje. Občas přijde prohodit pár slov a dá se říct, že se chová jako náš kamarád. Tohle je závod, kde si organizátor vybírá závodníky, není to jako v F1, kde si svoje závodníky hledají týmy. Zde je to organizátor, a tudíž psycholog byl jeden z lidí, který měl velmi vážné slovo v tom, jestli daný člověk může pokračovat v závodě, nebo ne.“
Zažil jste od něj nějakou psychologickou intervenci?
„Asi ne. Bavili jsme se mnohokrát a vždy bylo více či méně cítit, že potřebuje pro sebe nasát konkrétní informace. Nejvíc zasahoval při výběru lidí, kteří postupovali do hlavního závodu. Byli tam závodníci, kteří se kvůli jeho zásahu nedostali dále.“
Měl jste možnost znát kritéria jeho rozhodování?
„Nikdy jsem to neviděl černé na bílém. Asi šlo o to zjistit, jestli má závodník sklony k výbušnosti a jestli je ochoten jít za hranu bezpečnosti. Vždy když se přihodilo něco neobvyklého, co mělo spojitost s bezpečností, tak šel dotyčný na pohovor k psychologovi rozebírat celou záležitost.“
Odříznu se od světa
Výbušnost ve vaší branži není dobrá?
„Z pohledu psychologa asi ne. Čím klidnější člověk zůstává, i v kritických situacích, tím lépe. Ne v každé situaci je výbušnost asi žádoucí, protože létání je o obrovském citu, jak člověk cítí letadlo. A jakmile má příliš rudo před očima a chce všechny porazit a s celým světem se porvat, to není dobrá cesta. Samozřejmě někde to tam je v každém z nás, ale pak musíte sednout do letadla, hlavu úplně uklidnit a letět ve stejném rozpoložení jako na tréninku. A to je nakonec to, co ve skutečnosti oddělí zrno od plev. Jak člověk dokáže být klidný, vždyť jste opravdu na hraně aerodynamických možností letadla i pravidel. Pravidla jsou určena tak, abychom se nedostávali na fyziologické hranice, které už člověk nezvládne. Je stanovena hranice 12G, a když chcete každému ukázat, že jste ze všech nejrychlejší, není problém tohle přetížení přetáhnout. Na páce je to pohyb o pár milimetrů víc, knipl je dlouhý půl metru - a jak to přetáhnete, jste venku ze závodu. Takže klid je strašně důležitý. Na druhou stranu bázeň nebo přílišný respekt ze soupeřů je také špatný, protože pak letíte moc opatrně, jste pomalý, rádiusy se zvětšují.“
Takže víc rozhoduje klid a koncentrace než bojovnost?
„Bojovnost je důležitá na zemi, při přípravě, při řešení tisíců problémů, i technických, že něco nejde v tréninku. Tady je bojovnost naprosto nutná, aby tomu člověk věnoval energii, čas a bohužel i peníze, protože je to drahý sport. Člověk sežene nějaký balík peněz na sezonu a buď j
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
