Gymnasta Jessen zvládl školu i zásnuby. Má rád guláš a chce znovu na olympiádu
Je Američan, ale na olympiádě v Riu cvičil pod českou vlajkou. Postup do Tokia mu před rokem těsně utekl, David Jessen (23) však věří, že ještě není nic ztraceno. „Dostal jsem víc času trénovat a zlepšovat se,“ říká syn poslední české gymnastické medailistky z mistrovství světa Hany Říčné o koronavirové pauze, v níž stačil i dostudovat prestižní univerzitu a zasnoubit se. Trénuje střídavě v USA a v Brně, kde mu pěkně po česku vyvařuje babička. Po olympiádě se hodlá do školy vrátit, chce se stát lékařem – ortopedem.
Do Česka dorazil koncem září a plánoval trénovat v Evropě až do prosincového mistrovství Evropy. Jenže člověk míní, a koronavirus mění. A tak David Jesssen, stihl jen start na Světovém poháru v Szombately. Pak tělocvičnu brněnského Sokola, kde se v Česku připravuje, uzavřelo vládní opatření proti šíření epidemie. A místo aby rodina přijela ze zámoří za ním, jak plánoval, gymnastický reprezentant vyrazil zpátky domů do Pensylvánie. Trénuje tam sám v pronajaté tělocvičně a na dálku ho koučuje brněnský trenér Petr Hedbávný.
Postup do Tokia vám loni těsně utekl, ale odložení olympiády přineslo novou šanci. Jak velkou?
„Z minulého mistrovství světa ve Stuttgartu jsem první náhradník, z téhle pozice mě už nikdo nevyšoupne. Takže kdyby kdokoli vypadl, na olympiádu pojedu já. Mistrovství Evropy, které bude ještě letos, kvalifikační není, ale na jaře budeme mít další a tam bych si měl postup vybojovat a mít klid.“
Takže vám posunutí olympiády na příští rok přišlo tak trošku vhod?
„Vlastně jo. Dostal jsem víc času trénovat a zlepšovat se. Musím toho využít.“
Na čem nejvíc pracujete?
„Jako co chci nejvíc zlepšit? Není to jen jedna věc, spíš všechno dohromady. Chci se zlepšit ve všem. Moje nejlepší nářadí jsou hrazda a kůň, tam se snažím sestavy vypilovat a zkusím zařadit víc obtížnosti.“
V Česku trénujete v Sokole Brno a bydlíváte u babičky. Cítíte se tam doma?
„Do Brna se vždycky těším, nejvíc kvůli babičce. Většinou přijedu a ona už má uvařené nějaké dobré jídlo. Nejradši mám její guláš, ale taky štrůdl a vůbec hodně věcí.“
Rodiče jsou oba bývalí gymnasté. Hodně vám radí?
„Určitě! Mluvíme spolu skoro každý den, ať už jsem v Česku nebo v Americe. Jsou různé možnosti, skype a tak.“
Kdo z nich víc?
„Oba, ale mamka přece jen víc. Je bývalá vrcholová gymnastka, výborná gymnastka. A pořád má k tomu sportu vztah. Ví o tom všechno a může na mě trochu víc tlačit. Tatínek je Američan, s gymnastikou začal na vojně, pak byl trenér. Naši se vlastně přes gymnastiku našli, i on mi často radí a hodně mě povzbuzuje.“
Letos jste toho stihl hodně, dokončil jste školu…
„V červnu jsem si dodělal bakaláře. To bylo taky zajímavé, přišel covid a všechno se zrušilo. Bylo mi ale líto, že se nemohlo závodit. Mamka už měla letenku, chystala se, že přiletí na Stanford na NCAA (univerzitní soutěž organizovaná Národní univerzitní sportovní asociací), nebyla tam celé čtyři roky a loni náš tým celou soutěž vyhrál. Strašně jsme se oba těšili, jenže nám pak řekli, že všichni musíme jet domů. No, aspoň jsem měl čas na školu, od března do června jsem ji dokončoval z domova.“
Co jste studoval?
„Biologii. Příští krok chci jít na medicínu, teď mám rok pauzu. Odeslal jsem pár přihlášek a čekám na odpovědi. Přihlásil jsem se znovu na Stanford, ale i jinam, táhne mě to na východní pobřeží, blíž k domovu.“
Kde vlastně žijete?
„V Pensylvánii. Rodiče jsou tam už pět let, ale já jsem tam vlastně žil jen jeden rok, než jsem šel na do Kalifornie na Stanford. Je tam hodně univerzit, v New Yorku, Pensylvánii, Marylandu…“
Takže z vás jednou bude sportovní lékař?
„Myslím, že jo, to by mě hodně bavilo. Má to hodně společného i s gymnastikou, každý sportovec potřebuje doktora a gymnasti nejsou výjimkou. Asi bych se nejradši věnoval ortopedické chirurgii.“
Z vašich sociálních sítí je zřejmé, že jste letos udělal i další velký krok, požádal jste o ruku svoji přítelkyni. Gratuluju, ale ještě vám není čtyřiadvacet. Není to brzo na svatbu?
„Ani ne, jsme spolu už čtyři a půl roku. Ashley taky dělala gymnastiku, na univerzitě v Arizoně. Teď už jsme oba v Pensylvanii a oba chceme příští rok začít studovat medicínu, ona chce být physician assistant… Takže proč ne?“
