Kdysi byl mladý fenomén s velkou budoucností, kterou naznačovaly jeho brzké přezdívky typu inteligentní monstrum či zodpovědný démon. Teď se judista Lukáš Krpálek potkává s třicítkou jako muž na vrcholu života. Má doma olympijské zlato, dva tituly mistra světa, ale především pohodové zázemí, krásnou ženu a dvě energické děti. Příští týden se od nich na pár dní bude muset odloučit, aby se schoval do hygienické bubliny při pražském mistrovství Evropy. „Rozhodně chci odcházet s tím, že jsem na žíněnce nechal všechno. Doufám, že to dobře dopadne, že ta medaile bude,“ tvrdí odhodlaně i přesto, že ho nedávno oslabil koronavirus.
Měla to být parádní párty, velké narozeninové překvapení od manželky Evy. „Chystala mi tajnou oslavu. Byli pozvaní zpěváci, které mám rád, sportovci. Musela ji zrušit, protože za těchto okolností to skutečně nejde,“ říká Lukáš Krpálek s připomínkou svých dnešních třicetin. „Uděláme menší oslavu, až to půjde, po mistrovství Evropy. Doufejme, že i s medailí.“ V O2 areně ho přesně za týden čeká závod, na který se těšil celý život. Bude muset oželet podporu předem vyprodané haly, ale pro úspěch dělá všechno. Teprve zítra se domů vrátí ze závěrečného kempu v turecké Antalyi, odkud poskytl exkluzivní interview Sportu a Blesku.
Jak se vám v Turecku daří?
„Na kemp jsem se vrátil po covidové pauze, návrat samozřejmě není úplně optimální. Před odletem jsem absolvoval zátěžové testy, abych věděl, jak na tom jsem, jestli můžu do těžké zátěže. Doktoři řekli, že mám začínat postupně. Začal jsem trošku trénovat, cítil jsem, že to není optimální. Když se dostanu do otáček, začne mě bolet hlava, únava tam je. Den ode dne je to ale lepší a lepší. Věřím, že se dostaneme na úroveň, abychom na mistrovství Evropy mohli podat maximální výkony.“
Nezaskočilo vás trochu, jak těžký je po nemoci návrat zpět?
„Takhle se necítím jenom já. Všichni, co jsme prodělali covid, máme tenhle průběh. Všechny pobolívá hlava, únava je větší než obvykle. Začali jsme pozvolna, teď pomalinku přidáváme, je to lepší a lepší. Doufejme, že za týden, kdy bude mistrovství Evropy, to bude stoprocentně v pořádku.“
Tenhle rok měl být pro vás jedním z vrcholů kariéry, jenže olympiáda se odložila a ME v Praze proběhne bez diváků. Jak jste se s novou situací vyrovnal?
„Úplně radost z toho nemám, ale musíme pracovat s tím, co je. Můžeme být rádi, že mistrovství Evropy proběhne, že se budeme moct zúčastnit. V dubnu, květnu jsme všichni doufali, že to nakonec všechno bude, jak to bylo naplánované. Nikdo nečekal, že to dopadne takhle. Teď to máme dané, víme, že mistrovství Evropy opravdu bude. My jsme se snažili celou dobu přípravu směřovat k Evropě. Doufali jsme, že bude. Přestože výpadek byl, doufejme, že nebude tak velký, aby nás to rozhodilo natolik, že by pro nás šampionát nedopadl úplně dobře.“
O2 arena byla na šampionát vyprodaná, bude vám publikum hodně chybět?
„Pro nás to samozřejmě není nic příjemného. Já si vždycky přál startovat na mistrovství Evropy nebo na mistrovství světa na domácí půdě. Chtěl jsem to hlavně z toho důvodu, že jsem se chtěl ukázat před zaplněnou halou, chtěl jsem ukázat kvalitu českého juda. Bohužel, do haly nemůžou diváci, postrádá to smysl. Ale my to takhle nesmíme brát. Máme to doma, v Praze. I za tohle musíme být rádi. Že to budou moct diváci sledovat jen z obrazovek, s tím nic nenaděláme. Musíme to brát, jak to je, jako český tým budeme chtít bojovat co nejlépe a doufejme, že medaili vybojujeme.“
Akce proběhne za přísných podmínek. Jaké pro vás bude zavřít se na několik dní do bubliny, v níž budete moct přejíždět jen mezi hotelem na Proseku a halou?
„Samozřejmě s tím počítáme, že jsou daná kritéria, že budeme muset být na hotelu. I když je vzdušnou čarou čtyři kilometry od našeho baráku, budu muset bydlet tam. Jsou daná pravidla, musíme je dodržovat všichni. Od středy tam mám být ubytovaný. Tak to je, budu tím muset takhle projít.“
Pamatuju si, jak jste odjížděl na svůj první evropský šampionát v roce 2010 do Vídně. Tehdy jste byl velký talent, ale sláva na vás ještě čekala. Jaké je to teď žít se slavnou tváří?
„Ve Vídni jsem byl na sedmém místě, což bylo pro mě na začátek úžasné umístění. Musím říct, že na mistrovství Evropy se mi dlouho nedařilo, až v roce 2013 jsem získal v Budapešti první medaili, a rovnou zlatou. Za ty roky jsem vybojoval bronz z mistrovství světa, pak jsem mistrovství světa vyhrál. Pomalinku jsem se dostával do povědomí lidí. Nejvíc mě posunula olympiáda, kterou sledoval snad každý sportovní fanoušek.“
Co vám úspěch v Riu přinesl?
„Od té doby se mi život změnil hodně. Všichni mě poznávají, chtějí se se mnou vyfotit, abych se jim podepsal. Hrozně dlouho jsem si na to zvykal. Vždycky jsem byl člověk, který neměl rád pozornost lidí. Když jsem něco dělal, tak jsem to hrozně rád dělal na maximum. Vždycky, když jsem odjížděl na nějaký závod, tak jsem chtěl vyhrát, ale rozhodně ne kvůli tomu, abych byl známý, všichni mě zastavovali a abych všem podepisoval věci. Bylo to kvůli tomu, že jsem vyhrávat chtěl. Nejsem člověk, který umí prohrávat. Ne že to neumím, ale prostě nerad prohrávám. Po olympiádě se změnila spousta věcí, kdy jsem klid úplně neměl.“
Jak jste se z téhle pasti dostal?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
