Hodně divoké turné. Česká badmintonistka Tereza Švábíková (21) z Klimkovic zažila v Indii věci, kterým by se pro příště hodně ráda vyhnula. Na turnaji v Novém Dillí se zranila, kvůli bolestem zad nemohla chodit a skončila v nemocnici. „Vedle mě ležel pán, který asi umíral,“ popisuje zpětně. „Na druhé straně pak někoho operovali. Z téhle nemocnice jsem se chtěla co nejrychleji dostat!“ Přes bolest a na sílu ušla alespoň pět metrů, aby ji doktoři propustili. Odpočinek? Kdepak. Pod prášky a na vlně adrenalinu se pak Švábíková v Lakhnaú probila až do čtvrtfinále.
Tereza Švábíková patří k českým badmintonovým nadějím. V mládežnických kategoriích nasbírala 22 mistrovských titulů, seniorské zlato z mistrovství republiky vybojovala už ve svých šestnácti letech. Je historicky nejmladší českou šampionkou. Hrávala i fotbal za Baník, nicméně badminton u ní vyhrál. Chce se probít na olympiádu v Paříži.
A dělá pro to, co se dá. Většinu roku se připravuje v Dánsku, objíždí turnaje po celém světě. V Indii měla v lednu naplánované dvě akce. Hned při té první na India Open se zranila. „Začala mě bolet záda takovým způsobem, až mi to zablokovalo nohy a nemohla jsem chodit,“ popisuje Švábíková. „Nebyla jsem schopná se pohnout, nemohla jsem se rozběhnout. První set jsem s domácí Sainou Newhallovou (stříbrná z mistrovství světa) prohrála 20:22, chtěla jsem bojovat. Jenže to nešlo, musela jsem do nemocnice. A tam to bylo šílené.“
Tohle je nemocnice? Hrůza
Z kurtu nakonec museli Švábíkovou odnést na nosítkách. Do nemocnice ji vezli 50 minut. „Všechno obrovská bolest. Kdyby někdo na turnaji bojoval o život, tak fakt nevím, jestli by ho do nemocnice dovezli včas... Dali mi infuzi a prášky proti bolesti, to už šlo. Ale na pokoji to bylo hrozné.“
Velká, nevzhledná místnost. „Vedle mě ležel pán, který asi umíral,“ líčí badmintonistka. „Chodila za ním jeho žena, modlila se k bohům. Na druhé straně pak někoho operovali. Chtěla jsem se co nejrychleji z nemocnice dostat.“ Doktoři požadovali, aby jim ukázala, že to zvládne. „S vypětím všech sil jsem prošla pět metrů. Pustili mě s tím, že mi nasadili prášky a že musím domů na kontrolu.“
To však Švábíková v plánu neměla. O týden později ji totiž čekal turnaj v Lakhnaú. Sama netušila, jestli a jak ho zvládne. Nevrátí se problémy? Nebudou ještě horší? I tak do turnaje šla. „Ještě den před prvním zápasem jsem nebyla schopná se pořádně hýbat. Hrozné. Jenže pak mi adrenalin bolest utlumil. Byla jsem o hodně pečlivější v pohybu, dávala na sebe pozor. Bolest mě pustila.“
A šlo jí to i na kurtu. V prvním kole porazila Indku Isharani Baruahovou ve třech setech, poté si poradila s Američankou Ishikou Jaiswalovou. Až ve čtvrtfinále nestačila na Jevgenii Koseckajovou z Ruska, bývalou světovou dvacítku.
Cíl je olympiáda v Paříži
„Byla jsem zraněná, moc od sebe neočekávala,“ pochvalovala si Švábíková. „Měla jsem čistou hlavu a šlo to. Je to můj zatím největší bodový přísun.“ Co přesně ji zdravotně trápilo, dodnes neví. „Po návratu domů jsem byla u svého neurologa v Ostravě. Když se na mě podíval, tak říkal, že badminton je sice krásný sport, ale jednostranný. A záda se tím přetěžují. Přesnou příčinu zatím neznám, ale faktem je, že to byla jedna z nejhorších bolestí, co jsem zažila.“
Tereza Švábíková věří, že záda budou v pořádku. Koncem dubna ji čekají kvalifikace na Evropské hry. „To je největší cíl roku - body z Evropských her jsou důležité pro kvalifikaci na olympiádu v Paříži. Tam bych se chtěla probojovat.“
