Jeden problém za druhým musel řešit šermíř Alexander Choupenitch. Bronzový fleretista z OH na jaře přišel o trenéra, potrápil ho covid. A těsně před odletem na mistrovství světa do Káhiry se mu na letišti ztratilo veškeré vybavení a musel kupovat nové. Po všech trampotách ho ale ve středu čeká závod na MS, v prvním kole se střetne s Korejcem Heo Junem.
Co se vám přihodilo?
„Přiletěl jsem ze soustředění ve Španělsku a nepřijela mi zavazadla. Na letišti ve Vídni jsem je hledal mezi tisíci jinými. Byly to hodně stresové dva dny. Musel jsem si nachystat náhradní vybavení, dokoupit věci, sešroubovat nový fleret. Nevěděl jsem, jak dlouho to bude trvat. Naštěstí jsem ty tašky dostal.“
Máte tedy všechno, co k závodu potřebujete?
„Mám svůj fleret, boty a rukavice, to je to nejzásadnější. Ostatní mám náhradní. Po deseti dnech na soustředění a čtyřech dnech v tašce byly ty věci nepoužitelné. Ale hlavní je, že mám flerety. Člověk je má osahané, udělané na ruku. Kdybych měl nové, nebylo by to takové, jak jsem zvyklý. Všechno nějak dopadne, jsou i horší věci v životě…“
Jak vás tyhle trampoty před závodem ovlivnily?
„Já vám to řeknu takhle: Je to strašně o tom, jak to člověk zavnímá. Já to vnímám tak, že to nebylo mým zaviněním. Dva dny jsem dělal všechno, abych mohl odjet s náhradním vybavením. Dopadlo to dobře, vnímám, že je super, že se to našlo.“
V lednu jste přišel o svého italského trenéra Stefana Cerioniho, jak jste se s novou situací vyrovnal?
„Vnitřně jsem to přijal. Nejdůležitější bylo sám se sebou pracovat. Musel jsem změnit spoustu věcí, začít fungovat jinak. Má to i své výhody, ale dlouhodobě se takhle fungovat nedá. Řešení nechám až po mistrovství světa. V květnu to bylo složité, byl jsem i nemocný. Pocovidové období bylo náročné, stálo mě to hodně energie. Byl jsem rád, že mi pak vyšlo mistrovství Evropy.“
Na něm jste skončil před měsícem v Antalyi pátý, jak vás předtím oslabil covid?
„Musím říct, že člověk byl z tréninku unavený, někdy víc, někdy míň. Nějaké věci jsem kvůli tomu změnil, snažil jsem se do přípravy zařadit doplňky. Naštěstí se to zlepšilo, ale ty tři měsíce byly nepříjemné. Musel jsem absolvovat závody, přitom jsem vstal z postele a chytal se židlí, jak se mi točila hlava. S tím se strašně těžko funguje. Člověk ztrácí balanc, nejenom pro sport, ale i pro život. Bylo to nepříjemné, jsem rád, že už je to pryč. Doufám, že se nevrátí.“
Jak jste bez podpory trenéra využil své dlouholeté zkušenosti?
„Na soustředění jsem si uvědomil, že od trenéra jsem se pořád něco nového dozvídal, zdokonaloval jsem se. Ale věděl jsem, že o šermu vím hodně. Řekl jsem si: Pojď to použít! Některé aspekty se nahradit nedají. Jel jsem na závody se svým fyzioterapeutem. Seděl u mě u planše. Závodníci se ptali a já jim říkal: Borci, to není trenér, ale fyzio. Je to náročné, ale už jsem s tím dokázal pracovat.“
Jak jste na šampionát připraven?
„Mám za sebou dobrou přípravu. Na kempu byl olympijský vítěz Cheung Ka Long z Hongkongu. Na mistrovství světa se budu snažit předvést nejlepší šerm, co dokážu. O cílech nemluvím. K výsledku člověk potřebuje kus pořádného štěstí a další věci, co se musí sejít.“
