Jedna z nejslavnějších vytrvalostních výzev planety je po dvouleté covidové pauze opět zpátky. Ve čtvrtek odstartoval slavný havajský Ironman. Vedle profesionálů se mistrovství světa na Havaji tradičně účastní i amatérští sportovci. Často jsou to lidé, kteří trénují ve svém volném čase a sport kombinují s běžným zaměstnáním. Mezi takové patří i Jiří Štěrba z Karlových Varů. V práci, kde má na starosti dotační a rozvojové projekty, jeho účast na slavném závodě kolegy prý překvapila. O tom, že dělá sport na tak špičkové úrovni, se totiž dozvěděli až v momentě, kdy si chtěl požádat o delší dovolenou.
Jak jste se k triatlonu vůbec dostal?
„Začal jsem někdy v roce 2007, takže asi 15 let zpátky. Sportoval jsem prakticky odmalička. Dělal jsem běh na lyžích a v rámci tréninku jsem se přimotal do prvních triatlonových závodů na regionální úrovni. Nějak jsem v tom sportu ale našel oblibu a nakonec to dopadlo tak, že jsem pověsil lyžování na hřebík a začal se věnovat jen triatlonu.“
Jak se vám daří zkombinovat tréninky se zaměstnáním?
„Docela se to dá. Den má dost hodin. Je to jen o tom umět ten čas správně využít. V rámci celého týdne se snažím vždy protočit všechny disciplíny – kolo, běh i plávání. Někdy se mi podaří trénovat i dvoufázově. Vstanu po šesté hodině, abych zvládl běžecký trénink, než se probudí rodina. Doma jsem většinou před osmou, abych vybavil děti do školky, a pak se věnuju práci. Další trénink pak absolvuju zpravidla až večer, když děti usnou. Někdy třeba zmiznu z práce už ve dvě a vyrazím sportovat odpoledne. Jenže večer si pak musím zase sednout k počítači a věci dodělat. Je určitě fajn, že mi v zaměstnání umožňují přizpůsobit si režim tak, jak potřebuju. To je velká výhoda, bez toho by to bylo ještě o něco složitější.“
Ironman 2022: program závodů, historie i rekordy >>>
V práci byli prý docela překvapení, když se dozvěděli, že budete závodit na Havaji.
„Říkal jsem si, že je to moje věc a že to nikoho asi moc zajímat nebude. Tak jsem se tím nikde úplně nechlubil. Jenže poté, co jsem se kvalifikoval na Havaj, mě napadlo, že by kolegové mohli být naštvaní kvůli tomu, že si chci vzít tři týdny dovolené. Takže jsem jim to vysvětlil a zeptal se, jestli by jim to nevadilo. Byli z toho docela překvapení, hned se toho chytli a problém s tím naštěstí vůbec neměli.“
Četla jsem, že jste se ještě před několika lety považoval za neplavce. Jak se z neplavce stal účastník Mistrovství světa v Ironmanu?
„V roce 2007, kdy jsem začínal s triatlonem, jsem v podstatě plavat ještě opravdu moc neuměl. Dal jsem jen 100 metrů klasická prsa s hlavou nad vodou, ale to bylo všechno. Abych zvládl plaveckou část v triatlonu, začal jsem se plavání věnovat intenzivněji. Ze začátku to pro mě bylo hodně náročné. Po plavecké části jsem měl vždycky značnou ztrátu, a když se jel závod, kde byla povolená jízda na kole v balíku, všichni už dávno odjeli, zatímco já teprve vylézal z vody. Snažil jsem se je pak dohánět, což je opravdu těžké, když člověk jede sám. To byl vlastně tak trošku i důvod, proč jsem se začal věnovat distančním závodům typu Ironman a poloviční Ironman. Tam jízda v háku povolená není a po plavecké části každý jede sám za sebe. Ten plavecký handicap se tak trošku smazával.“
Jak to tedy s plaváním máte dnes?
„Hodně mi tenkrát pomohl Tomáš Báča, který je mimochodem také můj triatlonový vzor. Sám před 15 lety Ironmana na Havaji absolvoval. Od něj jsem pochytil spoustu rad a v začátcích mi pomáhal s technikou. No a potom už to bylo jen o tom plavat, plavat a plavat. Dneska už jsem v takové fázi, že se na ty dřív nenáviděné plavecké tréninky dokonce těším. Samozřejmě profesionální plavec už ze mě nikdy nebude, ale myslím, že mé výkony v plavání jsou aktuálně docela slušné. Prostě jsem se k tomu nějak prokousal.“
Co na závodění říkají doma? S dvěma malými dětmi je to asi docela náročné.
„Mám štěstí, že moje žena dřív taky aktivně sportovala, takže pro to má pochopení. Je to určitě i o tom umět si některé věci odříct a nastavit si priority. Jak jsem říkal, na tréninky chodím ráno, když všichni spí, abych se stihl rozumně vrátit a pak mohl fungovat v rámci rodiny a denního provozu. Beru to tak, že jsme jeden tým a fungujeme tak v běžném i sportovním životě. S dětmi a manželkou jezdíme společně na závody. Je to pro děti určitě inspirace a doufám, že se jednou taky dají na nějaký sport a budeme takto společně jezdit zase na jejich závody. Je to vlastně takový životní styl a věřím, že to děti může motivovat. Tím si alespoň ty mé hodiny strávené na trénincích snažím ospravedlnit.“
Na Havaj vyrazila také celá rodina?
„Prvotní myšlenka byla, že pojedeme klasicky všichni. Pak jsme se o tom doma ale bavili a došli k závěru, že bude lepší, když děti zůstanou na hlídání u prarodičů. Synovi přece jen není ještě ani rok, dcera má teď tři a půl. Na Havaj to byly tři dlouhé přelety, 12 hodin jet lag... To by pro ně bylo hodně náročné. Tentokrát jsme tedy výjimečně vyrazili jen ve dvou – já a manželka.“
Jak to máte coby amatérský sportovec se startovným?
„Bohužel v podstatě všechny náklady jdou za mnou. Jako amatéři nemáme žádné příspěvky z reprezentačního rozpočtu ani nic podobného. Je to hodně finančně náročné, ale naštěstí se mi podařilo dohodnout i s pár sponzory, takže aspoň část těchto nákladů pokryju i z jiných než rodinných zdrojů. Jen startovné přijde asi na 1 100 dolarů, takže něco okolo 30 tisíc. Pak ubytování, jídlo, letenky... Vyjde nás to zhruba na 300 tisíc.“
Nepřemýšlel jste, že se Ironmana na Havaji kvůli vysokým finančním nákladům nezúčastníte?
„Když se rozdělovala kvalifikační místa, popravdě mě ani vteřinu nenapadlo, že bych kvůli penězům nejel. A to i za cenu, že bych si musel například v rámci rodiny od někoho na chvíli půjčit. Myslím, že to bude neuvěřitelný zážitek, který by se už nikdy nemusel opakovat. Znám kolegy, kteří tam z nějakého důvodu odmítli jet a myslím, že si to dodneška vyčítají. Pro mě je to velký splněný sen, na který jsem si vždycky myslel, i když pro mě byl příliš vzdálený. Doma jsem kolikrát říkal: Jo, jednou pojedeme na tu Havaj... Všichni se nad tím většinou jen pousmáli. Je to neuvěřitelně příjemný pocit, když můžu říct: Ano, v sobotu budu stát na startu.“
