Bořil limity, překračoval hranice. Horolezec Josef Lukáš (†45), který v neděli nečekaně zemřel kvůli problémům se slinivkou, uměl překvapit. Nejbláznivější kousek? Jednoznačně lyžování na hoře K2. V roce 2007 byl členem výpravy, kterou úspěšným výstupem na vrchol korunoval Libor Uher jako druhý Čech v historii po Josefu Rakoncajovi (1983 a 1986). Josef Lukáš se tehdy na K2 drápal s lyžemi na zádech osm hodin ze základního tábora zhruba do výšky 6200 metrů. A pak se pustil dolů. Jak svůj ojedinělý kousek poté v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz popisoval?
Kde jste přišel na nápad, lyžovat na K2?
„Když jsme byli na K2 poprvé v roce 2005, tak jsem se na ten svah díval a říkal si, že by se to dalo na lyžích sjet. Tak jsem si je tam příště opravdu vzal.“
Co na to říkal šéf výpravy Leopold Sulovský?
„Ale jo, líbilo se mu to. Já tehdy udělal pro expedici maximum. Samozřejmě, taky jsem se chtěl dostat nahoru jako Libor Uher, jenže jsem už na ten poslední pokus neměl sílu. Tělo už bylo unavené a bolel mě loket. Tak jsem si řekl, že ká dvojku sjedu alespoň na lyžích.“
V základním táboře to muselo vyvolat rozruch, když vás ostatní viděli vyrážet na K2 s lyžemi, ne?
„Vyrážel jsem hodně brzo ráno, nikdo mě neviděl. Ale když mě pak zahlídli, jak si to s lyžema šlapu nahoru, tak si prý pořádně klepali na čelo. Nahoru jsem tehdy šel sedm nebo osm hodin, dole jsem byl za půl hodiny. V kuse ten sešup vzít nešlo, protože kyslíku je tam fakt málo.“
Bylo to hodně nebezpečné?
„Chtěl jsem jít ještě výš a pustit to ze sedmi kilometrů. Ale už tam byly trhliny ve sněhu. Kolikrát jsem do nich zapadnul nohou až po zadek a to není nic příjemného. Byl jsem tam sám, nikdo mě nejistil, takže to nebyla sranda.“
Lyže jste pod K2 nechal?
„Dal jsem je Fabriziovi Zangrillimu, který vedl jednu americkou výpravu. Dával mi za ně peníze, ale ty jsem nechtěl. V roce 2009 se tam Fabrizio vrátil a nějaký Ital to chtěl taky sjet na lyžích z 6400 metrů. Bohužel spadl a tisíc metrů letěl panna – orel – panna – orel. Nepřežil to.“
