Zkušenější reprezentantku v současném výběru nenajdete. Adéla Lehovcová (32) stále patří mezi největší opory mladého národního týmu žen, možnost zahrát si na olympiádě ale ještě nikdy nezažila. Kvalifikace na nadcházející Hry v Paříži, kterou pomohla zajistit hattrickem při demolici Slovenek (14:0) na domácím mistrovství Evropy, ji přiměla, aby si ještě prodloužila reprezentační kariéru. „Doma mě nejspíš zabijou, ale je to něco neskutečného,“ řekla střelkyně Slavie s přezdívkou „Bíža“. Letošní mistrovství Evropy II v Praze dnes může zakončit se zlatem na krku.
Můžete říct, co pro národní tým a celý český pozemní hokej znamená postup do lednové kvalifikace na olympiádu?
„Pro tým to určitě znamená, že začne další velká dřina. (usmívá se) Příprava, kterou jsme měly na mistrovství Evropy, byla náročná. Řekla bych, že tahle bude ještě náročnější, pokud chceme pomýšlet na Paříž. Pro pozemní hokej v Česku je to obrovský krok a obrovská šance být vůbec vidět.“
V dané kvalifikační skupině mohou postoupit tři týmy z osmi. Předpokládám, že chuť vám nechybí, ale máte podle vás šanci uspět?
„Pokud by měla olympiádu zažít moje generace, tak si myslím, že chuť je obrovská. Pro nás je olympiáda sen, o kterém jsme si ještě nedávno myslely, že se nemůže nikdy uskutečnit. Z mé generace jsem jedna z posledních, která může olympiádu zažít. Doufám, že to všechny holky chytnou za pačesy. Šance tam je, míček je kulatej a může se stát cokoliv.“
Obzvláště vy jako nejstarší reprezentantka i ostatní zkušené hráčky musíte mít obrovskou motivaci, viďte?
„Paříž je na dosah ruky a to je pro nás něco neskutečného. Doteď si vlastně nejsem úplně jistá, jestli si to tři čtvrtě našeho mladého týmu uvědomuje. Doufám, že se nám povede udělat něco, aby si toho všechny holky všimly. Los Angeles (olympiáda v roce 2028) je pro mě už v nedohlednu. Popravdě, už jsem chtěla letos končit, ale samozřejmě to odsunu, i když mě doma nejspíš zabijou.“ (směje se)
Snažíte se s parťačkami vštěpovat mladším spoluhráčkám, jak jsou blízko olympiádě?
„Určitě se snažíme. Myslím si, že několik hráček, které za dva roky udělaly neskutečný progres, už to chytlo. Podle mě už bezpochyby patří mezi klíčové opory. Na druhou stranu bych řekla, že pořád máme spoustu holek, které mohou dokázat mnohem víc a být úplně neskutečný. Mohou sehrát klíčovou roli v kvalifikaci a potenciálně i na olympiádě.“
Řadíte mezi potenciální opory již také třeba sedmnáctiletou obránkyni Lindu Nedvědovou?
„Rozhodně! Linda toho teď měla opravdu hodně, protože ještě hrála za osmnáctky. Jinak ale opravdu maká. Nevím jistě, jestli si olympijskou šanci momentálně uvědomuje, protože pořád patří mezi fakt mladé holky, které to mohou mít ´na párku´, když to tak řeknu, ale myslím si, že přišel čas, abychom to teď do nich začaly vtloukat. U holek z mé generace, jakou jsou Kačka Laciná, Verča Decsy, Anna Vorlová je to v pohodě, ale musíme ještě naladit mladší generační vlnu, aby zodpovědnost vzaly na sebe.“
Bude pro vás znamenat postup do olympijské kvalifikace a případně i do Paříže více než bronz z letošního halového mistrovství světa v Jihoafrické republice?
„To jsou úplně jiné emoce a hlavně jiný sport. Hala je třeba pro mě srdcovka, takže bronz jsem řadila hodně vysoko. Na druhou stranu kvalifikace je něco, co jsme ještě nikdy nehrály. Nedokážu to tedy úplně porovnat. Spousta z nás halu miluje a jsme v ní opravdu dobrý, ale ve finále se z toho moc bodů nebere. Halový žebříček berou úplně jinak než venkovní, tedy v podstatě jiný sport. Musíme tedy udělat krok dopředu i ve venkovním sportu.“
