Královna Maky sportovcem roku: Titul z Wimbledonu přebil mistry z písku
Tráva předčila písek, tenisový titul z Wimbledonu byl víc než triumf na mistrovství světa. A tak pětašedesátý ročník novinářské ankety Sportovec roku, jejíž vyhlášení ovlivnila tragická střelba na Filozofické fakultě UK v Praze, ovládla letošní senzační šampionka z All England Clubu Markéta Vondroušová. Druzí se umístili Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem, světoví šampioni v plážovém volejbale z Mexika. Třetí místo obsadil nejlepší český hokejista současnosti David Pastrňák. Mezi kolektivy triumfovali borci z hokejové dvacítky, stříbrní z posledního MS.
Vyhlášení tradiční ankety proběhlo pod vlivem tragických událostí v Praze jinak, než si organizátoři představovali. Z piety k obětem střelby zrušili přímý přenos i kulturní program, z galavečera tak zbylo jen předání cen. Vítězka Vondroušová byla smrtící střelbou na FF UK natolik otřesená, že se ani upraveného programu nezúčastnila, korunku pro vítězku dostane v pátek na Štvanici.
Wimbledonský titul v červenci znamená na konci roku triumf v novinářské anketě o Sportovce roku, potvrdil letošní případ Markéty Vondroušové. Bylo tomu tak před padesáti lety, kdy v All England Clubu slavně triumfoval Jan Kodeš i v sezonách 2011 a 2014, které na londýnské trávě patřily Petře Kvitové.
Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je ročník 1998, kdy ani zisk talíře Venus Rosewaterové nestačil Janě Novotné k tomu, aby překonala fenomenální výkon hokejového brankáře Dominika Haška v olympijském Naganu.
Vondroušová je teprve čtvrtou tenisovou vítězkou Sportovce roku, jehož historie se píše už čtyřiašedesát let. Tenis se svým čtvrtým šampionem vyrovnal cyklistice, úspěšnějšími sporty jsou už jen atletika (20 vítězství), lyžování (8) a gymnastika s hokejem (po 5).
Letos měl tenis trojnásobné zastoupení v elitní desítce ankety, do níž hlasovalo celkem 233 sportovních novinářů. Finalistka Roland Garros Karolína Muchová obsadila pátou příčku, deblový pár Barbora Krejčíková – Kateřina Siniaková skončil devátý.
Dva životní červencové týdny postavily čtyřiadvacetiletou rodačku ze Sokolova Vondroušovou na piedestal v tuzemské konkurenci. V Londýně napsala jeden z nezapomenutelných příběhů českého sportu.
Do letoška vyhrála ve Wimbledonu jediný zápas, na trávě si nevěřila. V sedmi utkáních ale na londýnské adrese SW19 přemohla hned pět nasazených soupeřek. Ve čtvrtfinále zosnovala velké povstání proti Američance Jessice Pegulaové, která měla ve třetím setu brejkbol na vedení 5:1.
V semifinále ukončila pohádkové tažení ukrajinské maminky Eliny Svitolinové a ve finále rozplakala oblíbenou Tunisanku Uns Džábirovou (6:4, 6:4). Vdaná paní, jíž v té době patřilo až 42. místo v žebříčku WTA, se stala vůbec první nenasazenou wimbledonskou šampionkou v dějinách.
V hráčské lóži slzel její manžel Štěpán Šimek, jenž po celý turnaj doma v Praze hlídal kočku Frankie a přicestoval až na finále. A Vondroušová si připadala jak v jiném světě. „Ani se mi nesnilo, že mi předá trofej princezna Kate. Potkala jsem Emmu Watsonovou na chodbě. Mluvila na mě a já na ni zírala s otevřenou pusou, protože jsme milovníci Harryho Pottera,“ líčila o pár hodin později.
Respekt si vysloužila i za to, jak na omračující triumf navázala. S velkým terčem na zádech zvládla poprvé postoupit do čtvrtfinále US Open, přes zdravotní komplikace reprezentovala i na finálovém turnaji BJK Cupu, kde coby příkladná jednička provedla Česko mezi čtyři nejlepší týmy. Sezonu, v níž se poprvé vyhoupla do top 10 žebříčku, ukončila s bilancí 40 výher 18 porážek.
„Wimbledon se zdá už tak dávno, ale když se ohlédnu zpět, byl to neuvěřitelný rok. Chtěla bych na něj navázat, což bude strašně těžké,“ prohlásila Vondroušová, jež měla po sezoně jen tři týdny volna.
„Nejkratší offseason, jakou jsem kdy měla,“ popisovala. Vyrazila během ní k moři, navštívila rodný Sokolov, neodpustila si ani oblíbený snowboard. „Vrátila jsem se z něj zdravá, takže dobrý,“ usmála se. Poslední týdny už se připravuje v domovském klubu I. ČLTK na pražské Štvanici s trenéry Janem Hernychem a Jiřím Hřebcem.
Vánoce stráví v klasickém tenisově zrychleném tempu, už 25. prosince odlétá do Austrálie na United Cup, soutěž smíšených reprezentačních výběrů, v němž bude spolu s českou mužskou jedničkou Jiřím Lehečkou vůdkyní týmu. Ten nastoupí v základní skupině v Perthu proti Číně a Srbsku.
„Na začátku roku nepůjde o žádný šíleně stresový turnaj. Těším se,“ vyhlíží světová sedmička vstup do olympijského roku 2024. V něm bude obhajovat nejen Wimbledon, ale také na pařížské antuce poslední olympijské stříbro z Tokia.
