Branky, body, počiny... TOP 10 událostí ve sportu, které už (asi) nezažijeme

Když je atlet nevídaně rychlý a přidá k tomu skvělý odraz, může se na olympiádě ověsit i čtyřmi zlaty. To byl případ Jesseho Owense v Berlíně 1936 a Carla Lewise v Los Angeles 1984, kteří vyhráli stovku, dvoustovku, patřili do vítězných amerických štafet na 4x100 metrů a ještě skočili nejdál do dálky. Jamajský blesk Usain Bolt se k nim mohl přidat v Londýně 2012 a Riu 2016 – jen by si musel troufnout i na skok. Tehdejším šampionům stačilo 831 a 838 cm, odborné studie napasovaly Boltovy schopnosti do dálkařského sektoru a vyprojektovaly výkon 10,50 m…

Proč všechny výše napsané věty? Pro uvědomění si, že k zopakování Owensova a Lewisova vystoupení nechybí zase tak moc, jak by se mohlo jevit.

U vytrvalců je to větší makačka. Emil Zátopek se stal globální celebritou poté, co v Helsinkách 1952, krátce před třicátými narozeninami, ovládl 5 kilometrů, 10 kilometrů a při životní premiéře i maraton. Všechny tři tratě navrch v olympijském rekordu.

Jediným mužem, který se pokusil českou lokomotivu napodobit, byl Lasse Virén. Do Montrealu 1976 přiletěl 27letý finský hrdina obhájit zlaté medaile z pětky a desítky. To se mu povedlo, ale zatoužil i po maratonu, rovněž prvním v životě. Svízele: desítka měla i rozběhy a maraton se běžel už 18 hodin po pětce (Zátopek odpočíval tři dny). Virén se nedal, doběhl pátý, 3 minuty a 15 sekund za východoněmeckým vítězem Waldemarem Cierpinskim.

Tím chlapské snažení o vytrvalecký hattrick skončilo, přihlásila se ovšem žena. Sifan Hassanová, etiopská rodačka reprezentující Nizozemsko, si vyzkoušela malé peklo v Tokiu 2021. Místo maratonu zvolila 1500 metrů. V osmi dnech zvládla rozběh, semifinále a finále na patnáctistovce (bronz), rozběh a finále na pětce (zlato) a finále na desítce (zlato).

Emilův trojboj si naordinovala letos v Paříži a vedla si náramně. 31leté hvězdě v součtu chyběly necelé tři vteřiny. Na pětce i desítce vybojovala bronz, na vítěznou Keňanku Chebetovou ztratila 2,05 a 0,87 sekundy, na závěr ale drtivým finišem triumfovala v maratonu. Stejně jako Zátopek v olympijském rekordu.

Milan Nový si udělal hokejovou sezonu 1976/77 moc krásnou. Zahájil ji pěti trefami na Kanadském poháru, kde slavným vítězným gólem skolil domácí favority, a završil obhajobou ligového prvenství s Kladnem i zopakováním titulu mistrů světa v Katovicích.

Mezitím si z hokejky vyrobil henryovku a v československé lize sestřeloval terče jako o život. Výsledkem byla pocukrovaná a nedostižná bilance 59 gólů a 93 bodů. Hlavně rekordní palebná síla volá po věčném potlesku. Už téměř půl století se nikdo ani náznakem nepřiblížil, ale nebyl to ojedinělý výtrysk formy. Útočník Nový je s 594 zásahy premiantem Klubu hokejových střelců deníku Sport, jenž sčítá góly z domácí ligy (474) a reprezentace (120). Následují ho Vladimír Růžička (543), Václav Nedomanský (532), Vladimír Martinec (498) a Ivan Hlinka (479). Nikdo ale v jednotlivé ligové sezoně nezlomil 50gólovou bariéru.

Jediná trefa od ní dělila dva mistry světa, košickou ikonu Vincenta Lukáče (1982/83, na vojně v Jihlavě) a litvínovského patriota Roberta Reichela (1989/90). Až do rozpadu Československa byla pro krále střelců normou 40+, po rozdělení už to dokázal jenom třinecký šampion Martin Růžička, sezonu 2012/13 ozdobil 40 góly.

„Já jsem měl výhodu, že jsme s klukama v pětce hráli dlouho, byli to výborní hráči,“ připomněl Nový legendární formaci Pospíšil, Kaberle, Novák, Nový, Bauer. Pomohlo mu i to, že odehrál osm sezon bez vynechání jediného zápasu. „V brance je teď méně místa. Základem je být zdravý. Taky je třeba, aby se dařilo mužstvu. Když se vyhrává, střelec dává góly. I když na druhé straně taky platí, že aby tým vyhrával, střelec musí skórovat pořád. Od toho tam je.“

Teď se o rekord bát nemusí. Předloni šéfoval ligovým kanonýrům Marko Daňo, naposledy Jakub Rychlovský. Prvnímu stačilo 29 gólů, druhému o tři míň.

Olympijské dějiny evidují mnoho všehoschopných sportovců. I těch dopujících a jinačích podvodníků, jistě. Tady se ale zabýváme osobnostmi, které zvládaly výtečně (medailově) víc disciplín napříč sporty.

V dávnověku najdete řadu plavců, kteří si vylepšovali životopisy ve vodním pólu. Běžců na lyžích, jimž se líbilo i na skokanských můstcích, a tak zářili v severské kombinaci. Velký respekt získali frajeři a frajerky, kteří si pohrávali s konkurencí v létě i zimě. Americký boxer Eddie Eagan triumfoval v lehké váze na OH 1920 a o 12 let později seděl ve vítězném čtyřbobu v Lake Placid.

Kanaďanka Clara Hughesová jako dosud jediná získala víc než jednu medaili na OH i ZOH. V Atlantě 1996 vyjela na kole bronz v silničním závodě i časovce, za deset let v Turíně ovládla pětikilometrovou trať v rychlobruslení a byla členkou stříbrného týmu ve stíhačce, ve sbírce má i bronzy ze Salt Lake City a Vancouveru.

Východoněmecká hvězda Christa Rothenburgerová si pověsila na krk zimní i letní medaili ve stejném roce. V Calgary 1988 zlatou a stříbrnou v rychlobruslení, v Soulu stříbrnou po sprintu v dráhové cyklistice. To nikdo nepřekoná, protože letní a zimní Hry se střídají po dvou letech.

Teď už k ryzím double šampionům na jedné olympiádě. Carl Schuhmann vydobyl pro Německo hned při premiéře v Aténách 1896 tři zlaté v gymnastice a jednu v řecko-římském zápase. Americký rychlík Morris Kirksey v Antverpách 1920 přidal ke stříbru z atletické stovky i zlato ve štafetě, a ještě jásal s kumpány v ragby.

A konečně k pointě: zima pamatuje jedinou obojživelnici z jedné jediné akce. Nikoli z dob, kdy ještě nebyl objeven penicilin a v biografech běžely pouze němé filmy. Ester Ledecká šokovala svět v korejském Pchjongčchangu. 17. února 2018 o jedinou setinu ovládla na lyžích super-G, o týden později pak i paralelní obří slalom na snowboardovém prkně. V éře vrcholné specializace a obří konkurence, jako první žena na ZOH. Nepřekonatelné.

Nasázet pět gólů ve fotbalovém utkání na vysoké úrovni svedly už desítky střelců. Jediný to ale dokázal tak explozivně, že jste se sotva stačili nadechnout. Robert Lewandowski proseděl 22. září 2015 první poločas bundesligového utkání Bayernu s Wolfsburgem na lavičce. Hosté nakráčeli do šatny s vedením 1:0, polský kanonýr se začal protahovat, jelikož v pauze vystřídal Thiaga Alcántaru.

Po šesti minutách na trávníku se trefil poprvé a v 60. minutě už Lewandowski vedl nad Wolfsburgem 5:1, čímž byl účet zápasu uzavřen. Lewy si vystačil bez penalty, pálil levou, pravou, zblízka, zdálky, oslnil velkolepým volejem z hranice vápna a Pep Guardiola, kouč Bayernu, jen valil oči s užaslým úsměvem a hlavou mezi dlaněmi. „Nikdy jsem nic takového nezažil, ani jako trenér, ani jako hráč,“ reagoval, aniž tušil, že něco podobného prožije za osm let na lavičce Manchesteru City. To když Erling Haaland nasypal pět gólů Lipsku v Lize mistrů, jen na to potřeboval minut 35.

Před Norem se v milionářské soutěži pětkrát blýskli už jenom Luiz Adriano proti BATE a Lionel Messi proti Leverkusenu, oba na celou porci potřebovali necelou hodinu. Jak jsou na tom rekordmani v dalších prestižních soutěžích?

V Premier League slavilo dosud jen pět pětigólových: Andy Cole, Alan Shearer, Jermain Defoe, Dimitar Berbatov a nejrychlejší z nich Sergio Agüero, stihl to za 20 minut v duelu City proti Newcastlu (2015). Serie A? Miroslav Klose za Lazio proti Boloni 40 minut (2013). Španělská liga: Ladislav Kubala za Barcu proti Gijonu 19 minut (1952). Francie: Carlos Bianchi za Remeš proti Paris SG 31 minut (1974).

Doručit balíček s pěti dárky do osmi minut? Sci-fi.

Michael Phelps si pod pěti kruhy vyplaval kolekci, jejíž lesk by oslnil protijedoucí auto. Obrovská hromada 23 zlatých, k nim tři stříbrné a dvě bronzové medaile. Žádný jiný olympionik ji nemá na dohled, protože nikdo nevyhrál na OH častěji než devětkrát.

První sedmička v historickém souhrnu? Podle sportů: plavání, gymnastika, plavání, atletika, plavání, atletika, plavání. Přeloženo: Michael Phelps, Larisa Latyninová, Katie Ledecká, Paavo Nurmi, Mark Spitz, Carl Lewis, Caeleb Dressel. Podle zlatých: 23, 9, 9, 9, 9, 9, 9.

Může někdo ohrozit amerického plavce, který opanoval čtvery Hry za sebou, od Atén 2004 až po Rio 2016? Zbraň na rozbití Phelpsova monumentu se skrývá právě v bazénu. A reflektor nemíří hned na 22letého Léona Marchanda a jeho zářivou bilanci 4-0-1 z letní Paříže. Stačí se podívat na nejzdatnější těžaře zlatých placek na jednotlivých olympiádách. Trendy jsou zjevné.

Plavci dominují od Atlanty 1996 (Van Dykenová, Thorpe, 4x Phelps, Dressel, Marchand). Další čtyři (Ottová, Enderová, Spitz, Schollander) se předtím vlomili do nadvlády sportovních gymnastů z tehdejšího východního bloku, mezi lety 1952 a 1992 vládli cvičenci Čukarin, Keletiová, Šachlin, Věra Čáslavská, Diťatin, Szabóová nebo Ščerbo. Ti zase ukončili epochu atletických hvězd, mezi válkami a po druhé světové získávali obdiv (a nejvíc zlatých) běžci Nurmi, Didriksonová, Owens a Blankers-Koenová.

Matematika je neúprosná. Plavání = víc stylů a vzdáleností, gymnastika = víc nářadí. Kdo bude vyčnívat nad konkurencí opakovaně, na čtyřech či pěti olympiádách, může smáznout i Phelpse.

Aby do pořadí razantně promluvili sportovní střelec nebo šermíř, toho už se nejspíš nedočkáte. To bylo možné naposledy v roce 1920 v Antverpách, Američan Willis Lee a Ital Nedo Nadi vyhráli pět zlatých.

Na jaře to bude už 63 let, co se ani nezachvěl střelecký pomník Wilta Chamberlaina v NBA. Obr, jehož dres číslo 13 vyvěsili ke stropu arény Golden State Warriors, Philadelphia 76ers, LA Lakers a také šoumeni z Harlem Globetrotters, naházel do koše v jediném utkání rovných 100 bodů. Stalo se tak 2. března 1962 v utkání Philadelphie Warriors proti NY Knicks (s tehdy rekordním skóre 169:147). Může tuhle událost něco dorovnat, nebo dokonce přebít?

Ano, může se zase objevit 216 cm vysoký machr, který v 25 letech nebude k zastavení. Může si pomoct tříbodovými střelami, za Wiltovy kariéry trojková čára ještě neexistovala.

Těžko ale zvládne nastřílet po čtvrtinách 23, 18, 28 a 31 bodů. A už vůbec nemůže spoléhat na blázinec, který zásadně přispěl k Chamberlainově revoluční kadenci. Totiž, že spoluhráči fanaticky hledali jenom jeho. Jakmile se k míči dostal soupeř, okamžitě faulovali, aby se zastavil čas a po trestných hodech dostal Wilt novou šanci pro střelu. Knicks zase naopak zuřivě faulovali všechny kromě hlavního hrdiny. K němu tak v reakci putovaly veškeré nahrávky přímo zpoza čáry…

Chamberlain odehrál bez vystřídání celý zápas (48 minut) a proměnil 36 z 63 pokusů ze hry (všechny za dva body) plus 28 z 32 trestných hodů.

Zápasy moderní éry jsou mnohem taktičtější a vyrovnanější. Nejvíc se rekordu přiblížil před 18 lety Kobe Bryant. Duel Lakers-Toronto (122:104) obohatil 81 body (42 minut, 7 trojek, 21 „dvojek“ a 18 trestných hodů). Minul 6 trojek, 12 kratších střel a 2 „šestky“.

Letos v lednu ohromně zapůsobil Luka Dončič, slovinský fenomén ve službách Dallasu. Proti Atlantě (148:143) stihl za 45 minut posbírat 73 bodů. Obroučkou neprošlo osm střel z pole včetně pěti trojek.

Aby někdo ohrozil Chamberlaina, potřeboval by životní večer a minimálně dvě nebo tři prodloužení.

Martina Navrátilová v kariéře vyhrála 18 grandslamových turnajů ve dvouhře (3x Melbourne, 2x Paříž, 9x Wimbledon, 4x New York), 31 ve čtyřhře a 10 v mixu. Masivních 332 týdnů koukala na konkurenci z vrcholu žebříčku dvouhry a navrch 237 v deblu. V roce 1983 prohrála jediný z 87 singlů, v osmifinále Roland Garros.

Následující rok nabídla možná ještě působivější představení, uspořádala dechberoucí lov soupeřek. Smetla jich 74 za sebou! Nezvládla sice hned první, únorový turnaj na koberci v Oaklandu, ve finále podlehla Haně Mandlíkové. Potom ale spustila vítěznou show, při které dobyla 13 podniků a ztratila jenom mizivých 6 setů. Drtivá jízda 27leté rodačky z Řevnic pokračovala až do poslední akce roku, do semifinále travnatého Australian Open. A znovu ji přemohla krajanka, tentokrát Helena Suková.

„Hodně jsem si věřila, protože jsem věděla, že nemusím hrát nejlíp, jak umím, a přesto můžu vyhrát - proti komukoli. Musela jsem jen hrát normálně. Měla jsem lepší podání než kdokoli jiný. Měla jsem lepší forhend než kdokoli jiný. Lepší čopovaný bekhend než kdokoli jiný. Na síti? Haló?! Ale i tak musí jít spousta věcí správně. Když máte špatné dny, musíte hrát proti horším hráčům. Nesmíš onemocnět. Nesmíš se zranit,“ vysvětlovala legenda při letošním výročí.

Souběžně tenkrát držela podobnou sérii v deblu s Pam Shriverovou. „To už se nebude opakovat. Dneska je průměrný hráč schopen porazit špičkové hráče více než před dvaceti nebo třiceti lety. Nemyslím tím, že bych měla snadné zápasy, ale některé dny jsem věděla, že vyhraju, ať se děje, co se děje. I když jsem měla špatný den, nějak jsem ty zápasy proti většině hráček zvládala. Dneska ve špatný den prohrajete, protože ostatní hráči jsou lepší. Proto je tyhle série těžší zopakovat, o tom není pochyb.“

Lionel Messi byl nezastavitelný většinu fotbalové kariéry, ale v roce 2012 to platilo obzvlášť. Vyskládal skoro stovku tref: za Barcelonu 59 v La Lize, 5 v Copa del Rey, 13 v Lize mistrů, 2 ve španělském Superpoháru a 12 za argentinskou reprezentaci. Dohromady 91 zásahů v 69 zápasech pro 25letého ďábla. Předchozí rekord německého bombera Gerda Müllera (85) vydržel čtyřicet let.

„Když ho Leo překonal, Müller přišel na náš trénink, hrdě si oblékl Messiho dres a prohlásil: Podívejte, kdo mi poslal své tričko!“ vybavil si Bastian Schweinsteiger, stejně jako Müller ikona mnichovského Bayernu. „Messi mu k tomu napsal: děkuji vám, že jste mě donutil tvrdě pracovat na překonání vašeho historického rekordu.“

Jak dlouho vytrvá Messiho maximum? Statistiky napoví. V žebříčku pod ním a Müllerem září čtyři Brazilci dávné minulosti: dvakrát Pelé (75 gólů v roce 1958 a 72 v roce 1965), Zico 72 (1979) a Romário 72 (2000), všichni tehdy váleli v brazilské lize. Ze současníků Robert Lewandowski 69 (2021), Cristiano Ronaldo 69 (2013), Kylian Mbappé 56 (2022) a Erling Haaland 51 (2023).

V éře silného důrazu na úspěšnou regeneraci ve stále zahlcenějším kalendáři mají i nejschopnější zabijáci omezený čas na hřišti, nikdo nehraje zápas co zápas, natož 90 minut jako třeba Pelé, protože do roku 1970 pravidla málokde pamatovala na možnost střídání. O to víc vyniká Messiho 12 let starý nadpozemský počin, v němž k 91 gólům přidal i 22 asistencí.

Na startu každého tenisového grandslamu, včetně úspěšných kvalifikantů, stojí 128 vlčáků. Do antukové Paříže se sjížděli poslední dvě dekády skoro zbytečně, protože prestižní Pohár mušketýrů zvedal nad hlavu přednostně Rafael Nadal. Svalovec z Mallorky dobyl Roland Garros čtrnáctkrát, to je v dějinách vysoce konkurenčního globálního sportu unikát.

Poprvé do turnaje naskočil v roce 2005 a dva dny po devatenáctých narozeninách slavil premiérový triumf. „Splnil se mi sen, prvně jsem po vítězném utkání brečel,“ usmíval se.

Když se letos, v osmatřiceti, loučil kulhající po porážce v 1. kole s Alexanderem Zverevem, mohl následovníkům vytesat do zdi fakta, která by je ve vteřině zbavila pokušení ho překopírovat. Ze 116 zápasů v Paříži ztratil jen čtyři (Söderling, dvakrát Djokovič plus Zverev). Odevzdal pouhých 37 setů, nadělil 24 kanárů, sám žádný neinkasoval. Neprohrál žádné ze čtrnácti zdejších finále, a přestože v nich pětkrát čelil světové jedničce, polovinu jich zvládl se skóre 3:0 a ani jednou nedopustil pětiseťák.

Čtyřikrát podnikl dvoutýdenní tažení za triumfem bez ztráty sady. V roce 2017 dovolil obětem v sedmi duelech pouhých 35 gamů. Za celou dobu ho jen tři hráči dotlačili do pátého setu, všichni prohráli (Isner, Djokovič, Auger-Aliassime). Poslední oslavu na Roland Garros uspořádal předloni, bylo mu 36 let.

Nadal, který za týden ukončí magickou kariéru, se potýkal s chronickým zraněním v klenbě chodidla, nevyléčitelným a bolestivým Müller-Weissovým syndromem. I tak vyválčil 22 grandslamových trofejí, po dvou z Melbourne a Wimbledonu, čtyřikrát dobyl US Open.

Jeho pařížský zápis ovšem zůstává bezprecedentní. Vždyť dvoucifernou sbírku z jedné major akce vlastní už jenom Novak Djokovič, který desetkrát ovládl Australian Open. Jenže i tenisový čas 37letého srbského giganta se nachyluje.

Nejslavnější hokejista všech dob Wayne Gretzky skončil v NHL s průměrem 1,921 bodu na zápas, kterých odehrál v základní části 1487. Na jeho rekordní odkaz tudíž potřebujete kalkulačku, jelikož se jedná o číslo z jiné galaxie: 2857 bodů!

Že se jedná o nepřekonatelnou propast, dokládá odstup jeho pronásledovatelů: druhý Jaromír Jágr 1921, třetí Mark Messier 1887, 4. Gordie Howe 1850 bodů. Daleko za (některými hrajícími) důchodci bojují v době naší uzávěrky desátý Sidney Crosby (1611) a třináctý Alex Ovečkin (1564).

Pro představu, jaká bodová nálož by byla nutná k sesazení Gretzkyho: za předpokladu, že supertalent, jednička budoucího draftu, naskočí na led NHL v 18 letech, okamžitě zazáří a vydrží v lize na špičkové úrovni dvacet let, musel by krájet každou sezonu v průměru 143 bodů.

27letý Connor McDavid tuhle metu zdolal zatím jedinkrát (2022-23, 153 bodů). V minulém ročníku hlásil splněno 31letý Nikita Kučerov (144 bodů). Před nimi to dokázalo, výjimečně, pouze sedm legend: 4x Mario Lemieux (199, 168, 161 a 160 bodů), 2x Phil Esposito (152, 145), Steve Yzerman (155), Bernie Nicholls (150), Jaromír Jágr (149), Pat LaFontaine (148) a Mike Bossy (147).

Jako kladivo na zmíněné statistiky však dopadají úžasné výkony blonďatého čísla 99: Gretzky uvedený průměr snadno přeletěl hned desetkrát! Z toho čtyřikrát prolomil dvousetbodovou fantazii (215, 212, 208, 205, 196, 183, 168, 164, 163, 149).

Kanadský titán pořád drží zhruba 50 rekordů NHL, na většinu z nich se práší, sotva o ně přijde. Řeč je i o nastřílených gólech. K cifře 894 se vytrvale blíží Ovečkin, aktuálně ztrácí 34 tref. Před příští sezonou sfoukne na dortu čtyřicet svíček - s trůnem pro historicky nejlepšího střelce před očima, nebo ve tmě?

Gretzky uzavřel kariéru už v osmatřiceti, pořád v solidní formě, kdy vykazoval zhruba bod na zápas. Na dohled bájné třítisícovky už se nechtěl přemlouvat do tréninku. V hokejovém dějepisu to bude zanedbatelná zmínka. Víc bodů v NHL už nikdo nevytěží.