Ženy, sport a média. Popularita roste, lepší prostředí i větší osobnosti

V Kanadě, kde jsem trénoval, mě fascinovalo, jaký tam je zájem o dívčí hokej a fotbal. V Calgary existovaly spousty dívčích a ženských družstev, hokej tam je náboženstvím. Celé generace vlastnily permanentky na zápasy NHL. A hodně z nich, kluci či holky, hokej i aktivně hrálo.

Stejný zájem o dívčí sport jsem registroval i na severu Švédska ve městě Luleå. Až do pozdních večerních hodin, v létě, v zimě se na venkovním fotbalovém hřišti proháněly mraky holek a kluků. V Linköpingu se celou zimu bruslilo na obří ledové ploše, která pak v létě naopak nabídla fotbal.

Můj manažer mi vysvětlil, jak klub popularizují a ekonomicky vedou. Ve městě jsou nejpopulárnější hokej, fotbal a volejbal. Když kluk hraje hokej a holka volejbal, jeden víkend jde rodina k palubovce, příště jdou fandit na zimák. Když obě děti budou hrát hokej, koupí si rodinnou permanentku na zápasy A-týmu. K tomu zaplatí klubové příspěvky, budou kupovat suvenýry.

Celkem jednoduchá filozofie a matematika.

Nadějné počátky

Historie ženského fotbalu a hokeje sahá do období konce 19. století. První zaznamenaná fotbalová hra se odehrála 23. března 1895 v Anglii, kdy severní tým porazil jižní 7:1. Ale zanedlouho, v roce 1902, FA zakázala členským klubům hrát dámské týmy a odrazovala od ženské hry.

Naopak hokeji v ženském podání se v té době dařilo, především v Kanadě, kdy se hrál na univerzitní úrovni. Ženská hokejová asociace udává, že Ottawa hostila první zápas v roce 1891. Hokej se hrál napříč všemi provinciemi Kanady s úspěchem mezi roky 1900 až 1915.

Ženský basketbal startoval v roce 1892, rok po mužském basketbalu, na Smith College v americkém státě Massachusetts. Zatímco pro muže byl basketbal halový doplněk k týmovým sportům, jako je baseball a americký fotbal, ženy jej pojaly jako první ženský týmový sport vůbec, krátce poté následoval hokej a volejbal. První přívrženkyně basketbalu byly spojeny s YMCA a vysokými školami po celých Spojených státech a hra se rychle rozšířila po celé zemi a poté i po celém světě. I když i ženský basket procházel krizemi, například z obav, že je tato hra příliš namáhavá.

Ale zpět k fotbalu, který dokázal přilákat sponzory, ohromné množství lidí na tribuny a postupně upoutat i pozornost médií. V období 1. světové války, kdy byli muži posláni do vřavy, se role žen ve společnosti posunula a ženský fotbal opět vzkvétal. Do konce války se počet ženských týmů masivně zvýšil a jejich zápasy přitahovaly obrovské davy. První mezinárodní zápas sehrály v roce 1920 dámy z anglického týmu Dick Kerr s Francií a do ochozů přišlo 25 tisíc lidí. Na Boxing Day, když se Dick Kerr utkaly se St Helen's, pak na stadionu Evertonu fandilo ženám 53 tisíc lidí, dalších 14 tisíc se už dovnitř nevešlo. Převážná část výtěžku šla na charitu a pomoc vojákům ve válce.

Ženský fotbal měl v některých případech větší návštěvy než mužské týmy, trumfly i Liverpool nebo Everton. To bylo něco, co tehdejší FA považovala za netolerovatelné. V roce 1921 proto zakázala ženským týmům hrát na hřištích mužské ligy a muselo se hrát na plochách malých a se špatným diváckým zázemím. Zdůvodnění FA? „Byly podány stížnosti na fotbal, který hrají ženy, rada se cítí nucena vyjádřit svůj pevný názor, že hra je docela nevhodná pro ženy a měla by být odrazována.“

Nastal úpadek.

Nový impulz

Až když mužský tým Anglie vyhrál domácí MS 1966, ženský fotbal se znovu rozjel a v roce 1969 vznikla ženská FA. Byl zrušen zákaz, ženy mohly opět kopat na ligových hřištích. Postupně se prosazovala dovednost, jemnost a dynamika a FA Coaching prosadil metodiku rozvoje ženské hry. Mezinárodně se na různých turnajích, kdy zápasy sledovalo i 40 tisíc diváků, prosazovaly hlavně týmy Dánska, Itálie, Anglie, Francie, Německa a skvělé byly i hráčky z Československa. Ty však bohužel nesměly téměř nikam do zahraničí cestovat. Mistryní světa se v roce 1970 stala i evropská hvězda Marie Ševčíková, ale to už v barvách Dánska.