Spory se svazem. Odchody talentů a sen o olympiádě: jenže za Německo!
Barbora Bursová (18) má nakročeno do německé badmintonové reprezentace, Petra Maixnerová (19) je čerstvou mistryní České republiky v ženské kategorii. Dva možná největší české badmintonové talenty, které už ovšem mají u jména rozdílné vlaječky, opustily svazové struktury a zatím rozhodně nelitují. „Jít si vlastní cestou je nejlepší,“ shodují se.
Když Petra Maixnerová líčila dojmy po zisku premiérového titulu mistryně republiky, občas pohledem zamířila na opodál stojícího tatínka, který jí pomáhá v kariéře. „Je to finančně náročné, ale mám skvělé rodiče a díky nim mohu dělat, co mě baví,“ oceňuje hráčka původem z Rychnova nad Kněžnou.
Je členkou české reprezentace, se kterou minulý týden v Baku bojovala na mistrovství Evropy smíšených družstev, trénuje však v Plzni – mimo národní centrum. „Mám výborné podmínky u svého trenéra,“ pochvaluje si.
To Barbora Bursová se v roce 2023 dokonce rozhodla pro radikální krok – přesun za badmintonovou kariérou do Německa.
„Nebylo to vůbec jednoduché. Bylo to dosud moje největší rozhodnutí v životě. Ale poté, co tomu předcházelo v roce 2023, kdy jsem nebyla nominovaná na ME do týmové soutěže. Jako čtvrtá hráčka evropského žebříčku U17… Nejtěžší na tom bylo opustit domov a rodinu, ale nyní jsem velmi ráda a hrdá na tohle rozhodnutí. Nelituji toho,“ prohlašuje Bursová.
„Jsme hodně dobré kámošky. Jsem moc ráda, že jsem s ní mohla začínat, občas potřebuji ženskou podporu. Ona je v Německu a je tam spokojená. Je to od ní odvážné. Nečekala jsem to. Ale asi udělala správné rozhodnutí, i když by bylo samozřejmě fajn, být v reprezentaci společně,“ říká Maixnerová.
Norimberk? Šlo to rychle
Stěhování badmintonistky do Německa s sebou přinášelo i obtížnou překážku v podobě jazykové bariéry, mladá Češka však byla překvapena, jak jí v tréninkovém centru vyšli vstříc. „Všichni mluvili anglicky, bylo to od nich milé. Vzpomínám si na první dva týdny, kdy jsem tam byla pouze na zkoušku, ale už tehdy mi to přišlo, jako bych zde trénovala roky. Atmosféra super, s celou skupinou jsem si perfektně sedla, jak s hráči, tak s trenéry,“ líčí Bursová.
„Teď už se na trénincích se mluví v němčině. Jazyk je pro mě stále oříšek, ale i v tomhle směru cítím progres,“ usmívá se.
Od září trénuje se zkušeným olympionikem Kaiem Schäferem. „Naší skupině, která hraje i mezinárodní turnaje, věnuje neskutečně moc času. Předává nám věci z hráčského pohledu, což ne každý trenér dokáže,“ oceňuje spolupráci.
Bursová je v osmnácti letech aktuálně už na 229. místě světového žebříčku, na profilu badmintonové federace vedle jejího jména najdete německou vlaječku.
Zatím největší úspěch na dospělé scéně přišel na říjnovém podniku Egypt International Series, kde získala bronzovou medaili. „Byl to pocitově i výsledkově super turnaj. Ve čtvrtfinále jsem porazila Nizozemku Kim Schmidtovou, která je kolem stého místa v žebříčku. To byl asi zatím můj nejlepší zápas kariéry. V semifinále s Italkou Yasmine Hamzaovou, která už je ve stovce, mi chyběl bod od třetího setu,“ popisuje Bursová.
Na konci loňského roku se stala vicemistryní Německa v kategorii U19. Teď už ale cílí na turnaje v dospělé kategorii.
„Mám za sebou intenzivní a náročnou druhou polovinu roku, ale cítím, že mě to hodně naučilo. Z každého zápasu jsem si vždy něco malého odnesla. Tento rok chci posunout laťku zase o něco výše, ideálně dosáhnout na medaile,“ usmívá se dcera bývalého motocyklového závodníka Michala Bursy.
Cesta do národního centra
Jednou nohou už je členkou ženské reprezentace Německa, což byl její hlavní cíl. Bursové přišla i pozvánka do špičkového badmintonového centra.
„Je pro mě neskutečné, i přesto, že stále nemohu být rok a půl v národním týmu kvůli pravidlům evropské federace (čekací lhůta jsou tři roky). Každopádně jsem už nyní zvaná na reprezentační akce, kempy i do samotného národního centra ve městě Mülheim an der Ruhr na tréninky,“ líčí Bursová. Do Mülheimu ji dosud doprovázela sestra Klára. „Je má největší opora. Jsem na ni neskutečně pyšná,“ doplňuje.
„Národní centrum je zaměřené především na ženský singl. Tam je to už zase o úroveň výše. Mám zde skvělý sparing a skupinu, která je také hladová a chce velké výsledky,“ přiznává hráčka. „S trenérkou národního centra Johannou Goliszewskou jsme si potvrdily, že tam budu od léta na stálo. Velmi se na nový a velký krok v kariéře těším. Moc si toho vážím.“
Bursová i Maixnerová jsou teprve a počátku slibně započatých kariér. Že dokážou navázat na skvělé výsledky z mládežnických kategorií, věří i Petr Koukal, trojnásobný účastník olympiády a stále zřejmě ještě nejslavnější české badmintonové jméno.
V době, kdy se oba české talenty ještě připravovaly společně v Plzni s trenérem Josefem Rubášem, Koukal často vypomáhal. „Věřím, že tahle spolupráce bude končit olympijskou medailí,“ prohlásil před časem.
„Petr má hrozně moc zkušeností ze světových turnajů. Psala jsem mu před mistrovstvím republiky, byla jsem totiž hodně nervózní, a on mě podpořil, což mi pomohlo,“ prozrazuje Maixnerová. „Doufám, že budu jednou lepší než on. A ještě známější,“ dodává odhodlaně.
„Peťu beru jako takovou svou ségru, přeji jí jen to nejlepší. Věřím a doufám, že spolu na tu olympiádu pojedeme společně,“ usmívá se Bursová.
Reakce předsedy ČBaS
„Hráčka Barbora Bursová nebyla nominována trenérem juniorské reprezentace do týmu pro týmovou soutěž na mistrovství Evropy U17 v Litvě, v soutěži jednotlivců reprezentovala ČR. Český badmintonový svaz se pro své reprezentanty snaží poslední tři roky vytvářet ty nejlepší možné podmínky a výsledkem jsou zisk bronzové medaile na mistrovství Evropy družstev kategorie U17, 16. místo týmu mužů na mistrovství světa v Číně, kvalifikace čtyř hráčů na olympijské hry do Paříže, bronzová medaile ve dvouhře dívek na mistrovství Evropy juniorů ve Španělsku, či v nedávné době historické 5. místo týmu na mistrovství Evropy družstev v ázerbájdžánském Baku. Český badmintonový svaz se snaží ve svém Národním tréninkovém centru v Plzni vytvářet pro své reprezentanty maximální možný komfort včetně trenérského vedení, které je nyní pod taktovkou malajského trenéra Jamese Chua. Na druhou stranu plně respektujeme svobodné rozhodnutí hráčů jít svou vlastní cestou pod osobním trenérem.“ PetrMartinec, předseda Českého badmintonového svazu. |
