Hušák: Říkají mi Kim Ir-Sen

„Diktátor? To není přesné. A nejmocnější? Jsem jen ubohý sluha českého sportu,“ říká boss Sazky, která je se svými miliony pro sportovní svazy podobně důležitá jako voda pro poutníky Saharou.

V O2 Areně jste nechal vytesat heslo: „Poučení z neúspěchu je zkouškou, po níž člověk může postoupit do vyššího ročníku.“ Kdy naposledy jste zažil neúspěch, z něhož jste se poučil?
„Jistě nepředpokládáte, že vám tady budu vyprávět o svých neúspěších, si o nich zítra všichni přečetli. Vždycky ale máte sám sebe za co fackovat. Každý chybuje. Důležité je, abyste si to uvědomil. Může to být drobnost, jindy velká věc. Vždycky říkám, že když člověk udělá deset rozhodnutí, aspoň šest by mělo být správných.“

Jak se stavíte k chybám? Působíte dojmem šéfa, který o ničem moc nepochybuje.
„To ze mě děláte vy, novináři. Já nevytvářím svůj mediální obraz. Pan doktor (otáčí se na tiskového mluvčího Zdeňka Zikmunda) vám určitě potvrdí, že na poradě vedení něco prohlásím a za deset minut klidně přiznám: Zmýlil jsem se, omlouvám se, pojďme dál.“ (mluvčí přikyvuje)

Přívlastků, které máte z médií, je víc. Jak byste se charakterizoval sám?
„To po mně nechtějte! Já vám můžu říct přezdívky.“

Řekněte!
„Nejdřív mi povězte ty přívlastky.“

Dobře. Pragmatik.
„To jsem. To ani jinak není možné.“

Hráč.
„To také. Jak říká bývalý kolega z oboru: Musíte mít srdce jako kníže Rohan.“

Megaloman.
(zamyslí se) „Jak v čem.“

V čem to připouštíte?
„Když jste v takovéto funkci, musíte mít velkou představivost, odvahu dělat velké věci. Podívejte se, my jsme prodejci. Musíme lidem nabídnout něco, co koupí. A nemůžete jim nabízet malé věci. Když si kupují sen, chtějí si koupit velký sen. Takže v tomto ohledu megaloman jsem. Ale nevím, jestli je to pozitivní, nebo negativní. Manželka občas tvrdí, že je to moje negativní aby vlastnost.“

Nejmocnější muž českého sportu.
„To si nemyslím. V českém sportu jsou mocnější lidé. Nejspíš patřím mezi deset prvních, to ano. Ale jsou lidé, kteří ho ovlivňují daleko více. Já jsem jen ubohý sluha českého sportu.“

Opravdu? Kdo je ve vašich očích nad vámi?
„Jsou to předsedové spolků, ti rozhodují. Třeba předseda Autoklubu má určitě třikrát větší „moc“. I když, o jaké moci tu vlastně mluvíme? Pak totiž existuje i spousta lidí, kteří mají přirozenou autoritu. Třeba Karel Gut. Na jejich slova se ve světě sportu dá víc než na moje.“

A konečně - diktátor.
„Vidíte a teď to můžu doplnit o ty přezdívky. Tady v Sazce mi říkají Dolfi nebo Kim Ir-sen. Já si ale myslím, že to není přesné. Když věci tvoříme, jsem pro co nejširší diskusi. Co ale nesnáším? Když se už přijme rozhodnutí, aby se pak o něm stejně ještě diskutovalo. Pak si vynucuji právo posledního slova. Stále o něčem diskutovat patří ke špatným českým vlastnostem.“

Nebudujete si ale image diktátora sám? V O2 Areně je vytesáno i heslo: Horizontální způsob řízení je výmyslem akademických poslucháren. Nejúčinnějším nástrojem řízení je diktatura.“
„To tam je. Ale pozor, to neznamená, že jsem diktátor. Na té desce to mimochodem pro mě není nejdůležitější citát. A i když si myslím, že diktatura je nejúčinnějším nástrojem řízení, ještě to neznamená, že jsem takový sám.“

Ovšem diktatura je jenom jedna z forem vlády...
„Pozor, já jsem nemluvil o vládnutí, ale o řízení. Co se týká vládnutí žijeme v demokracii. A zaplaťpánbůh, že v ní žijeme. Ale řízení? Diktatura je opravdu nejúčinnější forma. I když používám i jiné formy já ve své práci řízení. Jako přesvědčování, prošení nebo pláč.“

I pláč? Tomu nevěříme.
„I tak, abych to přehnal.“ („Tak plakat jsem vás ještě neviděl,“ usmívá se Zdeněk Zikmund) Nebo krčení ramen, rezignace. To všechno jsou metody řízení. A všechny používám. V tom citátu se hovoří o té nejúčinnější. A tou diktatura bezesporu je.“

Asi nejdiskutovanějším tématem posledních týdnů je finanční krize. Jak podle vás zasáhne český sport?
„Významně. A to ve dvou oblastech - firmy omezí marketingové výdaje do sportu. Každá firma se teď bude v první řadě ptát, kolik lidí reklamou do sportu zasáhne. A jestliže doteď existovaly i projekty, které neměly takovou sledovanost, ale šlo spíš o to, že ve firmě XY znali jistého Frantu Lojzu, co někde běhá po stadionu, měli k té akci vztah a trochu si podporou upravovali daňové náklady, tak tohle teď skončí! A druhá věc - budou se zkracovat peníze od obcí a krajů.“

Které sporty krize zasáhne nejvíc?

„Ty malé. Na ně to může mít drtivý dopad. Velkým sportům, jako je fotbal a to naopak může v jistém smyslu i pomoct. Ozdraví je to a dostane do přijatelných kolejí.“

Co tím myslíte?
„Takové nesmysly jako jsou profesionální druhé ligy. Nebo čtrnáct klubů v extralize. Nebo v hokeji dvě juniorské extraligy. No, co to je za hloupost? V českém sportu si všichni zvykli, že všechno má být placené a všichni z toho mají žít. Kritizuji funkcionáře, že tomu nedokážou odolat. Vy jste o mně říkali, že jsem démon a diktátor. Ne, já se jen snažím, abychom jeli ve správných kolejích. Bez výjimek, bez pardonů. Víte, kým bych já mohl být?“

Kým?
„Nejpopulárnější člověkem v Česku. S těmi penězi, co tu vyděláváme, kdybych přesvědčil akcionáře, že budu jezdit po republice, mohl bych dělat Mikuláše a rozdělovat je svazům, klubům, jednotám.... Jenže první opatření, které jsem v této funkci prosadil, bylo, že peníze si budou naopak rozdělovat jen akcionáři. Bohužel se ale obávám, že řada sportovních funkcionářů se takhle racionálně nechová. Někteří se chtějí zavděčit všem, cestovat po světě, mít cesťáky a neodvádět moc práce. I takoví lidé se ve svazech pohybují.“

Jak krize ovlivní chuť lidí sázet, tedy přímo i Sazku?
„Opět zásadně. Neplatí totiž ten často publikovaný argument, že zchudlí sázejí ještě víc a dál se tím zadlužují. Aspoň v případě lota. Nám teď sice jdou tržby nahoru, ale víme, že jde jen o výkyv ovlivněný výškou jackpotu. Ale víte, co je zásadní věc?

Povídejte.
„Že sázení je zbytný produkt. To znamená - nejvíc sází střední třída z takzvaných zbytných peněz. Prostě když člověk zaplatí všechny poplatky a zbude mu v ruce stokoruna, tak se rozhodne, jestli si koupí knížku, půjde do kina nebo vsadí Sportku. A těchto zbytných peněz bude mít ta střední třída ve chvíli, až krize naplno udeří, méně.“

Takže čekáte problémy?
„Já samozřejmě věřím, že ten ztenčený balík zbytných peněz lidé utratí u nás. Že si za stovku koupí ten svůj sen. Ale v to samé věří knihkupci i majitelé multikin.“

Znáte někoho, kdo vyhrál opravdu balík?
„Neznám. V mém okolí nikdo takový není a s výherci se nestýkám. Neznám ani jejich jména. Vlastně jen jednou jsem se s jedním naprostou náhodou potkal. Tehdy jsem měl zrovna svoji náladu, takže jsem ho bohužel omylem seřval.“

Prosím?
„Bylo to v budově Sazky a on vypadal jako zaměstnanec, choval se jako zaměstnanec, ale nebyl oblečený, jak by měl být zaměstnanec a navíc kouřil. Tak jsem ho strašlivě seřval, až pak ke mně přišel ten pravý vzorně upravený pracovník a upozornil mě, že tento pán si právě přišel pro dvacet tři milionů. Takže jsem se mu s hlubokou poklonou omluvil, zeptal se ho, jestli si před ním mám kleknout, on řekl velkoryse že ne a tím to skončilo. Já ale lidem výhru pokaždé přeju. A jinak jen pro představu - každý pátý den od nás odchází milionář a každý desátý multimilionář. Tedy člověk s výhrou nad deset milionů.“

A my pořád nic...
„Mám pro vás jedinou radu - sázejte dál.“