Veslař Ondřej Synek (35) je nejen úspěšný sportovec, ale také kutil tělem i duší. Díky svému otci si v dětství vyzkoušel snad všechny profese, které se při péči o dům a zahradu mohou hodit. Nic ho tedy nepřekvapí. Postaví si bazén, položí dlažbu, opraví sušičku. Snad jen před elektřinou má respekt… Navíc ho to všechno baví a těší. Jednak rád kouká na výsledky své práce, jednak při manuální činnosti všeho druhu příjemně relaxuje. A stejně jako jeho otec jemu, i on předává své zkušenosti synovi. I když je mu teprve šest, má už vlastní benzinovou sekačku.
Tušíte, proč děláte rozhovor do přílohy Kutil?
To nevím, ale možná proto, že občas dávám na sociální sítě fotky, jak jsem třeba postavil kůlnu, a možná to pak svádí k tomu, že vypadám jako obrovský kutil, že mi vyrábění a budování jde. (smích)
A jde vám to? Baví vás to? Ne každý muž nadšeně opravuje, buduje a staví svépomocí…
Jo, jde mi to, baví mě to, je to pro mě určitý druh relaxu, strašně si u toho odpočinu.
Máte nějaké profesionální zkušenosti, základy, nebo jste kutil-samouk?
Můj otec byl nástrojář, takže jsem v dětství v podstatě přičichl ke všem řemeslům. Otec byl navíc také povahou velký a zdatný kutil. Vždycky si všechno udělal a vyrobil sám a nikoho k tomu nepotřeboval, žádné specializované firmy. S ním jsem odmalička brousil, řezal, vrtal, opravoval, svářel. Víceméně jsem se od něj tímhle způsobem všechno naučil a odkoukal, a dneska pak pro mě není problém něco vyrobit, opravit, postavit. Navíc jsem vyučený zlatník, takže k ruční práci mám blízko i díky tomu.
A pustíte se bez obav do všech činností, i takových těch laiky a zkušenými kutily obecně obávaných, jako jsou instalatérství, elektřina…? I to je vaše parketa?
Instalatéřina mi nedělá problém, to je v pohodě, ale z elektriky respekt mám, protože už jsem dvakrát dostal kopanec. Takže odpojit dráty, přidělat vypínač nebo světlo, to je v pohodě, ale hrabat se v jističích, na to, připouštím, už nemám odvahu, to raději pozvu elektrikáře.
Říkal jste, že mnoho věcí jste odkoukal od tatínka, což je pro život chlapa ideální škola. Dnes ale spousta mužů, i když třeba zruční jsou, nemá čas předávat zkušenosti svým dětem. Máte taky ten pocit, že tahle mužská schopnost poradit si s většinou domácích oprav či úprav obecně upadá? Vždyť hodinoví manželé jsou na roztrhání…
Já mám stejný názor a domnívám se, že je to dobou, všichni chtějí, aby z jejich dětí byli IT odborníci, finanční poradci a podobně, děti se dneska do odborných učilišť moc nehrnou. A to je škoda, protože když děláte rukama, když je po vás něco vidět a něco po vás zbyde, tak je to opravdu skvělej pocit, kterej člověka naplňuje.
Učíte vy své děti zručnosti a schopnosti pracovat rukama?
Dcera, ta zatím na kutilství moc není, i když občas si něco vezme a říká, že bude vyrábět…
Dceři je osm, to má ještě asi čas, a navíc je to děvče. Syn se ale v tomto ohledu nejspíš potatí. Zručnost se často dědí, a jestli rád pracuje s vámi…
Synovi je šest, a ano, je to velký kutil. Všechno se mnou potřebuje dělat, pomáhat mi, jakmile jdeme řezat dřevo, zatloukat hřebíky, okamžitě to potřebuje sám vyzkoušet. Nejvíc ho baví sekání trávy, dokonce už má i vlastní benzinovou sekačku, takovou malou jsem mu pořídil, takže seká trávník a hrozně si to užívá. Už v těch šesti letech je na ruce šikovnej, tak asi zrovna tohle bude mít zkrátka po mně.
To se mu bude jednou hodit, v jeho generaci takových moc nebude… Takže co se týče takových těch standardních „mužských“ domácích prací od přitloukání obrázků, přes malování, opravu záchodu až po stavbu kůlny – nemáte nikdy tendenci nechat to na jiných? Nestane se, že se vám prostě nechce?
To vůbec! Teď jsem třeba opravoval sušičku na prádlo, protože se nějak zadřela. Celou jsem ji rozebral, pak jsem zjistil, jak je to vlastně jednoduchý zařízení, podařilo se mi ji opravit. Paráda. Jak už jsem říkal, instalatéřina mi problémy nedělá. A všechny běžné věci od přidělání světla přes vymalování, natření až po stlučení kůlny na dřevo, to zvládám. Bazén jsem si stavěl sám, pokládal dlažbu u bazénu...
A realizujete se takto jen v rámci domácnosti? Vaším koníčkem jsou i motorky a auta – vrtáte se i v nich?
Taky se vrtám v autě, taky mě to baví. Otec manželky je automechanik, má doma profesionální hever, tak si tam auto zvednu nahoru a třeba vyměním olej nebo brzdy.
A máte na všechny tyhle věci, které umíte a které vás evidentně baví a naplňují, vůbec čas? Jak se to dá skloubit s tréninky a závody? Vždyť za chvíli vás jeden důležitý čeká…
To je pravda, právě trénuju na mistrovství světa. Takže teď na opravy, úpravy a budování opravdu čas není, ale i v průběhu roku se snažím dělat, co je třeba. Větší akce si pak plánuju, když je volno, po sezóně, po závodech.
A děláte to ochotně? Myslím tím hlavně takové ty práce typu přivrtání police, konzolí, trochu s nadsázkou řečeno požadavky partnerek, které obvykle muže ničí?
Já to dělám ochotně, nikdo mě do toho nutit nemusí. Třeba teď jsem manželce vyráběl takové ty velké květníky na zeleninu. Mám prostě tu výhodu, že to pro mě není žádná zátěž, pro mě je to odpočinek. Nemusím nad tím nijak zvlášť přemýšlet a práce rukama mě fakt baví.
