Ještě nedávno patřila k absolutní světové špičce alpského lyžování, dnes je maminkou téměř jedenáctiměsíční dcery Emy, vlastní kliniku celostní terapie VO2Max a její život běží v úplně jiných kolejích. Šárka Strachová v sobotu jako patronka projektu iSport Superlife odstartovala premiérový běžecký závod v pražském Milíčovském lese. Ten je součástí seriálu Superlife Columbia závody, jehož pořadatelem je deník Sport a server iSport.cz. Sama Strachová se zatím necítí být v kondici, časem se prý se ale na start postaví i sama.
Mokré kapky padaly účastníkům prvního běhu Superlife v Milíčovském lese za krk, to ale nikomu nevadilo. Drtivá většina běžců bedlivě poslouchala pokyny Šárky Strachové. Žena, která má doma neuvěřitelnou sbírku čtyř medailí ze světových šampionátů včetně jedné zlaté a olympijský bronz k tomu, je patronkou projektu iSport Superlife. V sobotu na pražském Chodově odstartovala běžecký závod a ještě předtím vedla rozcvičku pro běžce. Začalo se výstupem na špičky a důkladným protažením lýtek, následovaly další partie. Strachová mluvila klidným hlasem a všechno pečlivě vysvětlila.
Těší vás, že běžci poslouchali a cvičili podle vašich pokynů?
„Rozhodně je to dobře! Já jim rozcvičku vřele doporučuju. Stačí pět minut, aby se tělo zahřálo, v chladném počasí zejména. Je to fakt důležité, protože po startu už pracuje adrenalin a zvlášť takové ty závodní typy, co vyrazí rychle vpřed a svoje tělo příliš nevnímají, mohou snadno přijít ke zranění. Natažený nebo natržený sval, to se stane raz dva.“
Vám by běžet v tak nevlídném počasí nevadilo?
„V dobách, kdy jsem vrcholově sportovala, jsem to vůbec neřešila. Člověk má prostě naplánovaný trénink, tak jde a nehledí na počasí. Když máte kvalitní oblečení a po doběhnutí máte kde se schovat, osprchovat a převléknout do suchého, vůbec to nevadí. Pro mě osobně je proběhnutí se v dešti skoro příjemnější, než když máte běžet v létě, když je třicet stupňů.“
Tentokrát jste byla na závodu Superlife v roli startérky. Kdy do závodu sama vyrazíte?
„Necítím se ještě natolik v kondici, abych se pustila do závodění. Ale možná, že na konci roku si už troufnu. Máme tam jeden závod v Divoké Šárce, uvidíme.“
Co byste poradila těm, kdo chtějí s během začít?
„Aby začali postupně, lehkým tempem. A hodně dbali na vybavení, zvlášť na boty. Nikdo si nechceme zničit klouby. Taky je dobré nechat si poradit s technikou a tepovou frekvencí. To je důležité zvlášť proto, abychom začali dobře. Každá chyba, vadné držení těla, nesprávné dýchání, se projeví. A může nám úplně zkazit radost z běhání.“
Jaký vlastně máte k běhu vztah?
„Já sama jsem běhání zpočátku vůbec ráda neměla, až ke konci mojí kariéry jsme se já a běh skamarádili, ale musím přiznat, že to nikdy úplně nebyl můj favorit. Jako lyžařka jsem absolvovala spoustu intervalových tréninků, ty jsou subjektivně velmi nepříjemné, často to dost bolí. Dobře si vzpomínám, jak jsme běhávali ve Stromovce, tam jsou krásné kopce na intervaly… Až po skončení kariéry jsem zjistila, že běh je vlastně nejjednodušší aktivita, když máte málo času a chcete pro sebe něco udělat.“
Takže si občas zaběháte?
„Sem tam ano. Jak už jsem řekla, běh je asi nejmíň náročná aktivita na organizaci a čas. Obout tenisky, obléknout se a vyběhnout z domu třeba opravdu nezabere moc času, klidně stačí i půlhodinka. Ale přes zimu to u mě vyhrávaly spíš běžky, skialpy a nakonec i ty sjezdovky. Přes léto zase vyrážím na kolečkové brusle, to mě baví, protože se to dá dobře provozovat i s dcerou. Loni v létě se Emička ještě vozila v kočárku s vaničkou, letos už sedí, což bude i pro ni zábavnější, že uvidí kolem. Na to se těším.“
Maminky často s kočárkem i běhají, ne?
„My sportovní kočárek nemáme, zatím nám stačil ten klasický. Emička už si v něm i stoupá a mám pocit, že za chvíli v něm ani nebude chtít být. Všechno chce dělat sama, nejspíš bude chtít chodit. Já jsem spíš hodně chodila s nosítkem a nedávno jsme na pěší túry vyzkoušeli krosnu. Vyrazili jsme i na skialpy.“
Vážně?
„No ale nebyly to těžké terény, žádná lavinová pole (smích). Taková easy cesta na horskou chalupu. Malá pak měla zážitek ze sjezdu, jak jsme to s ní svištěli dolů.“
Výskala?
„Nevýskala, ale ani nebrečela. Jen užasle koukala kolem sebe. Pak mi ale přišlo, že v noci to prožívala a sjížděla znovu, jak cestovala po postýlce.“
V prosinci jste poprvé od narození dcery lyžovala. Kolikrát jste si to v zimě zopakovala?
„Byli jsme na lyžích ještě v lednu a pak před pár dny, ale to jsme s sebou měli jen běžky a skialpy. Úplně jsme to nepřeháněli, brali jsme to na pohodu a s mírou. My jsme rádi doma, manžel se pracovně nacestuje dost, tomu to neschází. No a Emička to zatím taky nevyhledává, je malá, takže ani jí hory nijak nechybí.“
A zdá se, že ani vám.
„No právě! Ani mně hory a lyže zatím nechybí.“
Děkujeme partnerům závodu, kterými jsou: Columbia , Hello bank, Auto Podbabská, BCE, městská část Praha - Újezd a vřelé díky za poskytnutí zázemí Gymnáziu Evolution Jižní Město.
