Teplický Mahmutovič se oženil: Líbat prstýnek je dobrý nápad
ROZHOVOR | Klubu FK Teplice se upsal do června 2013, snoubence Emině na celý život. Takové závazky učinil bosenský útočník a výstavní střelec severočeského klubu Aidin Mahmutovič během zimní přestávky. Svatba se konala v městečku Doboj, odkud pochází, pozval na ni spoluhráče. Všichni mu popřáli nejen šťastný život, ale i hodně gólů.
S obrovskou posilou půjdou FK Teplice do jarních bojů. Nejde o nového hráče, ale jejich bosenský střelec Aidin Mahmutovič bude mít v ochozech osobní štěstíčko: novomanželku Eminu.
„Když na utkání přišla, vždycky jsme vyhráli,“ vzpomíná, jaké štěstí nosila severočeskému klubu jako snoubenka. Teď se bude snažit, aby v ochozech Stínadel ani jednou nechyběla.
Do ligového jara půjdete se hřejivým rodinným krbem v zádech. Budou góly přibývat?
„Doufám, že ano. Manželka Emina je tedy se mnou, už nejsem sám, což nebylo nijak příjemné. Určitě se mi bude žít lépe, je to psychická výhoda. Doufám tedy, že budu na hřišti ještě lepší a budu dávat ještě víc gólů. Nedávám si nějaké speciální cíle, ale byl bych spokojený, kdyby jich bylo celkem aspoň deset.“
Rozumí vaše paní fotbalu?
„Moc ne.
Ale na zápasy snad bude chodit a povzbuzovat vás?
„To určitě. Už když tady občas za mnou byla a nebyli jsme ještě svoji, tak na zápasy Teplic chodila. Podařilo se jí to tak čtyřikrát, pětkrát. A nosila nám štěstí. Pokaždé když přišla, vyhráli jsme. “
Budete ji tedy nutit, aby byla na každém přítomna? I na hřišti soupeře?
„Dostáváme od vedení lístky, tak na ni budu myslet, aby pokud to jen trochu půjde, přišla. Ať to je co nejvíc. Venku to bude trošku těžší, protože tu chodí do školy a na ni se soustředí. Ale například na utkání do Prahy jezdí vždycky víc lidí, tak by se mohla připojit. Na Moravu je to trochu složitější.“ 
„Bylo. Už půl roku dopředu jsem věděl, že se budu ženit v prosinci. Jiná možnost nebyla, moc volna v roce na takovou akci nemáme.“
V Čechách se říkám, že květnové svatby jsou nešťastné. Který měsíc je proklatý v Bosně?
„O ničem takovém nevím, takové hloupé pověry my nemáme.“
Pozval jste i dva české spoluhráče – Stožického a Vondráška. Proč zrovna je?
„Na svatbě bylo okolo 220 hostů, což je takový normální počet. Bývá i víc. A moji kamarádi z fotbalu nesměli chybět. Z Teplic Stožický, Vondrášek, krajan Ljevakovič, ale i Merzič (bývalý hráč Teplic) nebo Vršajevič (bývalý hráč Sparty). A další fotbalisté, co hrají v Bosně. Byla to tedy fotbalová svatba."
Pozvání bylo za to, aby vám nahrávali a vy jste se stal nejlepším střelcem?
(smích) „Takhle jsem pozvání nemyslel, ale mohli by mi to oplatit i tímto způsobem.“
Uvidí vás fanoušci na hřišti se snubním prstýnkem na ruce?
„Mám ho zatím na prstě, nosím ho, ale uvidím, jak dlouho vydrží.“
Když dáte gól, můžete ho ovšem políbit jako Raúl?
„To je docela dobrý nápad, budu o něm přemýšlet. Jen ať je gólů co nejvíc.“
Teplice jsou ambiciózní klub, ale podzim jim moc nevyšel. Bude to na jaře lepší?
„Já si myslím, že i na podzim jsme odehráli docela slušné zápasy. Některé se nám ovšem také nepodařily. Jsme sedmí, ale zkusíme jít výš. Věřím, že budeme ještě lepší a skončíme v tabulce o něco výš. A mně se bude střelecky dařit. I když jsem se pro to neoženil, ale z lásky.“
| Nejdražší dort v životě. Svatební spoluhráče |
| Pozvánka na balkánskou svatbu. Nádherný zážitek, ale i starost, co dát ženichovi za svatební dar. Takový problém řešili tepličtí fotbalisté Vlastimil Stožický a Tomáš Vondrášek, když je spoluhráč Aidin Mahmut pozval na veselici, kde bylo přítomno 220 hostů. Jejich dilema jim sám Mahmutovič naštěstí vyřešil. „Absolutně jsme nevěděli, co mu máme koupit, ale prozradil nám, že se v Bosně dávají finanční dary,“ spadla z nich starost vymýšlení vhodného prezentu. Avšak žádný vyplněný šek. „Dostanete kousek svatebního dortu a je na vás, jakou sumu za něj dáte,“ prozrazuje platbu Stožický. „Může to být pět eur nebo sto eur, záleží jen na vás,“ odmítá jakýkoli nátlak na štědrost. „Na kamarádovi jsme ovšem nešetřili,“ poodhaluje výši Vondrášek. Shodují se, že šlo o nejdražší kousek dortu v životě, ale užili si to. Přes dvě stě hostů, celodenní oslava. „Ale bylo to jiné než v Čechách, všichni to mnohem víc prožívali,“ upozorňuje Stožický. A hosté se chovali i uvědoměleji. „U nás se to někdy zvrtne, však víte, co myslím,“ naznačuje, že konzumace alkoholu nebyla vražedná. Pro ně dva už vůbec, jsou profesionálové a vědí, co si mohou dovolit. Spíše se opájeli životním zážitkem, hřešili snad jen trochu při větším příjmu kalorií. „Moc mi chutnalo čivapi, což je bosenská podoba čevapčiči. Jedl jsem to v této původní úpravě poprvé a bylo to výborné,“ pochvaloval si kulinářský zážitek Vondrášek. |
