Strýcová nadchla diváky. Ale vlála jsem jak vlajka, smutnila a razí na hory
PŘÍMO Z MELBOURNE | Proti Sereně Williamsové uhrála tolik gamů, jak ve dvou předchozích vzájemných zápas dohromady. Na Laverově stadionu jezdila po zadku, 22násobné grandslamové šampionce připravila prozatím nejtěžší utkání na turnaji. To však byly jen ceny útěchy. Barbora Strýcová končí v osmifinále Australian Open po setech 5:7, 4:6.
Třicetiletá Strýcová si za svůj výkon vyslechla hlasité ovace publika v Areně Roda Lavera. Divákům za to ukázala z prstů srdíčko a cestou do šaten hodila fanouškům raketu. "Hrát hezké zápasy a prohrávat je k ničemu. Radši bych hrála ošklivý zápas a vyhrála," řekla Strýcová.
Hezký zápas se Serenou není pro vyřazenou asi velkou útěchou, že?
„Hrát pěkný zápas a prohrát ho, to je k ničemu. Radši bych brala vítězství z ošklivého. Snažila jsem se. Odevzdala jsem všechno, co jsem v sobě měla. Potřebovala jsem, aby mi fungoval servis, což je proti Sereně nutnost. Když nepodáváte skvěle, jste hned pod tlakem. Nesmím tam míč jenom ťuknout, protože jinak by to hned zabila. Servis dneska moc nešel. Přesto výsledky zápasů se Serenou závisí jenom na ní, já jsem jenom taková vlajka.“
Což je většina jejích soupeřek.
„Hodně záleží na tom, jak se vyspí. Ona tenis strašně moc umí. Sice jsem hrála dobře, ale pořád jsem byla vzadu. Akorát za stavu 4:3 v prvním setu jsem měla zaservírovat líp a hrát aktivněji. Kdybych vedla 5:3, mohlo se stát cokoliv.“
Z úvodní australské šňůry odlétáte s osmi vyhranými zápasy. Spokojenost?
„Jo. Jsem ráda, že jsem tady zvládla i těžké zápasy. Je to teprve začátek sezony. Pořád je na čem pracovat. Ale dává mi to motivaci.“
Poslední z českých singlistek zbývá v turnaji vaše dobrá kamarádka Karolína Plíšková. Budete sledovat její cestu?
„Budu se snažit odletět domů už dneska. Doma budu chtít jet někam na hory. Asi si nepustím tenis, který jsem měla měsíc v kuse. Na výsledky mrknu, ale bedlivě je sledovat nebudu.“
Kam vyrazíte? Do Alp?
„Ne, proč? Vždyť máme doma krásné hory.“
A taky pěkný mráz.
„Bude to teplotní šok. Na ten se musím připravit. Hrajeme ve 35 stupních a pak najednou minus šestnáct. Jak jsem unavená, bude to nápor na tělo. Ale nějak se zabalím a neonemocním.“
A na svahu si dáte taky pozor.
„Myslím na bezpečí. Kdyby se něco stalo, byl by to průser. Třeba ani nebudu jezdit. Bude mi stačit být na horách a vidět něco jiného než ten žlutý balon. Užiju si pohody. Mám snowboard. Máme to kousek na Šumavu, kam jsem jako malá jezdila s rodiči. Ráda se tam vracím.“
