V září mu bude čtyřicet let, je ředitelem obřího turnaje v Madridu. Ale také stále aktivním tenistou, u kterého není radno používat výraz „na stará kolena“. Španěl Feliciano López, díky sošné postavě a bujné hřívě idol mnoha dam a dívek, jakoby nestárnul. Jak jinak vysvětlit jeho impozantní comeback ve 2. kole Australian Open, kdy smazal manko 0:2 na sety a nasazeného Itala Lorenza Sonega, o čtrnáct let mladšího borce, přemohl 5:7, 3:6, 6:3, 7:5, 6:4.
„Asi nečekal, že se devětatřicetiletý dědek takhle zvedne,“ usmál se López po vítězství za vydatného horka a dusna, které označil za jedno z největších v kariéře. Soka zase nakonec zničil velkým levorukým servisem a baráží náběhů na síť, kde si léta vydělává na živobytí.
První grandslamový turnaj odehrál velký fanoušek Realu Madrid skoro před dvaceti lety na Roland Garros 2001. Jeho někdejší idol Carlos Moya ho v prvním kole zle vyškolil. Od té doby uplynulo už hodně vody a López si vybudoval pěknou kariéru. Sedm turnajových titulů, z toho víc než půlka z milované trávy. Na ní si zahrál i třikrát wimbledonské čtvrtfinále.
V čem ale skutečně vyniká, je úžasná vytrvalost. Letošní Ausstralian Open je jeho 75. grandslamovým turnajem v řadě, nevynechal jediný od Paříže 2002. Netřeba dodávat, že jde o historický rekord.
López je na něj hrdý, i proto nakonec vážil letos cestu do Austrálie a absolvoval karanténu, přestože musel udělat těžké rozhodnutí. Vždyť před měsícem porodila manželka jejich prvorozeného syna Daria. „Rozhodoval jsem se do poslední chvíle, ale myslím, že to nakonec stálo za to.“