Jan Jaroch
12. listopadu 2022 • 11:28

Otec Siniakov: Katka překvapuje i mě, zocelil ji box. Čtyřhra ji nebrzdí

Autor: Jan Jaroch
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Ohlasy po Velké pardubické. Poprvé v historii má dostih dva vítěze!
PRVNÍ DOJEM: Mrtvý doběh. To se stane jednou za 150 let, říká redaktor deníku Sport Hašek
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z GLASGOW | Neumdlévá, jde na krev, riskuje zranění. Kačko, ty jsi Terminátor, vydechla Markéta Vondroušová, když na finále BJK Cupu po boku Kateřiny Siniakové rozhodly čtvrteční drama s Polkami. O den později už šestadvacetiletá blondýna přidala vítězný bod v singlu proti USA. Přitom teprve ve středu dorazila do Glasgow z Turnaje mistryň v Texasu. „I mě překvapuje, kolik má energie,“ žasne táta Dmitrij Siniakov (52), jenž českou hvězdu přivedl v pěti letech na kurty a dodnes, kdy už je v roli světové deblové jedničky, na její kariéru dohlíží.



Ambiciózní jsem po tátovi, říkává Kateřina Siniaková. Rodák z Moskvy, který v pětadvaceti přesídlil do Hradce Králové, kde se oženil a založil rodinu, inspiroval dceru i jinak. Třeba svou náklonností k boxu, který zocelil i jeho dceru.

Kateřina sklízí v Glasgow komplimenty za to, s jakou vervou zvládá náročný program. Vy ji znáte ze všech nejlépe, přesto: Nepřekvapuje i vás?
„A víte, že ano. Vím, že má dobrou kondici a přizpůsobí se časovému posunu o něco rychleji než ostatní, ale že to zvládne až tak rychle, tím mě opravdu překvapila.“

Má vaše dcera houževnatost od přírody, nebo jste ji vedl k tomu, aby nefňukala a uměla se kousnout?
„Každé dítě něco přebere od rodičů. A pak třeba i ve škole. Katka dělá sport od mala a ten vás sám od sebe donutí být na sebe tvrdší a bojovat. Všechny hráčky, které jsou na žebříčku vysoko, musí bojovat a nevzdávat se. Některá to dává najevo vztekem, jiná klidem, další úsměvem. Všechny ale musí umět bojovat, bez toho to nejde. Když od devíti let pořád s někým soupeříte a očekávají se od vás výsledky, tak vás to nutně formuje.“

Vy sám jste se věnoval boxu, kde je houževnatost jednou ze základních vlastností. I tím jste mohl Kateřinu inspirovat?
„To byla spíš epizoda. Až tak dlouho jsem ho nedělal a ani jsem se nedostal výkonnostně moc vysoko, abych mohl bojovat v lepších kategoriích. Dělal jsem ho hlavně kvůli kondici, a protože se mi box líbil. Taky jsem hrál závodně volejbal, za střední školu i za vysokou. Ale všem se líbí říkat, že jsem boxoval.“ (smích)

Možná i kvůli tomu, jak je Kateřina odolná. Může se říkat, že to má po tátovi boxerovi.
„Tak to zase ano. Box je výborný na kondici i pohyb. Jiné asijské sporty jako karate, kickbox nebo aikido jsou možná ještě lepší na vnímavost, soustředění a periferní vidění, ale k těm my jsme ještě v osmdesátých letech neměli přístup. Tak jsem si vybral box.“

Kateřina tedy trénovala jako malá i box?
„Ano. Doteď máme doma pytel, rukavice. S mladým (synem Danielem, taktéž tenistou) pořád boxujeme a s Katkou vlastně taky, i když s postupujícím věkem už to chce míň a míň. (smích) Ale já si vážně stojím za tím, že je to dobrá věc.“

Kateřina říkává, že je ambiciózní po vás, už od mala hlásila, že chce být světovou jedničkou. Nemůže to být svazující?
„Čím vyšší cíle, tím vyšší výsledky. Nemá smysl říkat: Aspoň bych chtěla být v top padesátce. Já říkám, že čím víc, tím líp. Cíle musí být maximální, abyste dosáhli nejlepších výsledků. Nemůžete se spokojit s vrabcem v hrsti.“

Potřetí v kariéře končí dcera rok jako světová jednička ve čtyřhře, to už není vrabec v hrsti.
„Je to super úspěch. Uspět ve sportu, který ve světě dělají statisíce lidí, to je něco. A ony s Bárou v deblu přepsaly historii. Je tisíc holek, které makají stejně a na grandslam se ani nepodívaly. Dosáhla na první místo v určité soutěži, je nejlepší z nejlepších. A skutečnost, že úspěchy dokáže opakovat, potvrzuje její kvality.“

Kde byste Katku rád viděl v singlovém žebříčku, kde jí momentálně patří 47. místo?
„Doufám, že vrchol teprve přijde. V srpnu vyhrála stovku v Polsku, v září pak dvěstěpadesátku ve Slovinsku, kde narazila na skvělé soupeřky. Určitě může šplhat. Její pojetí je vyspělejší, kvalitnější. Zaslouží si být výš.“

Nebrzdí ji však čtyřhra?
„Nemyslím si. Ty soutěže se navzájem doplňují. Aspoň v Katčině případě. I když ne každý zvládne tolik turnajů. My jsme taky ubrali v počtu startů ve čtyřhře.“

Co si myslíte o její ochotě reprezentovat? Když dostane pozvánku, nikdy nevynechá.
„Když ji pozvali poprvé, byla hodně nervózní. V družstvu byly super hráčky. Teď se pomalu generace střídají. Zabydlela se v kolektivu. Jakákoliv týmová soutěž znamená pro tenistku parádní příležitost. Najednou s krajankami nesoupeří, ale táhne s nimi za jeden provaz. Myslím, že se jí mezi nimi mentálně uleví. Zase získá jiný náhled na hru.“

Uvědomujete si, že ne každá hráčka by se pro reprezentaci obětovala tak jako ona nyní?
„No, jak vidíte, zdaleka ne každá. Ona se rozhodla. Měla nastavenou hlavu, kondičně je v pořádku. Byla připravená, své rozhodnutí nezměnila.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud