Macháč skautoval Djokoviče a pak vládl: Nemohl jsem dospat
Samým vzrušením nemohl spát. Budík měl nastavený na šestou ráno, přesto procitl ještě dřív, než zazvonil. Jakoby Tomáš Macháč tušil, že ho čeká další velký den. Jednadvacetiletý český mladík ze 143. místa žebříčku se v Davis Cupu vytáhl na světového hráče číslo 25 Daniela Evanse (6:2, 7:5). Poprvé skolil borce z absolutní světové špičky a ukázal, kde je jeho potenciál.
Při čtvrtečním triumfu s Richardem Gasquetem vás nejdřív svázala tréma. V neděli jste již nervozitou netrpěl?
„Už moc ne, vybral jsem si to v prvním zápase. I když je pravda, že jsem nemohl ani usnout, jak jsem se na zápas těšil. Vstávali jsme v šest hodin ráno a probudil jsem se ještě před budíkem. Na utkání jsem se fakt těšil. Dobře jsem trénoval, všechno jsem udělal správně, a když jsem šel na zápas, tak jsem přesně věděl, co mám dělat. Taktika byla daná, v průběhu prvního setu jsem viděl, že funguje, tak jsem se snažil nic neměnit.“
A rázem jste vedl 6:2 a 1:0 s brejkem. Zaskočilo vás to?
„Nečekal jsem ani v nejlepších snech, že budu mít set a 1:0. Ale v průběhu zápasu jsem cítil, že to je na 6:2, 6:3. Hrál jsem opravdu dobře, nedělal jsem zbytečné chyby, a když soupeř něco malinko změnil, dokázal jsem zareagovat. Byly to takové šachy. I proto si zápasu strašně cením. Stejně jako kvůli tomu, že jsem druhý set ještě otočil z 3:5.“
Jak se to povedlo?
„Snažil jsem se vrátit každý míč, aby musel hrát a udělat chybu. To také přišlo. Pak jsem hrál velmi dobře, ve zbytku zápasu jsem udělal snad jedinou chybu.“
Jak se přihodí, že 143. tenista žebříčku dorazí na Davis Cup a po Richardovi Gasquetovi porazí i dalšího top soupeře?
„Už mám odehráno pár zápasů a turnajů, hrál jsem proti Berrettinimu druhé kolo Australian Open, kde jsem kvůli karanténě neměl úplně formu. Ale dalo mi to strašně moc. Teď jsem porazil Gasqueta, i když jsem nehrál dobře a byl nervózní, tak jsem se z toho dostal, což mi strašně pomohlo. Takže teď jsem si věřil, i když byl soupeř top třicet.“
Český tým byl v daviscupové skupině za outsidera. Jak jste svou roli s parťáky brali?
„Beru to tak, že jdeme nahoru, ale naši soupeři už tam jsou. Nemáme co ztratit, všichni hrajeme dobře, postupně se posouváme, máme čím dál víc zápasů s dobrými hráči. I když prohrajeme, tak sbíráme zkušenosti, to jsou nejcennější momenty. Proti Francouzům jsem byl nervózní, ale když jsem zvládnul zápas, tak jsem věřil, že na tomhle turnaji máme šanci. Teď se to ukazuje, i když jsme outsideři, tak s Francouzi to klidně mohlo být 3:0, kdyby se pár míčů sešlo. Makáme o každý míč, jsme pokorní.“
Hovoříte o zkušenostech, kapitán Navrátil si přál, abyste si třeba zašli i na zápas Novaka Djokoviče a viděli mistra v akci. Zvládl jste to?
„Byl jsem se na něj podívat v pátek, když hrál s Dennisem Novakem. Šel jsem se podívat, jak se to má dělat. Naživo je to něco jiného, hraje fakt moc dobře. Snažil jsem se postřehnout, jak se chová, když třeba zkazí míč, co potom zahraje. Vím, že hraje výborný forhend, bekhend i servis, ale snažil jsem se vidět tyhle malé detaily, které mi mohou pomoct i dál.“
